Fredegarda komentáře u knih

Když se několik sešitých článečků tváří jako monografie. Hlavně velké písmo a pár úhozů na stránku, aby to vypadalo jako kniha. Nespojité, klopotné, bez souvislosti.

Na nějaké zasazení do historického rámce nenarazíte, na zohlednění toho, že první republika v roce 1920, 1925 nebo 1930 byla něco zcela jiného už vůbc ne. Na to, že jedna věc je předpis na papíře a druhý poliotická, sociální a kulturní realita už vůbecv ne. A ani ne filmy se nějak nedostalo. Jestli je tenhle autor historik, jak tvrdí, tak to je docela úlet.

Pan Klimeš přejímá myšlenky, formulace i metody jiných autorů. Samostatný úsudek, originální dedukci či aspoň zajímavá fakta tu nenajdete.

Když psal Luboš Bartošek svoji knihu Náš film, jistě netušil, že mu ani po třiceti letech nebude sahat jeho následovník ani po kotníky. Třebaže se Klimeš snaží kopírovat to samé období a mnohdy i ty samé problémy (a místy vyloženě opisovat, z Havelky nebo Doležala naprosto okatě), ani v nejmenším se mu nedaří postihnout smysl filmu a fungování kinematografie v období první poloviny 20. století.

Svou knihu sestavil ze svých článečků a podle údajů hned v úvodu mu k ní pomohlo sedm (!) grantů. Sebevědomé postupy, bravurní jazyk ani smysluplné metody tu nehledejte. Skládá se to ze statistických záznamů nulové vypovídací hodnoty, hodně poznámek, hodně příloh, hodně rezonance a diskursu. Tak hlavně že to splnilo finanční účel, o kvalitu jde až ve druhé či spíš třetí řadě.

05.02.2022