Zpěv Orfeův

11.01.2023

Panebože, to je ale ďáblice! Očekávala jsem naivní sladkobolný prvorepublikový románek, a dostala jsem drásavé sevřené psychologické milostné drama podané takovým způsobem , s jakým jsem se ještě nikdy v životě nesetkala. Představovala jsem si hloupoučkou afektovanou herečku, která chce ze svého vztahu se známou osobností vytřískat senzaci, a poznala jsem inteligentní multitalentovanou ženu s vkusem, obdařenou množstvím neobyčejně vroucí lásky, kterou se jí úspěšně podařilo přenést na papír. Literární vědci se ptají, kdo to ten Nezval vlastně byl, padouch, nebo anděl? A nedokážou najít odpověď. V této knize je bez patosu a kýče plasticky představeno složité nitro toho velkého člověka, ve kterém je dobro a zlo tak dokonale propleteno, že jediný závěr, jaký si z četby můžeme vzít, je, že jednoznačná odpověď neexistuje. A to přece není malá věc, když někdo umožní, že k takovému závěru můžeme přesvědčivě dojít. Někdo může namítnout, že to jsou přece pouze otištěné Mistrovy dopisy, ale právě komentář jeho milenky dává knize tu hodnotu, pro kterou je tak zajímavá.
Nechci budoucí čtenáře připravovat o požitek a prozrazovat víc. Jisté je, že budu Zpěv Orfeův a jeho autorku, jejíž dílo i ji samotnou nechal krutý osud upadnout v zapomnění, propagovat, kde se dá.