Zpěvy toužení a osamělosti
Amir Hamzah
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509130/bmid_zpevy-touzeni-a-osamelosti-Uwq-509130.jpg
4
2
1
Básnické sbírky Ovoce touhy a Zpěvy osamělosti obsažené v této knize jsou přelomovými díly v dějinách malajské a indonéské literatury. Jejich autoru, sumatránskému princi Amiru Hamzahovi, zajistily pověst posledního velkého literáta završujícího tradici klasického malajského básnictví a zároveň prvního velkého moderního básníka nově vznikající Indonésie. Zatímco v Ovoci touhy rozvíjí Amir Hamzah osobitými způsoby motivy staré malajské milostné poezie, aby tak hovořil o svých nešťastných mladických láskách a touze po rodné Sumatře, ve Zpěvech osamělosti čerpá inspiraci z tvorby islámských mystických básníků. Namísto pozemské ženy se pro něj stává objektem touhy bůh. Avšak mystické splynutí, po kterém Amir Hamzah dychtí, mu neustále uniká mezi prsty: milostný vztah s bohem se ukazuje být stejně složitý, stejně naplněný pochybami, žárlivostí, vzrušením, nadějí, neporozuměním a neuspokojenými žádostmi jako vztahy s lidmi. Toto souborné vydání básní Amira Hamzaha je vůbec prvním knižním překladem jeho poetického díla z malajštiny do cizího jazyka.... celý text
Přidat komentář
Zpěvy toužení a osamělosti
Toto je hodně zajímavý nakladatelský počin přibližující čtenáři literaturu z kulturní oblasti, ze které toho do češtiny zatím moc přeloženo nebylo. Vlastně nejzajímavější na celé knize je možná dlouhý doslov překladatele, který tvorbu Amira Hamzaha dává do historického a myšlenkového kontextu malajského/indonéského světa. Co se týče samotných básní Amira Hamzaha, obsahují spoustu krásných, dojemných momentů i (hlavně v druhé části knihy) citlivých duchovních prozření; pokud bych jim ale měla něco vytknout, tak to, že jsou vlastně pořád o tom samém: o nešťastné mladistvé lásce k nějaké dívce ze Sumatry a v druhé půlce knihy zas o lásce k bohu (jako milence/milenci) a jeho nedosažitelnosti a nepřítomnosti. Sbírka taky (zdá se) obsahuje kompletní básnické dílo Amira Hamzaha, včetně básní, které napsal ještě jako mladý kluk, takže hlavně v první části knihy jsou občas některé z básní ještě takové nevyzrálé a kvalitativně trochu horší. Osobně by mi stačilo, kdyby sbírka byla jen takovým menším výběrem těch nejlepších z jeho básní. (A klidně by mohla mít menší formát a být vytištěná na o něco méně bílém papíře). Jinak ale všemi deseti doporučuji - hlavně těm, kdo by si chtěli přečíst nějakou mystickou islámskou poezii a dozvědět se něco o malajské a indonéské kultuře.