aiedail
komentáře u knih
Když se stíny natahují
Jasmina Petlach
Naše monstra nad námi bdí, vždy ochotná, vždy vstřícná.
Jen si řekni a budou zde, se vším si poradí.
Poslechni je, zatrať sebe a bez otázek přivítej je.
Kniha vznikla ze zážitků z války v Bosně a Hercegovině.
Na začátek bych vysvětlila, proč se vyhýbám takovým knihám. Nejde o to, že by mě to nezajímalo nebo nebavilo. Jde o to, že mi to narušuje mojí spokojenou bublinu, ve které žiji. Prostě tyto věci plynou kolem mě. Stalo se to, bylo to hrozný, nepředstavitelný, ale pořád to jde kolem. A pak si přečtu jednu knihu a jsem totálně v pr****.
Kniha je vyprávěná z pohledu Evi a Aurory. Příběh začíná když Aurora jako malé děvče, vypráví, jak přišla ze dne na den o kamarádku. Už se s ní nemohla kamarádit. Kvůli víře. Rodiče ji to nedovolili. Babička utěšuje Auroru pohádkou o dracích. Všechno ji tím vysvětluje. Proč jsou lidé takoví. Dále střih scény... a je po válce a Aurora žije nebo spíš přežívá svůj život a najednou začne vzpomínat na hrůzy války. A že to byly hrůzy. Zavřené v lágru se spousty dalšími ženami a dětmi, denně bité, znásilňované, bez hygieny, bez nezkaženého jídla... Aurora, která se nechá zneužívat, aby pomohla ostatním (i když ne, by stejně nepomohlo)... A i přes to pomáhá ostatním a vypráví dětem i dospělím příběhy o dracích, které ji vyprávěla její babička. Mezi tím se promítá příběh Evi, který byl naštěstí méně děsivý, ale i přes to hrůzný a nepředstavitelný.. Jejich životy se protnou a spolu přežívají.. Ale pro Auroru je to jiné než pro Evu.
K příběhu už nebudu víc prozrazovat. Jako poslední napíši jen to, že chápu, že Aurora udělala to, co udělala. Jedná se o neskutečně silnou postavu. Já bych radši umřela. O to horší je, že nějaká Aurora a nějaká Eva ve skutečnosti vážně žili. Je strašné, co se může stát v "moderní" době. Jak se všechno změní. Jak málo stačí, že se lidé promění ve zrůdy. To je na tom to nejděsivější... Důvod, proč tohle obvykle nečtu. Jak je tenká ta hranice. Jak málo stačí, abychom zapomněli na své přátele, své sousedy. Jak snadno se z nich stanou nepřátelé. Kvůli víře, kvůli názoru...
Při čtení jsem nevěděla jestli dřív brečet, být šokovaná, cítit beznaděj nad lidmi. U těchto knihách cítím vždy strašnou nenávist vůči takovým zrůdám...
Co se mi líbilo, jak autorka do knihy zakomponovala draky a příběhy. Vždy to byly příjemná, oddechová vsuvka.
Kniha je vcelku tenká, něco málo přes 200 stran, ale jsem z ní více vyčerpaná, než z nějaké bichle. Emočně vyždímaná.
Abych dala nějaké malé minus. Já hodně vybírám knihy podle obálky.. A mám ráda hezké obálky. Ale to je pouze subjektivní názor. Každopádně k příběhu sedí. Dále bych do knihy dala malou předmluvu k válce. Proč to vzniklo, jak dlouho to trvalo,jak to dopadlo (spíš jak to je teď - stále nenávist?).. A co mě hodně iritovalo bylo "trvalo mně to hodně dlouho". Mě tam štve to mně.. Někde je psáno mi někde mně. A tohle fakt nemám ráda z Moravy.. A spíš mi vadilo, že jednou to bylo tak, jindy zase tak. A v neposlední řadě, konec se mi zdál už takový přestřelený.
Knihu doporučuji všem, kteří čtou knihy s touto tématikou, ale i těm, kteří se tomu vyhýbají. Kniha je silná, je těžká, ale je čtivá.
Dávám 4,5 ⭐ z 5 ⭐.. Měla jsem dočteno už v sobotu ráno, ale potřebovala jsem chvíli na vstřebání... Pořád mám myšlenky strašně rozvířené... Pokud autorka něco napíše, ráda si knihu přečtu.
