Zpěvy na Jugoslavii

Jaroslav Marcha – milenec moravských hvozdů a polí, květů a stromů a zvěře – přichází ve své druhé knize veršů „Zpěvy na Jugoslavií“ s motivy v jeho dosavadní tvorbě zcela novými a neobvyklými. Básník projíždí všemi směry zemí mladičkého krále, zemí rovin, řek, jezer, hor, ostrovů a bílých měst, zemí vroubenou modrým zrcadlem nekonečných plání mořských, zemí chudou a bohatou a boží. A zpívá Očima sněžnou Lublaň hladí, sladkou Šumadiji, šedou, kamenitou Černou Horu obdivuje, i lid její, chudý a hrdý a udatný; zlaté mešity se štíhlými minarety kreslí, Dubrovník v zahradách palem a glycinií a agav, jeho stavby i zašlou slávu, čarokrásný Ráb, barvy a Vůně a dál a dál nahoru se plaví a z jeho úst, přesycených láskou k zalknutí, zní písně, zkazky, legendy a sny o jižních nocích na bárkách rybářů pod stříbrnými lampami hvězd. Ale Marcha říká nám ještě cosi jiného: v jeho viděních spokojeně odkládá lyru a znovu usíná básník Něguš, neboť Černá Hora krčí se nyní bezpečně pod křídly nové, sjednocené Jugoslavie. Sám se ve svých visích odhmotňuje, potkává Prešerna, aby se s ním společně modlil „za bratrství Zagrebu s Beogradem“. Touto knihou vřadil se Marcha do dobré již tradice českých autorů, kteří nejenom milují Jugoslavii, nýbrž o ní zazpívali své nejkrásnější písně. Mirek Elpl.... celý text