Pink Martini diskuze u autorů

FMD. Fantasta. Magor. Démon.

Slušelo by se přidat nálepku Bůh ruské literatury, ale FMD by vás přesvědčil, že Bůh není. Takový fenomén, že všechny snahy jej popsat či snad zachytit, jaké dojmy ve mně zůstávají po čtení jeho knih, jsou marné. Mám střídavé chutě proskočit oknem s ikonou v ruce, děsivě se smát, kouřit cigára bez filtru a pak se třesoucí chovat pod stůl. Spor, jestli je lepší Tolstoj nebo FMD pro mě vyznívá jasně. Kde LNT řeší válku v obleženém Sevastopolu, FMD pomalu rozpitvává šílenství a olupuje první vrstvy cibule bláznovy duše, aby pronikl na samotné dno, nejčernější místo lidské duše a bez nejmenšího zachvění vám ho přehodil k nedělnímu obědu. Jeho postavy nemají přímý, nalinkovaný osud, ale horečnatě bloudí uličkami těch nejhorších petrohradských čtvrtí. Mohou si vybrat, co udělají. Zabijí? Nezabijí? Právě možnost výběru a následné přijetí odpovědnosti za vlastní volbu člověka znepokojují. Mučí se a válčí s osobními démony. FMD do detailů vylíčí příšerné zvíře, které čekalo na jednu z figurek Idiota v jeho pokoji, zná každou šupinu na apokalyptickém těle, abychom nakonec zjistili, že žádné takové zvíře není, je to jen představa. Žádný jiný autor nemá nade mnou takovou moc. Bojím se číst dál, ale nemůžu se odtrhnout. Můžu sice ve vzteku hodit proti stěně Bratry Karamazovými, protože nechápu, ale o pár minut později budu klečet na koberci a prosit za odpuštění.

FMD můžete milovat. Nebo nenávidět. Jenom se nebudete moci rozhodnout.

Prokletí básníci mě fascinují už dlouho, nejenom kvůli vzrušujícímu názvu. Baudelaira, Verlaina nebo Rimbauda četl kde kdo, ovšem jen málo poetických labužníků se prokousalo k tomuto zázraku z bretaňského Morlaix. U Žlutých lásek nemusíte slevit nic ze svých nároků na kvalitu a zůstat gurmány. Tristan Corbière duši zasytí stejně jako Květy zla, navíc si můžete pochutnat na pocitu, že čtete něco neznámého.

Corbière vám naservíruje neskutečnou směsku moře, slanosti, erotiky a hořkosti. Znalecky míchá romantické verše s krátkými, úsečnými sposťárnami. Znalecky? No, možná píše, jak ho zrovna napadá. Nevíme. Disharmonie v kombinaci se symbolismem a chvilkovými záchvaty romantiky jsou chodem pro fajnšmekry i všechny objevitele. Žluté lásky mě zkrátka dostaly. Nic podobného jsem ještě nečetla a už nikdy nebudu. Fascinující sbírka. 5/5