Dan082 komentáře u knih

Po audionahrávkách poetického Peer Gynta a přízemnějšího Nepřítele lidu přichází Divoká kachna, tentokrát čtená (jako fyzická kniha). Zachovává si svou věcnost, zároveň však implementuje přesahující symboly.

Divoká kachna se zabývá rozvratem mezilidských vztahů zapříčiněném minulostí. Ústředním motivem je odpuštění. Dokážeme odpustit člověku, kterého milujeme, po zjištění, že tato láska vyrostla na lži a neupřímnosti? Společnými léty vybudovaný skutečný cit, rozvinutý z chladného a prohnaného jádra, bodá opravdu hluboko. Člověk se nad to může povznést, nebo se vrátit v čase, zapomenout, kam to spělo, zahrabat se na dně jezera jako postřelená kachna a pomalu umírat ve svých bolestech.

Odpuštění považuji za velmi vzácnou lidskou schopnost, která je nesmírně těžká. Divoká kachna tento pojem rozvíjí a říká člověku něco jako: Zkus se na to podívat i z jiných úhlů. Zamysli se nad těmito věcmi ještě jednou a ujasni si, co je v životě důležité.

Pro mě zatím nejlepší Ibsenova práce, která má tendenci zrát.

2 03.09.2023

Afterdark bylo poněkud zvláštní první setkání s Murakamiho rukopisem. Na ploše sto padesáti stránek rozehrává autor abnormální zápletku na samém počátku Tokijské noci. Odbila dvanáctá hodina, ulice jsou stále husté a v kavárnách nadále zaznívá tlukot klávesnic workoholiků.

Prostřednictvím vypravěče v er-formě Murakami popisuje krásy každodenního života v jinak neobvyklé situaci devatenáctileté Meri, která se rozhodla tuto noc trávit mimo pohodlí domova. Postupem do hlubší noci počty lidí řídnou a Meri poznává různorodé postavy.

Druhou částí proplouvají mystické prvky, které vytváří lehce mrazivou atmosféru. Sestra Meri Eri je v hlubokém spánku a děj kolem ní se vymyká jinak realistické stránce příběhu.

Krásu v autorově vyprávění shledávám především v nesmírně příjemném popisu banálních témat a všedních problémů prostřednictvím dialogů. Vedle toho svůj text prolíná různým uměním, které může být čtenáři inspirací, nebo se jenom ujistí, že drží v rukou správného autora.

Afterdark je v jistém smyslu experimentální, jelikož Murakami narušuje formu vyprávění implementací kamery. Nejsme tedy zcela svobodní v tom, jak si představíme objekt za objektem, nýbrž se nám v hlavě promítají konkrétní úzké obrazy, konkrétní záběry jak je popisuje Murakami.

Některé vystavěné otázky nejsou zodpovězeny ani na konci knihy, ani v doslovu a nezbývá, než si je domyslet. Osobně mi kombinace všedního života a absurdních situací příliš nesedla, ačkoliv dílo určitě doporučuji. Netroufám si však říct, je-li zrovna Afterdark ideální pro seznámení s autorem. Protože mě zajímá, jak bude pracovat s mystickými prvky i v dalších dílech, určitě Afterdark nebude poslední Murakami. (A taky nebyl.)

29.06.2023