Ayleen komentáře u knih

co k tomu říci... spoustu toho už bylo napsáno. Po přečtení několika komentářů jsem si řekla: "ale co, co člověk, to názor". A knížku jsem si zamluvila v knihovně. Po vyjádření se několika přátel (tedy nedobrovolného vyslechnutí celého děje, zápletky, osobních i neosobních názorů) jsem rezervaci zase zrušila. Po (asi stém) dočtení série (a povzdechnutí: "fajn, a co teď?") jsem si knížku nakonec půjčila. No... čekala jsem to horší. Jako divadelní hra to opravdu může být zajímavé. Dokonce bych to ráda viděla (jak řešili změny postav? Mnoholičný lektvar? Vážně by mě to zajímalo.) Takže jsem pokračovala dál a říkala si: "V klidu, to se ti jen zdá že se postavy chovají divně... Je to jiná doba, od 7. dílu uteklo dost času..." bohužel jsem se dostala k "hele, 60 stránek, to dáš. jinak se už k tomu nedonutíš a nedočteš to..." Můžu jen říct že dočetla, vrátila... ale zatím si nejsem jistá, že se k tomu budu chtít ještě někdy vrátit.
Abych to shrnula. Úplně bych to nezatracovala. K původní sérii to má podobně daleko jako já do Bradavic (v podstatě to spojují jen postavy, méně už jejich chování). Hlavní "záporačka" vážně divná (občas prostě kde se vzala, tu se vzala, na čas ani prostor nehledíme, zkrátka jí tam potřebujeme tak tam bude), sem tam něco jaksi nesedělo (jak se sakra dostali do Zapovězeného lesa po ukradení obraceče času? Fideliovo zaklínadlo nic?) sem tam něco potěšilo (ke konci jsem se bála zklišovatění - Expelliarmus, bum, mrtvej záporák - a ono ne, tleskám :) ) a celkově to ve mě zanechalo... víceméně neutrální dojem. Neurazí, ale...

2 03.01.2017

Na první pohled vlastně milionkrát opsané klišé. Kdesi na severu v ledových pustinách se probudilo bezejmenné zlo, existuje jakýsi artefakt co ho může zase do těch pustin zahnat a zase ho tam nějaký čas držet na uzdě, ovšem - je pochopitelně ztracený. Takže co uděláme? Seženeme někoho, kdo ho přinese. A nejjednodušší je sehnat někoho, kdo má se získáváním nezískatelného zkušenosti a v případě nouze nebude nikomu chybět. Pošleme s ním pár frajerů co se umí prát, rozumí magii a jsou ochotní ho doprovodit. V kostce kostra příběhu. Jenže kouzlo tohohle příběhu není v nějaké převratné myšlence. Je v detailech. Elfové nejsou étericky krásné bytosti co jenom chodí po lese, zpívají a objímají stromy. Mají černé rty, tesáky a jsou to bratránci orků. I trpaslíci nemají husté plnovousy (to mají jen gnómové, sice vzdálení příbuzní ale nepřátelé na život a na smrt). Královský šašek je zelený goblin, ve kterém je možná víc než by se zdálo. V hlavním městě zcela (no... téměř) legálně fungují cechy zlodějů a vrahů - dokud platí daně, je vše v pořádku. A "chytrý" démon Vukjaaz? Jeho vychloubání "Vukjaaz chytrý!" jsem měla tak ráda, až mi bylo skoro líto, že ho mágové (samozřejmě že s diplomem z démonologie) chytili.
Kdo hledá fantasy s nějakou superoriginální zápletkou, asi bude lehce zklamán. Ale kdo hledá milý, víceméně odpočinkový příběh - můžu jen vřele doporučit

1 17.10.2017