Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě
Erik Tabery , Zuzana Čaputová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536322/bmid_zuzana-caputova-neztratit-se-sama-s-66198a0a1e774.png
5
157
157
Dialog mezi prezidentkou Zuzanou Čaputovou a šéfredaktorem týdeníku Respekt Erikem Taberym trval více než dva roky. Jaké to je být ženou ve vrcholné politice a matkou dcer, na které útočí politici? Co musí hlava státu zvládat v zemi zmítané pandemií covidu, v době, kdy na Ukrajině vypukla válka, nebo v situaci, kdy je společnost extrémně polarizovaná? Jaké to je ocitnout se v čele země? Erik Tabery chtěl poznat a pochopit člověka, který z této role nemohl vystoupit celých pět let ani na vteřinu. Ženu, do níž si lidé promítají své frustrace, ale i nenaplněné naděje. A Zuzana Čaputová mu to umožnila s otevřeností, která nemá mezi politiky obdoby.... celý text
Přidat komentář
Knihu rozhovorů jsem doslova zhltnula během několika hodin, očekávání jsem měla velká, protože pár věcí od pana Taberyho už jsem četla a paní prezidentku Čaputovou jsem velmi uznávala a uznávám, byla jsem tedy velmi potěšena, když má očekávání byla naplněna. Pan Tabery umí klást otázky a paní Čaputová je velmi moudrá, sečtělá a empatická žena. Spoustu věcí je veřejně známých, ale také mi spoustu věcí rozklíčovala více a ač mě mrzí, že nekandidovala znovu, tak jí absolutně a zcela rozumím. K přečtení rozhodně doporučuji, kniha je velmi čtivá, poučná a působivá.
Zuzana Čaputová byla zjevením slovenské politiky, kterou jsme podle mě Slovensku záviděli nejen my v Česku. A nyní zase Slovensku nemáme vůbec co závidět...
Více takových lidí s vysokými morálními hodnotami, které převyšují vlastní ego. Více takových lidí, kteří upřímně věří v dobro všech lidí, dělají vše pro zlepšení situace a ze své cesty neuhnou, ač jsou vystaveni již pokřivenému politickému prostředí a příšernému chování a hejtům ze strany jednodušších lidí a (bohužel také) politiků. Udržet své nastavení po celou dobu 5 let muselo být někdy velmi náročné při takových podmínkách...
Tato žena mi přišla obdivuhodná už za působení v roli prezidentky a po přečtení mi přijde ještě obdivuhodnější. Slušnost a lidskost není slabost. Je to síla, která sice někdy sebere více energie než bohapusté lhaní a házení hnusné špíny, ale stojí to za to.
Čtenáři jiného politického vyznání, než které zastávám já - pokud čteš tento komentář a četl jsi knihu, zamysli se nad tím, jestli se chceme přiblížit k tomu, co aktuálně (rok 2025) mají na Slovensku. Ani u nás není vše ideální, ale byla by výměna politického vedení směr kupředu? Vidím až příliš mnoho podobností nejmenovaných opozičních českých politiků s hlavními tvářemi slovenských kauz (včetně neprůstřelného Fica).
Ale čtou tuhle knihu vůbec stoupenci opozičních stran?
Je to člověk, kterého bych přála mít za přítele. Vzdělaná, inteligentní, citlivá, empatická… Obětavost a morálka dnes jako by do politiky nepatřily. Ona dokázala, že je to možné. Že slušnost neznamená slabost. Je to velmi silný člověk. Jaká škoda, že je spíše pohádkovým zjevením než normou. Kniha končí větou: „Mé milované Slovensko, bylo mi ctí ti sloužit.“ Věřím tomu a doufám, že paní Čaputová skončila službu prezidentky, ale bude se dál objevovat ve veřejném prostoru a inspirovat nás a dodávat sílu a odvahu. Děkuji jí i panu Taberimu za tuhle krásnou a potřebnou knihu.
„ …mít odvahu nevědět, případně nemít potřebu někoho pořád soudit, dávat nálepky. Pokud jde o skutky druhých, v tom jsme úplní mistři, přičemž vůbec netušíme, co všechno předcházelo tomu, než člověk dospěl k rozhodnutí nebo k nějakému závěru.“
„Místo abychom pozorovali, poznávali, tak rychle posoudíme, obžalujeme a odsoudíme. Rozleptáváme se navzájem. V tomhle bychom měli ubrat, být k sobě velkorysejší, povznést se nad názorové rozdíly, obzvlášť když máme názorovou shodu. “
„Mám pocit, že právě kvůli sítím se u velké části lidí rozšířil pocit, že se všem vyznají, přibylo nepřiměřené sebevědomí, sdružování se se do názorových kmenů, přičemž lidé s jiným názorem jsou nepřátelé.“
„Ale když si někdo musel svou odbornost oddřít, tak ví, co znamená být odborníkem v jiném oboru.“
„…všechny nálepky nám dávají lidé zvenku, kteří nás neznají. A víc vypovídají o nich než o nás. “
„Zlo se nedá porazit bojem, protože ho tím bojem umocňujeme. Zlo se dá porazit tím, že budeme rozšiřovat prostor dobra. “
Když ji miluješ, není co řešit…
Ze všeho nejvíc si vážím hluboké introspekce paní prezidentky a toho, že s námi sdílela kus sebe.
„Pravidla jsou vyjádřením hodnot. A hodnot se nedá držet trochu nebo příliš. Hodnot je jednoduše třeba se držet.“
Věřil jsem, že mě tato kniha nezklame, a také mě nezklamala. Názorové ukotvení pana Taberyho mi bylo známé nejen díky jeho skvělé knize Opuštěná společnost, ale i z jeho práce v časopisu Respekt. Paní prezidentku Čaputovou jsem vždycky obdivoval pro její kultivovanost, empatii, lidskost, eleganci i půvab.
Rozhovory probíhaly po dobu dvou let a při každém setkání bylo probíráno jiné téma, proto je kniha rozdělena do kapitol. Tematicky tak rozhovor chronologicky pokrývá období od prezidentské kandidatury paní Čaputové až po současný politický stav na Slovensku. Mimo to jsou rozebírána soukromá i politická témata, jakož i další kauzy, které v posledních letech Slovenskem otřásly. Dle tvrzení paní prezidentky se jednalo o její nejotevřenější rozhovor, který kdy vedla.
Ačkoliv na konci rozhovoru paní prezidentka neztrácela naději a víru v občanskou společnost, bylo mi jí upřímně líto. Obávám se, že osobností jejího formátu bude ve vysoké politice závažný nedostatek a my na ně budeme moci vzpomínat jen četbou podobných rozhovorů.
Sama o sobě tvrdí, že se vyhýbá škatulkám, ale po přečtení této knihy jsem ji zařadila do svých:
- Žena s velkým Ž
- Maminka s velkým M
- Prezidentka s velkým P
- Dáma s velkým D
Je řeč o bývalé slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové. V knižním rozhovoru s Erikem Tabery dostanete šanci poznat více tuto osobnost od našich bratrů sousedů.
Kniha je rozdělena dle několika témat. Od zvolení a začátky v úřadu, přes soukromí a ženy v politice zabrousí i do kauz, které přesáhly hranice Slovenska. Text je proložen černobílými fotografie, co zpestřují čtení. Forma rozhovoru probíhala po etapách v letech 2022 až 2024, časosběrně tedy dokumentuje aktuální témata. Paní Čaputová se svěřuje i svými úvahami o další kandidatuře a knihu uzavírá bilancováním.
Přestože v době prezidentského mandátu čelila mnoha hrubým útokům a projevům nenávisti, stále se obdivuhodně držela lidských hodnot a slušnosti. Každou přečtenou stránkou jsem více a více poznávala citlivou, moudrou, pokornou a empatickou ženu, která získala mojí důvěru a určitě je vzorem nejedné dívky a ženy. Po tom, čím se dennodenně potýkala, mám však potřebu ji obejmout a poskytnout ji otevřenou náruč stejně jako ji nabízí ona, všem těm, kteří ji právě potřebují.
Mnoho jejích myšlenek ve mně bude rezonovat déle. Uchovám si tady jednu na památku.
„Je velice důležité být podporujícím rodičem, pomáhat našim dětem k budování sebehodnoty, je to pak základ pro celý jejich život.“
Místy zachází do politických kauz, jejichž detaily mě minuly, přesto jsou důležité informace čtenáři osvětleny pod čarou. Ikdyž jsou politická a mezinárodní témata mimo mojí komfortní čtecí zónu, hodnotím knihu jako velmi čtivý rozhovor s mimořádnou osobností.
Paní Čaputovou jsem vždy obdivovala, za její eleganci, inteligenci a schopnost působit empaticky, avšak také si nastavit hranice a být tvrdá. Tyto vlastnosti se mi v knize opět potvrdili. Její schopnost nenechat se zatáhnout do špinavých her, vždy se držet v mantinelech společnosti, ale také vyjádřit nesouhlas jsou obdivuhodné.
Formát knihy vedený jako rozhovor byl velmi vhodný.
Ubírám jednu hvězdu, ale to spíše proto, že některé politické scénáře například z roku 2023 apod už jsem si nedokázala spojit (nejsem expert na Slovenskou politiku), tudiž byli pro mě nezajímavé.
Není to klasická rozhovorová kniha. Je to krásný dialog.
Paní Čaputová je žena kterou jsem Slovensku velmi přála.
Empatická, rozhoduje se na základě informací a zkušeností a ne pocitů a názorů někoho jiného. Otázky Erika Taberyho tomu jen napomáhali. Skvělý počin.
V době, kdy byl naším prezidentem Miloš Zeman, jsem Slovensku Zuzanu Čaputovou dost záviděla. Vnímala jsem jako ženu, která ctí a hájí demokratického hodnoty a politiku nebere jako hru k prosazení svých cílů, ale jako nástroj k upevnění demokracie a zlepšení společnosti. Při čtení knihy mě ale napadaly další a další rozdíly. Brala politiku jako službu, ctila ústavní pravidla a prezidentskému mandátu dávala obrovsky osobní rozměr. Nejvíc mě ale fascinovalo, do jaké hloubky promýšlí jednotlivá témata, jak jasně stanovené má hodnoty a o ně opírá svá rozhodnutí. Snad inspirovala dost dalších politiků a přesvědčila je, že politiku je možné dělat slušně, věcně a hodnotově. Přeju Slovákům, že měli takovou prezidentku.
Neuvěřitelná žena, která se vždy rozhodovala na základě podkladů, ale vždy tak, aby byly zastoupeny zájmy její země a všech členů společnosti. Empatická, lidská, chytrá, profesionální. Otevřeně a velmi promyšlené odpovědi na otázky Erika Taberyho. Slušná žena, kterou zničilo dezinfo a parta kolem Fica. Je mi jí líto, že během svého působení musela řešit covid i válku na Ukrajině a nasledne sli slovenští voliči jiným směrem než chtěla zemi vést paní Čaputová.
Působivý rozhovor s paní (již bohužel bývalou) prezidentkou, která přináší v dnešní době pohlazení na duši.
Děkuji za pěkný rozhovor, bystré otázky a zajímavé odpovědi.
S paní prezidentkou by byl skutečně zážitek mluvit osobně, zkusit s ní diskutovat na nepřeberné množství témat. V tomto tedy panu Taberymu trochu závidím (ale v dobrém), že tuto možnost dostal. Výsledkem je tato kniha, která se navzdory velmi smutným pasážím čte rychle a lehce, snad právě díky slušnosti a lidskosti paní prezidentky.
Přesto je zde něco, co mi zabraňuje hodnotit ji plným počtem hvězdiček. Některé otázky i odpovědi mi přišly trochu prvoplánové, trochu moc vznešené a jakoby z jiného světa, nebo chcete-li z jiných sociálních bublin, než ve kterých se denně pohybuji já. Přesto, jak zmínila právě paní prezidentka, není potřeba k sobě stavět mosty, protože jsme všichni společně na jednom břehu, i když se třeba v některých názorech neshodneme.
Další věc, co mě překvapila a po přečtení trochu zkazila dojem, je překlad odpovědí paní prezidentky. Pravdou je, že rozhovor např. s německou či francouzskou osobností bych si v jejich mateřském jazyce asi stěží přečetla. Ke slovenštině mám ale přeci jen jiný vztah i díky společné historii, a i když bych nejspíš také nerozuměla každému slovu, přesto by pro mě byla paní prezidentka autentičtější.
Kniha je také plná citátů, které by stály za hlubší úvahu. Bohužel jsem si u každého řekla: "Určitě si zapamatuju stránku, na které je, a vrátím se k němu," přičemž jsem dramaticky přecenila svou vlastní paměť. Poznamenala jsem si tedy jen jeden a snad ty další naleznu při opětovném čtení.
s. 108: "No a co teď, jsem konzervativní, nebo liberální? Zřejmě mě nejvíce vystihuje to, co řekl někdo jiný, že jsem člověk s konzervativními hodnotami a liberálními názory."
Velmi inspirativní žena v mnoha ohledech. Přál bych si takových lidí, takových žen v politice mnohem více. Nejen v Česku či na Slovensku, ale po celém světě.
Zuzana Čaputová ve svém prezidentském úřadě předběhla dobu a já ji Slovensku velmi záviděla. Nasadila pomyslnou "laďku" velmi vysoko a propast, která po ní zůstala je velmi hluboká.
Obdivuhodná, vzdělaná, půvabná a v mnohém velmi inspirativní žena!
Kniha rozhovorů mě bavila jak po obsahové stránce, tak i po té grafické (krásné a výstižné fotografie). Přesto přese všechno, jsem si její četbu musela kouskovat. Paní Zuzana mě v mnohém překvapila svou otevřeností a neuvěřitelnou profesionalitou.
Československo moje rodné, držím ti pěsti! Snad nás po volbách opět nesjednotí pod srpem a kladivem.
Půl hvězdu ubírám za některé "krkolomštiny", které vznikly úplně ne dobrým překladem.
Je to rozhovor moudré, empatické a laskavé ženy, který stojí za to přečíst. Otevřeně hovoří o své práci v roli prezidentky, ale i o těžkých osobních chvílích.
„Pokiaľ človek začne zlyhávať a má tendenciu k sebaľútosti, ublíženosti a revanšizmu, vzniká tak priestor, keď ho moc môže zložiť. Takže je dôležité vnímať, čo sa vo mne deje, čo ma motivuje, prečo idem toto urobiť alebo povedať, či idem slúžiť verejnému záujmu, alebo si idem riešiť nejaký vlastný mindrák, alebo čo je ten impulz, ktorý ma tlačí.“
--
Nevěřil bych, že se mi to může stát. Totiž - po přečtení tohohle rozhovoru je mi Zuzanka míň sympatická než před ním.
Třeba je to tím, že jsem ji bezvýhradně zbožňoval.
V kombinaci s tím, že Erikovy otázky nejsou zrovna nejpromyšlenější a že vedou paní prezi do čím dál stejných odpovědí až moc ušlechtilých a patetických. Pathos je slovo, které tuhle knihu vystihuje.
Ale třeba je to opravdu mistrovsky autentický časosběr. Třeba je Zuzana Čaputová ve skutečnosti takhle vážná, takhle bez energie a třeba opravdu nebyla pro tu práci ta správná a jen já jsem si ji vysnil. A třeba to ve mně dozraje a k téhle knize se ještě vrátím, jak jsem si poznamenal, když jsem ji dočítal.
Myslím ale, že mnohým z vás by se mohla líbit. Protože ona je stejně zjevení, jaké ani v Česku nemá už dlouho obdoby. A stejně mě dojala, jako mě dojímala už v kampani. Při čtení se mi nakonec vracel ten pocit z posledních let: Prepáčte, pani prezidentka, že sme Vás nedokázali ochrániť pred tými ľuďmi. Že sme ich nediskvalifikovali za prvý náznak hrubosti. A že sme si ich namiesto toho zvolili.
--
„Politici jsou obyčejní lidé, kteří „jen" mají důležitý úkol. Přijde mi, že často na ně klademe nenaplnitelná očekávání v tom, jak rychle mohou něco změnit. Ale zároveň máme nízké nároky na způsoby, jakými mají naše záležitosti spravovat. Politika se trochu posunula k tržišti, kde se prodává a nakupuje, místo toho, aby se vedl rovnocenný dialog mezi veřejností a jejími volenými zástupci.“
Jednoznačně nejlepší a nejpůsobivější kniha věnovaná politické a společenské realitě, kterou jsem za poslední léta četl. Zuzana Čaputová se vzácnou otevřeností odpovídá na promyšlené a závažné otázky Erika Taberyho a odhaluje nejen politické a životní pozadí nejrůznějších situací a rozhodnutí, ale především podstatu svého přístupu a konání.
Potvrzuje se, že bohužel již bývalá slovenská prezidentka je celoevropsky zcela jedinečnou osobností a dost možná jedinou opravdovou nositelkou odkazu Václava Havla v tom nejesenciálnějším slova smyslu, tedy z pozice hlubokého a současně poněkud plachého člověka, jemuž nechybí empatie, pokora, sebekritičnost a setrvalý zájem o lidské nitro.
Za pozornost stojí i vřelý vztah tázajícího a dotazované, jež je prostoupený nebývalým – podotýkám, že vzájemným – respektem a uznáním, ale zároveň prostý jakékoli prvoplánové familiérnosti a rušivé žoviality (což je jinak častou bolístkou našich rozhovorových knih).
Zvláštním aspektem je, což jsem u knihy tohoto typu naprosto nečekal, mimořádná inspirativnost a naléhavost některých výroků či pasáží, která z tohoto díla činí bezmála motivační publikaci (ovšem mnohem hlubší, prožitější a procítěnější než běžná produkce tohoto typu literatury). To určitě není žánr, který bych soustavně sledoval a hltal, ale že mě rozhovor s političkou dokáže podnítit k opětovnému promýšlení vlastního života a rozhodnutí, to pro mě bylo nové a překvapující. Díky četbě teď vskutku jako bych o trochu víc tušil, jak dbát o to, aby se člověk „neztratil sám sobě“.
A ještě poznámka k jazyku knihy: Zaznívá zde v komentářích kritická připomínka, že měly být odpovědi Zuzany Čaputové přetištěny ve slovenském originále. To si sice představit dovedu, ale myslím, že rozumím argumentům, které mohly ve finále rozhodnout o opaku. Jednak by tím vznikl jakýsi česko-slovenský hybrid (Erik Tabery se totiž nesporně ptal česky), což by asi zas tak nevadilo. Jednak – a to už je závažnější – je naivní představovat si, že knižní rozhovor (pořízený původně ve formě ústního interview) je doslovným přepisem toho, co dotazovaná osoba odpovídala. Tazatel a v jistém smyslu hlavní autor knihy vždy odpovědi ještě přinejmenším stylisticky upravuje, někdy dokonce vícero z nich slučuje v jedinou, což je legitimní přístup, protože vše pak zasílá respondentovi k autorizaci. A lze si jen těžko představit, že by Erik Tabery prováděl tyto úpravy a změny ve slovenštině. Třetí věc je pak to, ať si tito kritici upřímně sáhnou do svědomí a přiznají, kdy naposled si koupili a přečetli celou knihu ve slovenštině. To už je dnes bohužel ze strany Čechů naprosto zřídkavá záležitost. Objevily se tu i poznámky, že překlad knihy není dostatečně ústrojný a přesný. To jsou myslím silná slova – je pravda, že v knize jsem narazil na několik málo pasáží, které by Čech formuloval jinak a nesou stopy slovenského vlivu, ale nelze vyloučit, že to je (podobně jako sporadicky užitá slovenská citoslovce) záměr mající za cíl dodat textu určitý „slovenský“ nádech. Jedinou výhradu v této oblasti bych tudíž měl k tomu, že v knize není uvedeno, kdo překlad pořídil (patrně sám Erik Tabery) a popřípadě zda a kdo mu v tom pomáhal, popř. i jakou formou probíhala autorizace.
Obsahově nemám příliš co vytknout, horší je to s přípravou knihy. Škoda, že když se do nakladatelské branže pustí lidé z branže příbuzné, očividně netuší, že jsou tu rozdíly a měli by si najmout profesionály. Kniha obsahuje řadu opravdu nehezkých typografických prohřešků, které by se fakt stávat neměly. Dělení slov mezi stránkami, paginace na vakátech, otázky na konci stran, když odpověď je na stránce další... zní to jako detaily, ale hodně to kazí dojem a je to velká škoda. O tom, že překlad slovenštiny asi neprošel důkladnou redakcí (místy je vidět, že zpovídaná použila slova správně, jenže v českém překladu by měla být trochu jiná, ale překlad je otrocký). Snad se nakladatelství poučí a příští knihu udělá lépe. Jinak, jak už jsem psal, obsahově zcela v pořádku a já jsem moc rád, že ta kniha vznikla a mohl jsem si ji přečíst.
Uf, nádhera, tak takhle si představuji politika, státníka a vlastence. Paní Čaputová hluboce se klaním Vaší moudrosti a úctě k druhým a přeji Slovensku a Všem zemím světa, aby ve svém čele měli někoho takového jako Vy.
Zajímavý rozhovor s krásnou ženou, dámou a osobností, která přes osobní potíže a útoky nikdy neslevila ze svých ideálů,zásad a nezradila sama sebe .
A kterou si Slovensko za prezidentku snad ani nezasloužilo.