Zpověď tuláka Pyšvejce

Z dobového vydání Lumíra: „Jiný debutant, který soustředil pozornost na tutéž společenskou spodinu jako Olbracht, je Karel Chvoj ve své „Zpovědi tuláka Pyšvejce" (nákl. Frant. Švejdy). Jeho zájem je arci rázu spíš morálního než dušeslovného a esthetického. Je tím vřelejší a účastnější; autor zřejmě soucítí s hrdinou, vyobcovancem společnosti, který i po letech strázní a běd zachoval si poctivý kus mravní síly. Jeho tuláka stálo vždy těžké vnitřní krise, než podlehl nutnosti a odhodlal se k žebrotě anebo ke krádeži; udatně bojoval s každým hnutím nejpřirozenějších pudů, s žízní sociální msty i s chtíčem pohlavním. Konfesse tyto jsou proloženy hojnými didaktickými reflexemi, které místy převažují epické těžiště skladbičky. Prvotina dokumentuje nicméně vedle ušlechtilých autorových tendencí dosti též vážného studia látkového, které zasloužilo, aby bylo dokonaleji zmoženo též slohově: forma, žel, je dosud zcela primitivní."... celý text