Bacilovirus
komentáře u knih
Americké psycho
Bret Easton Ellis
Wow.
Takže.
Kde začít...
V knize se seznamujeme s Patrickem Batemanem, mladým uhlazeným mužem, který pracuje na Wall Street. Typický yuppík - úchvatný vzhled, přepychový byt, spousta peněz, které ani neví, za co utratit (Co třeba za italské bronzové a mramorové busty z 18. století? Nebo jen za peněženku z gazelí kůže?).
PB je ale naprostý sadistický psychopat a narcis. Jeho život jsou módní značky, luxusní podniky, drahá jídla a pití, hudba, filmy na půjčených videokazetách. Bere lidi okolo sebe jako pouhé objekty. Nic ho neuspokojí, ani věci, ani ženy, ani drogy, nic. Takže vyhledává nové zážitky - zabíjí lidi zvlášť krutými způsoby, v nichž figurují nůžky na manikúru, nervový plyn, pistole na nastřelování hřebíků apod.
Tahle kniha je o mučení. Autor nás mučí a nudí sáhodlouhými popisy postav (co mají na sobě) a věcí (jaké má stereo vlastnosti), nudnými rozhovory (např. o tom, jestli se k byznys obleku mohou nosit argylové ponožky či jaký je rozdíl mezi minerální a pramenitou vodou), protagonistovo přemítání o ničem. Častokrát jsem si říkal, proč je kniha takový kult. Jako čtenář se prodíráte pojednáními o módě, americké kuchyni, tehdejší hudební a filmové produkci apod. Jste tím úplně zahlceni. Jak kdybyste si listovali v nějakém katalogu. Ale pak to přijde. Páni. Nejdřív v náznacích, pak velice, velice explicitně. Máloco mnou otřese, ale tak detailní popisy toho, co svým obětem Bateman dělá... několikrát jsem to musel odložit. Je to to nejdrsnější, s čím jsem se v literatuře setkal. Jak někdo může něco takového vymyslet? Nabarvené ptáče je oproti tomu sobotní ranní animáč. Tohle je pravý horor. Zapomeňte na zombíky či duchy, z tohohle vás bude mrazit až do morku kostí. Není to ale bezúčelná vraždící jízda. Dokonale to vykresluje odlidštěný konzumní svět Ameriky 80. let a ukazuje, kam až by to třeba mohlo dojít. Vždyť Bateman se sám několikrát přizná svým přátelům (?) k vraždám, ale oni to berou jako dobrý fór nebo ho vůbec neposlouchají.
Zarazilo mě ale, jak snadno tyto vraždy Batemanovi procházejí. Než se začne něco řešit, tak by se mrtvolami mohl naplnit jeden středně velký panelák.
Knihu jsem odkládal i kvůli poměrně těžkopádnému stylu, do četby jsem se musel často nutit. Ale nakonec jsem se vždycky vrátil, protože mě zajímalo, jestli ten magor Bateman dostane, co si zaslouží (zavřít na doživotí do konce života a zahodit klíč). A dostane? Kdo má pro strach uděláno a neotřesitelný žaludek, ať si to zjistí sám. Ale pozor, tohle fakt není pro slabé povahy.
