Zpověď? Ne!...
Miloš Szabo
Podtitul: Nechci! Neumím! Nezvládnu to! Kniha nejen pro křesťany, ale i pro hloubavé čtenáře, kteří se zajímají o náboženské a filozofické otázky. Otec Miloš Szabo se obrací ke všem, zvláště k mladým lidem, a píše upřímně o Bohu i o svých pochybnostech při hledání víry. Kniha je napsaná formou rozhovorů. V kapitolách Život, to je jízda, Jak získat Boha pro demokracii (resp. pro sebe), Taková zvláštní vysokorychlostní energie, Hledání důležitých rozcestí, sděluje své zkušenosti hluboce věřícího člověka, zároveň nadšeného obdivovatele všech moderních hi-fi technologií, počítačů i internetu, který mluví dnešním jazykem mládeže.... celý text
Přidat komentář
Narozdiel od suchopárnych teologických traktátov konečne ľudská kniha, kde sa autor snaží pozrieť na spovedanie očami bežného laika z druhej strany spovednice, zboriť mýty a obavy. Potešilo, pohladilo na duchu a to už roky nie som kresťan.
Pokud zpověď vnímáte pouze jako plytkou a na hlavu postavenou situaci, kdy kdovíjakému cizímu muži "vyzvracíte" svoje špatnosti, pak je tato kniha pro vás. Jedná se o velmi konkrétní knihu, která pomáhá hledat odpovědi na otázky, na jejichž základě si zpověď zasadíte do kontextu víry. Zjistíte proč vlastně je tak potřebné a dobré ke zpovědi chodit, jak překonat prazvláštní pocity trapnosti nebo odporu. Prostě takový dobrý manuál :)
Co bych však autorovi dala opsat tisíckrát: nepoužívat milion závorek. Je to úplně šíleně rušivé!!!
Oceňuji přístup autora, přistupuje totiž ke čtenářům s velkým pochopením (a těm, kteří se připravují ke sv.smíření). Autor se nepovyšuje, ale didakticky vysvětluje, proč je celostně špatný ten či onen hřích. Líbí se mi, že otázky na zamyšlení jsou podrobnější, na každým bodem z desatera autor pokládá otázku, kterou jsem v jiných zpovědních zrcadlech neviděla. Tento nový aspekt pohledu na svůj život plus běžné otázky na tohoto "strašáka" , kterou zpověď představuje mi pomáhají stále znovu si reflektovat život a něco s tím dělat.
Přes některé pozitivní stránky musí mít katolík vůči knize určité výhrady. Mne osobně totálně vytočila část, kde autor omlouvá neakceptovatelnou praxi neudělení pokání (což je nepominutelná součást platné zpovědi), kterou občas praktikují někteří svérázní kněží, s naprosto nesmyslným odůvodněním, že kněz mohl část pokání vzít za zpovídaného na sebe (str. 84). To ovšem není možné - jak mi nezávisle na sobě potvrdilo hned několik kněží, kterých jsem se na to pro jistotu zeptal. Pokání je věc penitenta a ten je musí vykonat osobně.
Nikdo z lidí nemá rád situaci, kdy musí uznat svou chybu, natož se k ní přiznat někomu dalšímu. Zvlášť když jde o intimní záležitosti. Sám autor dává čtenářovi poznat svou vlastní zkušenost z mládí, kdy po negativním prožitku opouští zpovědnici odhodlán, že sem už víckrát nepřijde. Možná právě tento prožitek vedl autora po mnoha letech k tomu, že až tomu přijde na kloub, musí o tom napsat knihu. Nyní již jako kněz mohl dokonce dílo obohatit i o pohled ze druhé strany - ze strany zpovědníka. V knize postupně odhaluje smysl svátosti smíření a uvádí i různá přirovnání, pro snažší pochopení jinak složitějších témat. Obsah knihy je sdělován přátelským tónem a na závěr nabízí i zpovědní zrcadlo, opatřené komentářem pro každé přikázání Desatera zvlášť.
Štítky knihy
křesťanství zpověď, svátost smíření
Píšu to jen velmi nerada... znáte ten pocit, kdy se vás kniha jak nějak tam u srdce dotkne, trochu vás promění nebo ve vás něco nechá? Ten okamžik, kdy čtete knihu, kterou psal srdcem snad přímo Duch Boží? Tak tohle není ten případ. Tohle psala strojově lidská ruka, lidské oko jí strojově přečte a za minutu zapomene, že něco četla. První část je zhmotnělá ztráta času. Druhá část je praktická, tu hodnotit nelze. Už jen proto ne, že teoretický základ, který by vás motivoval, vedl, zasáhl a proměnil, chybí.