Ztracený letec - Pravdivý příběh útěku z okupované Francie

01.07.2018

Knihu určitě doporučuji přečíst, vzpomínky hlavního hrdiny - američana židovského původu, které jsou zde volně beletristickou formou zpracovány stojí za to - je zde vše - láska k vlasti, láska k nastávající ženě, dobrodružství, lidská selhání, hrdinství, nenávist, strach, touha žít, zázračné osvobození, milosrdenství tam, kde by to člověk nečekal a všude kolem smrt.
Vzhledem k tomu, že se jedná o nově vydanou knihu mne zklamal její ne moc dobrý překlad do češtiny a zbytečné chyby v textu - překlepy, vypadnutá písmenka, věty nedávající smysl, žádné technické znalosti překladatele - vypadá to, jako by knihu nikdo před vydáním needitoval (např. jsem se dozvěděl, že zadní střelec v bombardéru je odstřelovač...).
Samotný příběh je poutavý a čte se jedním dechem - ve zkratce - židovský americký kluk z Bronxu chce být pilotem - řízením osudu se stane leteckým technikem - na jeho druhé misi ho sestřelí - sestřel a seskok padákem přežije - má štěstí najdou ho odbojáři - ukrývají ho - mění úkryty - má novou identitu hluchoněmého dělníka - chytne ho gestapo - má štěstí vysvobodí ho odbojáři - zase spoustu úkrytů - nakonec dobrodružný přechod Pyrenejí do Španělska - má štěstí skoro chyceni německými horskými jednotkami - záchrana, občas kniha na sebe plynule nenavazuje a někdy by chtělo uvést více detailů, aby si čtenář nemusel domýšlet a nerušilo ho to.
Jinak dle mého vystihuje přesně atmosféru té doby v okupované Francii - pro nás dnes těžko představitelné - ve velkém městě je těžké někam dojít bez dokladů, všude samé kontroly, gestapo, policie, udavači - život odbojářů nebyl jednoduchý a znovu se potvrzuje (stejně jako v protektorátu) u nejvíce aktivních z nich většinou i dost krátký....
V knize je dle mého pár nesmyslů, např. tvrzení autora, že německý lehký průzkumný letoun Henschel Hs-126 nenesl kulomety kvůli tomu, že je moc lehký ( to jsem se docela zasmál).
Po přečtení celého toho komplikovaného příběhu se spoustou zvratů a krajních situací mi zůstala v hlavě myšlenka - zda z celkového hlediska (bráno s neosobním nadhledem - samozřejmě chápu, že nikdo nechce k nepříteli do zajetí a chce být svobodný), zda vůbec celá tahle hodně náročná anabaze, na které se podílelo spoustu lidí z francouzského odboje a stála odbojáře spoustu nervů, zařizování, nedostatkového benzinu, peněz na úplatky, atd za to - samozřejmě letci byli cenní (jejich výcvik dlouhý a drahý) ale hlavní hrdina měl trvale poškozená záda (což si přivodil při seskoku s padákem) a po návratu již stejně v akci nelétal. Kolegové z jeho posádky byly zajati němci hned po seskoku a všichni (kroumě dvou co zemřeli již při sestřelu jejich letadla) se dožili konce války relativně v poklidu v zajateckém táboře. Hlavního hrdinu po celou dobu hledalo gestapo a kdyby ho chytli spolu s odbojáři, určitě by ho přímo zastřelili se všemi, kdo ho schovávali a pečovali o něj.... Na druhou stranu odbojáři by jistě podobnou činnost prováděli i tak - za dobu svého působení zachránili kolem stovky spojeneckých letců.....
Bohužel hlavní postava francouzkého odboje - krycí jméno Marcel, který vše plánoval a zajišťoval nakonec podlehl gestapu po udání náhodné svědkyně (vzpomněl jsem si na to, jak Gabčíka chytali kolemjdoucí za ruce a za kabát, když utíkal od provedeného atentátu na Heydricha...).
Škoda toho překladu - doporučuji přečíst!