Kačudovič diskuze u autorů

Jo, tak tenhle pán umí.

Jeho knihy se mi líbí především ze tří důvodů:

1)VĚROHODNÉ ZDÁNÍ AUTENTIČNOSTI: Oproti některým, především televizním detektivům není parta kolem Krauze ukázkou novodobých Mirků Dušínů. Samotný Krauz má másla na hlavě tolik, že se snad ani nechci dočíst, že mu manželka na všechny jeho zálety přišla. Kolega Fischer zase při resuscitaci mladé dívky zkoumá více barvu jejích kalhotek, než to, jestli dotyčná vůbec dýchá. Do toho patří i jiné záležitosti, například litry vypitého alkoholu ve službě, nebo množství vykouřených cigaret. Tohle všechno samozřejmě s perfektním popisem kriminalistické činnosti ve mě zanechalo mnohem větší dojem, než u jiných spisovatelů.

2)DIALOGY + ČERNÝ HUMOR: Žádné zdvořilé výrazivo, ale spousta vulgarit, sexismů a perverzností. Co si budeme povídat, jsou to prostě chlapi. Navíc, jak už tu někdo uvedl, já jsem se u jeho knih rovněž nasmál snad víc, než u sebelepší komedie.

3)VÝSLECHY: Ty prostě nemají chybu. Přesný popis jednotlivých gest, mimiky a zdánlivých maličkostí vás vtáhnou do děje natolik, že si zpětně budete drbat hlavu, co jste třeba při vašem vlastním výslechu kdysi udělali špatně, že vás tak snadno vyhmátli.

Nostalgie, to je to správné slovo a je jím řečeno vše. V tomto ohledu mě mrzelo, že jsem se nenarodil v dobách, kdy se odehrávaly ony příběhy přátelství, dobrodružství a soudržnosti a kdy se takové postavy patrně skutečně vyskytovaly. Přeci jen, pokud měl člověk touhu prožít to samé před nějakými 15 lety, byl už víceméně v té době ostatním pro smích. Bohužel. Ale stejně jsem rád, že jsem prožil své dětství "po boku" Mirka Dušína a spol., narozdíl od dnešní počítačové generace.

Von Dodenburg, inteligentní mladý důstojník, ve spojení se dvěma poddůstojníky Schulzem a Matzem patří k tomu nejlepšímu, co autor písemnou formou představuje. Těmto mužům nejde nedržet pěsti i přes to, že to jsou ,,náckové" a ještě k tomu ,,esesáci." Tvrdá realita války ve spojení se sháněním obživy, chlastu a především dámských klínů (a že jich je pestrá škála. Od lesbiček přes polní bordely až po aristokratky šňupající kokain. U mě osobně ,,vede" Grafin von Falkenstein klečící na kolenou a její žádost ,,cválej na mě do Německa" :-) pobaví ale i zamrazí svou autentičností, krutostí a nelidskostí.

Davidovy knihy nepostradájí snad nic v tomto žánru. Zajímavá zápletka vyústí do strhujícího děje, ve kterém nechybí detailní popis akce, zpravidla boj na život a na smrt. Jinak psychologie, zbraně, špionážní praktiky, zákulisí tajných agentů, špičkových zabijáků, bývalých vojáků, policistů, ochránců... snaha o přežití v extrémních podmínkách, krev, všudypřítomná smrt a hlavně žádná "hluchá místa," která budete mít tendenci přeskakovat jako nepodstatná. A to většinou na více, než 400 stranách. Tomu říkám perfektně odvedená práce, která ve mě po letech dokázala probudit zájem o knihy.
A mimochodem, nemohu se nezmínit o přítomnosti něžného pohlaví, které se snad s výjimkou "jedničky a trojky" Ramba vyskytuje po boku každého hrdiny. I když ono "něžného" patří do uvozovek, některá děvčata totiž dokáží zlámat kosti a vystřelit mozek lépe než jejich partneři, ale nebývá to pravidlem, vyskytuje se to spíše sporadicky :-)