dikyzapozornost komentáře u knih

Sama v Tokiu je sice kniha, avšak při jejím čtení mi ani nepřišlo, že knihu čtu, ale že sedím s kamarádkou na víně a vypráví mi, co za poslední dobu zažila. A to je to největší plus, jaké tahle knížka má.

Marie je mladá žena, která v životě potřebuje jiskru a při náhodném večeru ji zažehne. Začne se učit japonsky. A to odstartuje milý příběh jedné vtipné holčiny, která nejen objevuje krásy Japonska, ale především samu sebe.

Všechno jde ale popořádku. Marie objeví krásu japonštiny, snaží se dostat na Karlovu univerzitu, skloubit svůj nový život s prací, rodinný a partnerský život udržet v nějaké rovině. A potom? Dostane se do Japonska. Ale to celé dobrodružství začne už tehdy, kdy poprvé vezme do ruky tužku a zkouší si japonskou abecedu.

Upřímně jsem se bála, že mě pasáže mimo Japonsko nebudou bavit, ale vůbec tomu tak nebylo. Autorka má neskutečný talent na psaní a její humor jsem žrala každou stránku. Bavilo mě to, zajímal mě jak život v Japonsku, tak i ten autorky v Česku. Bavilo mě poznávat různé kulturní rozdíly a tamní zvyklosti očima Češky jak poleno.

Bohužel přes to všechno má kniha jedno velké ale. Ještě jednou bych přečetla slovo "plamínek" a snad bych klidně vytrhla stránku. Chápu, že svému zápalu chtěla dát autorku nějaké fyzično, ale když to na jedné stránce čtete pomalu 3x a každou druhou stránku taky, fakt mě to vytáčelo. Stejně tak jako občasný až moc infantilní sebepojetí, když se k Plamínku přidala dušička apod.

Podtrženo sečteno, jsem hrozně ráda, že jsem si knihu přečetla. Takový Zibura v sukni. Pro autorčin humor žiju. Takže vřele doporučuji a doufám, že jednou budu číst další autorčinu knihu.

4,5/5⭐

15.10.2022