Znamení věčnosti
Johanes Anker Larsen
V románu Znamení věčnosti zpracovává Anker Larsen svůj sen o novém světě – o světě lásky, která dlí v ještě nezrozeném, o světě věčnosti, jež vstoupila mezi lidi a stala se životem samým. V řadě víceméně samostatných epizod zachycuje postupné přibližování se hlavního protagonisty (Jana Larsena) „božskému světu“ – slunečnímu nebi –, vrcholící úplným, bezpodmínečným odevzdáním se božské vůli v oběti sebe sama pro růst druhých. Na této oběti se rodí nová společnost – obec, která vrůstá do nebe. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , AvatarOriginální název:
Die Gemeinde, die in den Himmel wächst , 1928
více info...
Přidat komentář
Z knížky jsem rozpačitá. Části se mi líbily, některé moc. Ale na celek musím ještě asi dozrát. Je to na mne složité. Možná se časem ke knížce vrátím.
Citát:
"Dokud člověk dýchá, žije. Ale Adam měl dvojí dech: dech plic, co udržuje tělo při životě, a dech duše, který je věčný jako Pán."
"Člověk musí vidět život takový, jaký je, a pokusit se vyzískat z něho to nejlepší."
Pro mě bohužel zatím nejslabší Larsen. První polovina, která je dětinsky popisná, nepřipraví nijak dnešního čtenáře na to, kde a jak se tam posléze to osvícení hlavní postavy vlastně vzalo a jak to, že se mohla pak rozhodnout tak, jak se nakonec rozhodla. Závěr s nastolením utopických vztahů v obci už je pak spíš nechtěně směšný. Nicméně tyto výhrady jsou asi jen můj problém.
Pořád je to Larsen, takže se dočkáme především spousty neobyčejně krásných poetických popisů, tentokrát zaměřených především na krásu obyčejnosti a všedních věcí vesnického života, v první půlce viděných půvabnou dětskou optikou, v druhé pak vnímaných skrze duchovní prozření.
Před deseti lety mi Znamení věčnosti ve srovnání s Kamenem murdců přišlo nemastné neslané, protože se v něm nic moc neděje. Už při druhém čtení jsem jí byla okouzlena více a nyní, po třetím setkání s Janem, musím říct, že mě zasáhlo tak jasné a působivé poselství "bytí" pramenícího z nejobyčejnějšího života, že ve mně setrvává i dlouho po přečetení.
"Búh ho obklopuje jako tichý šepot, ve všem, co vidí dřima tušeni toho, že to svořil Búh. Když se probudí toto tušení a stane se vnitřnim zřením, nikdo se už neptá, existuje-li nejaký Búh"
...obec, ktorá vrastá do neba... Po prečítani tejto knihy sa vo mne zrodilo presne to, čo priblížilo farnosť nebeskému životu. Pri čítaní som mal pocit, že kniha-príbeh je dokonalým zosobnením hlavného hrdinu. To čo cítili obyvatelia z Jana Larsena, keď sa v letné dni pri ňom zastavovali po omši na kus reči, to isté som cítil z knihy. Dala mi presne to, čo Ján dával obyvateľom farnosti... Míla Tomášova by to nazvala "Třpit prázdna". Bolo to viac ako príbeh, pre mňa hlboký nefalšovaný duchovný zážitok, ktorý pretrváva ešte dlho po dočítani knihy. Poznal som Jana Larsena. Cez knihu sa ma dotkol tak ako sa dotkol Nielsa, Trine alebo Karny.
,,Buď bez starosti, příteli, všechno je v pořádku, ale všechno je jinak. Jak to ale je, to ti neřeknu. Neboť kdo toto vědění vysloví, zfalšuje je slovy. Nacházi se jen v bytosti vědoucího a v bytosti toho kdo má s ním skutečné společenství."
Díky křesťanským pohádkám, mi přišel začátek příběhu takový mírnější a odlehčenější. Pár biblických motivů bylo převyprávěno se zajímavými nápady a postřehy. Například když Bůh hraje se Satanem šachy. Vezme-li figuru Bůh, převažuje na světě dobro, když Satan, převažuje zlo. Rád je svým dětem někdy přečtu...
Postupně pak začal děj gradovat a nabírat klasický Larsenovský rukopis, kde nechybí barvité popisy souznění s jednotou, které u něho velice vítám.
Jen mě mrzí, že jsem knihu nedokázal číst v plynulejších intervalech a neustále od ní přeskakoval k jiným rozečteným tématům. Určitě by si totiž plně koncentrovanou pozornost zasloužila.
To je ale moje blbost...
80%
Těm kteří neví, zda si přečíst Kámen mudrců doporučuju přečíst nejdříve tuhle knihu, protože přináší velmi podobnou tématiku viděnou z jiného úhlu pohledu. Příběh je přitom krátký a seznámíme se s Larsenovým osobitým psaním. Příběh začíná dětstvím a zrychleným tempem pokračuje k dospívání. Některé kapitoly na začátku jsou křesťanské pohádky vyprávěné dětem jednou z postav románu a tak knihu nedoporučuji lidem zaujatým vůči křesťanství. Sledujeme život probuzeného člověka, který se snaží své prožití skutečnosti předat ostatním lidem. Rozšířit nebe mezi lidi. Žádné náboženství, ale plný život, který svým celostním prožíváním vede do nebe. Jakým způsobem však přimět lidi, aby se vydali touto cestou? Největší problém se mi jeví v tom, že se mi zdá, že kniha oproti Kamenu mudrců nepřináší nic nového. Vykoupení pastora Nema mi přišlo mnohem lepší. Ale kdo je nadšeným čtenářem Larsenových knih, tak nebude zklamán. 80%
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Kámen mudrců |
| 1995 | Dveře dokořán |
| 2008 | Člověk v blázinci |
| 2008 | Znamení věčnosti |
| 2011 | Spolu opustíme den |
Kámen mudrců to u mě nepředčilo, ale od Larsena mám rád všechno, takže opět další skvělé čtení.