petrah74 diskuze u autorů

Pamětní kniha Dalečín, Veselí, Hluboké - dílo záslužné, jistě pracné, očekávané. Bohužel také hrubě zkreslující. Jako pamětník a především účastník událostí nemohu některé nepravdy nekomentovat.
Jde o kauzu rodiny Jaroškovy. Neznám důvod proč se autor PhDr. Jiří Bartoň neinformoval u pamětníků, kteří ještě žijí a uvedl v knize lži a bludy.

Autor knihy PhDr. Jiří Bartoň uvádí na

str. 138
„r. 1925 koupil J. Kraus pro svého zetě G. Jaroška ……“
ve skutečnosti - letité spáleniště v Dalečíně koupili manželé Jaroškovi za úspory pana Jaroška a věno jeho manželky

str. 139
„provizorní byt změnili na trhárnu hader“
ve skutečnosti – byt byl upraven na kanceláře

„na reklamu byly vynakládány velké částky“
ve skutečnosti – šlo o jednorázovou akci, reklama byla minimální

„většinou byly zásobovány obchody“
ve skutečnosti – těžiště obchodu spočívalo v zásilkové službě, tehdy ojedinělé

„lid zaměstnán nejvíce jen v zimě“
ve skutečnosti – tím umožnil svým zaměstnancům věnovat se v létě svým hospodářstvím, na úkor svůj, nikoliv zaměstnanců

„platy dělnictva jsou nepatrné“
ve skutečnosti – snad stojí za zmínku, že se jedná o dobu celosvětové hospodářské krize a přípravy na II. světovou válku

str. 142
„domeček „
ve skutečnosti – chaloupka, vždycky chaloupka

str. 145
fotografie interiéru vily
obývací pokoj – ve skutečnosti dětský pokoj (umyvadlo!!!!)
výhled z jídelny není do pracovny nýbrž do obývacího pokoje

str. 149
„obviněn z utajování materiálu“
ve skutečnosti: Tak to bylo uvedeno oficiálně, v rozhlase i tisku. Měl možnost sabotovat německé hospodářství a tu plně využíval. Ukryl, rozdal a převedl nemálo materiálu. Nacistům ovšem překážel především jeho vyhraněný protinacistický postoj, vlastenectví, sokolství, vliv na velký okruh lidí …..
Tomu odpovídal i způsob popravy.

„Jaroškovi se museli vystěhovat 20. – 21. 10. 1941
ve skutečnosti – p. Jarošková už 14. 10. V Dalečíně nebyla. A odcházela sama, její devítiletá dcerka musela v Dalečíně zůstat jako rukojmí.

str. 153
„praví se, že i s nakradeným majetkem“
ve skutečnosti – šlo převážně o zařízení vily a domácnosti a balíky přikrývek z továrny. Vagóny s těmito věcmi uvízly na hranici a osobní věci byly vráceny.
str. 158
„vilu si od paní Jaroškové pronajaly Gottwaldovy závody …..“
ve skutečnosti – toto tvrzení vyráží dech! Každý ví, že s majetkem ať už znárodněným, zabaveným či jinak odcizeným nemohli bývalí majitelé disponovat. Naopak. Od paní Jaroškové bylo požadováno nájemné zpětně od komunistického puče v únoru 1948 do doby, než rodina musela v roce 1950 dům opustit. Za podmínek srovnatelných s těmi nacistickými.


Tolik k tématu, jež se mě týká. A dotýká!
Aby pravdě bylo učiněno za dost: Z krádeže stříbrných nádob a svícnů (památka po předcích paní Jaroškové) byl C.Hanzl obviněn neprávem. Později a zcela náhodou zjistila paní Jarošková, že stříbro skončilo v českých rukách v Dalečíně.

Při této příležitosti doplňuji:
Pan Jarošek pomohl několika židovským rodinám k emigraci. A cesta vedla přes hotel Praha v Praze.
Finančně podporoval naše emigranty v zahraničí prostřednictvím svého švagra.
Byl též zapojen do podzemního hnutí.

Chci poděkovat všem dalečínským, kteří za rodinu Jaroškovu v době okupace strkali hlavu do oprátky a zůstali jí přátelsky nakloněni i v následujících letech.

Naděžda Hrdličková Jarošková