Zlatíčka
Melanie Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435512/bmid_zlaticka-lgO-435512.jpg
4
148
46
Všichni Lauren Tranterové říkají, že je vyčerpaná a potřebuje si odpočinout. A mají pravdu; nikdy se necítila tak unavená jako teď, když se jí narodila dvojčata Morgan a Riley. Ale ona ví, co viděla: té noci, v nemocničním pokoji, se jí ta žena pokusila ukrást děti a vyměnit je za své vlastní… tvory. Jenže když přijela policie, nikoho nenašla. Všichni, od doktora po jejího manžela, jsou přesvědčeni, že se jí jen něco zdálo. Uběhnou měsíce a jednoho slunečného letního rána Laureniny děti zmizí v parku. Když se najdou, zdají se jiné. Sice vypadají jako Morgan a Riley – alespoň pro ostatní –, ale Lauren cítí, že je něco špatně. A tak zatímco ostatní oslavují jejich šťastný návrat, Lauren začne vykřikovat: Tohle nejsou moje děti! Odhodlaná získat své děti zpět, je Lauren schopna riskovat cokoli. Ale pokud se mýlí v tom, co viděla… udělá největší chybu svého života. Strhující, strašidelné a inspirované některými nejtemnějšími pohádkami. Donutí vás to mít své malé miláčky neustále pod kontrolou. Pro jistotu. Aby byli v bezpečí.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Little Darlings , 2019
více info...
Přidat komentář
Zvláštní, temné, ale v podstatě docela dobře čtivé dílo. I po přečtení ve mně kniha vzbuzuje otázky. Nic a nikdo není černobílé.
Moc hezký příběh s nádechem mysteriózna, líbil se mi. Lauren jsem všechno věřila, ne už tolik jejímu manželovi. Vlastně ale byla možná hlavní postava detektiv, rozhodně dostala spoustu prostoru. Jen nevím ten konec, asi jsem čekala velkolepější závěr. Ale i tak výborná kniha.
Upřímně jsem podle anotace očekávala trošku něco jiného. Začátek knihy byl výtečný a čtenáře umí navnadit. Postupem času, jak jsem knihu četla jsem si ale začala říkat, co že to vlastně čtu? Chvílemi mi děj tak nějak utíkal. Závěr knihy se pak už trochu rozjel. Ono tak nějak celou dobu tušíte, "odkud vítr fouká", ale i tak mě to celkem překvapilo. Knize tedy dávám průměrné hodnocení - neurazí, nenadchne.
60%
Když se žena navrátila do své chaloupky, její vlastní pravé děti ležely v kolébce. A všechno bylo dobré.
Poněkud rozvláčnější příběh, ale napínavý. Jako na houpačce se tady střídají čtivá a poutavá místa s těmi vyloženě nudnými. Byla jsem moc zvědavá, jak tohle skončí. Na konci si stejně každý musí vybrat, čemu bude věřit. Já si vybrala tu pohádkovou verzi.
Tuto zvláštní knížku doporučím.
(SPOILER)
ZLATÍČKA - Melanie Golding
Zlatíčka na mě působí jako psychologické drama s prvky mysticismu až hororu. Kniha mě bavila moc, je čtivá a udrží vás v napětí až do konce.
Bavily mě postavy, i vykreslení hlavní hrdinky, se kterou čtenář prožívá noční můru všech maminek. Téma záměny dětí za takzvané podvržence se mi moc líbí. Tatínek byl na proplesknutí, v x částech jsem z něj rostla.
Kniha si s vámi hraje, můžete přistoupit na variantu, že si to hlavní hrdinka pouze představuje, jako výplod choré mysli ale co potom ty staré pověry, které se tradují. Opravdu existují nějaké temné síly, které si děti lidí rádi odnáší? To už je na čtenáři, jak si příběh vysvětlí.
!Spoiler!
Mysteriózní příběh, který se mi opravdu moc líbil ale teď přijde to ALE - bylo to bohužel nedotažené, myslím, že kdyby se zapracovalo ještě více na příběhu, tak kniha mohla být opravdu top.
Příběh ženy, které se něco stalo před sto lety byl jenom rychle nastíněn (má čtenář tedy možnost, že to ona, jako neklidný duch chtěla živé děti, nebo na sebe chtěla upozornit aby konečně mohla spočinout v zemi a ne v zatopené vesnici.
Nedokončený příběh ženy, které se před léty taky někdo pokusil ukrást narozená dvojčata. Plus linka, že se to děje jednou za x let, když se ukáže špička zatopeného kostela.
A do třetice kdo nebo co byla ta bytost, která děti odnáší - vodní víla, čarodějnice, elfka nebo zabitá dívka, která se našla v zatopené vesnici i se svými dvojčaty ?
Konec spoileru :-)
Konec mě také částečně překvapil, proč se manžel zachoval, jak se zachoval ale vzhledem k okolnostem se člověk zase tolik divit nemůže.
Knížku mohu doporučit, mě se opravdu líbila moc, jen bohužel, mám spoustu otázek, které zůstanou nezodpovězené, proto nemůžu dát vyšší hodnocení, ač bych moc ráda dala plný počet.
Je to čtivý příběh, který vám zamotá hlavu.
Hodnocení: 3,9*
Celou dobu jsem nevěděla, jestli čtu horor nebo psychologický román, a vlastně ani teď, po dočtení, nemám jasno. Knížka se mi četla moc dobře, ale během čtení mi na mysl vyvstávalo množství otázek, na které jsem však vůbec nedostala odpověď. Spousta záležitostí, které bych si představovala, že by se měly řešit, zůstávaly bez povšimnutí.
Poznámka pro vydavatele: Dost dlouho jsem byla zmatená úplně prvním časovým údajem „17. dubna“, než mi došlo, že jde o tiskovou chybu, anebo pan překladatel si prostě plete názvy měsíců april – august, správně tedy má být 17. srpna. Správnost tohoto data má v dalším vývoji příběhu docela zásadní roli.
ZLATÍČKA
Hodnocení Knihánkova: 3,5 ⭐
Kdyby byl tento příběh trošku jinak pojat, napsán a dán do většího hororu - a zla:), dám klidně 5 hvězd. Jak vidíte, takhle je to trošku komplikovanější a navíc slovo kdyby neexistuje... já vím :P, ale bylo by to vážně skvělé! Začátek knihy nás vhodí přímo do vody (tohle slovní spojení se ke knize hodí hezky tématicky:-)), hlavní hrdinka Lauren stojí na mostě a chce do vody vhodit své - tedy cizí - děti. Pak další scéna: minulost, kdy své dvě děti - chlapečky, dvojčata: Morgana a Rileyho - rodí v nemocnici. Už přímo v té nemocnici dochází k tomu, že jí chce Morgana a Rileyho ukrást jakási neznámá žena. Přesněji řečeno je chce vyměnit za své... tvory... Nakonec vše dobře dopadne (i když Lauren nikdo nevěří), uběhnou měsíce, až jednou přijde den... kdy je Lauren s dětmi v parku, děti zmizí a když se najdou... Lauren ví, že jsou vyměnění, že tohle nejsou její kluci, ale cizí tvorové, vetřelci... Tahle scéna se stane asi až tak cca v polovině knihy, ale je v anotaci, takže o ní od začátku víte. Lauren samozřejmě nikdo nevěří, všichni ji vnímají za psychicky labilního jedince, ona má však jasný cíl: chce zpátky své vlastní děti. Lauren pro mě byla hrdinka spíše neutrální, stejně jako vyšetřovatelka Harperová. Manžel Patrick taky nic moc - no jednoduše řečeno jsem si tu nějaké extra sympatie nevytvořila k nikomu. Postava neznámé ženy: vykreslena perfektně. Strašidelně. Stejně tak některé scény tu byly vážně tísnivé, temné, hrůzu nahánějící... Hlavně skrz tento fakt hodnotím 3,5 - jinak bych šla níž. Velká škoda, že takových děsivých scén nebylo víc. Knížka se začala soustředit spíš na psychologickou složku a to (pro mě) bylo trošku na škodu - protože paní autorka dokázala, že umí vytvořit atmosféru tak hutnou, že by se dala krájet. Já bych chtěla méně psychologie a více děsu a strachu. Líbilo se mi, že se Melanie Golding inspirovala temnými pohádkami a pověstmi - je na každém čtenáři, co všechno si z těchto "povídaček" vezme a připustí k tělu - i v souvislosti s příběhem. Ta knížka mě hlavně ze začátku hodně chytla, příjemně se četla, napětí se stupňovalo. Potom to trošku od toho zla a temné aury odstoupilo. Co se týká konce - jako čtenář máte v podstatě na výběr dvě možnosti a záleží hlavně na Vás, kterou z nich si vyberete. Pár mých postřehů ke koncům:
1.- :// ... ani ne horor, spíše psychologické drama. Za mě prosím ne. Zajímavé to ano, smysl to dává, ale pokud bych tomuto konci uvěřila, v podstatě by mi to "zabilo" celou knížku. K tomutu konci se přiklání má maminka, která knížku četla přede mnou a právě z toho důvodu se ji moc nelíbila...
2.- "můj" konec, kterému jsem se rozhodla věřit :D. Teda strana temna a zla, hororu dá se říci. Ovšem pokud toto byla ta pravda, tak bych v celé knížce ocenila více napínavých scén, méně "pitvání se" v hlavě a psychice Lauren a též bych velmi uvítala větší vysvětlení. Suma sumárum: kapánek nevyužitý potenciál.
Když nad tím teď tak přemýšlím, knihu asi můžu doporučit. Je zajímavá, to rozhodně. Přečtěte si ji zvlášť v tom případě, že máte hodně moc rádi psychologické knížky, baví Vás psychiatrie a nevadí Vám otevřené (a nebo minimálně ne úplně uzavřené a 100 % vysvětlené) konce. Škoda, že nebyla ještě více temná a strašidelná, mohla být...
Více na mém YouTube :-)
Kniha se mi moc libila. Jsem rada, ze jsem si ji koupila a precetla ;) Nelituji a doporucuji.
Tak pro mne tato kniha zklamáním nebyla, protože se mi hrozně moc líbila... Je to opravdu zvláštní příběh, ale strašně moc čtivý a i konec mi byl absolutně srozumitelný a velice se mi líbil. Netypická a vážně pěkná kniha!
Mela jsem docela velka ocekavani, knizku jsem cetla na doporuceni kamaradky, ale ted z toho mam trochu smisene pocity. Manzel Lauren byl teda dost velky zmetek a mit na starost sama najednou dve deti, z toho by trochu blbla asi kazda....nekdy i jedno je dost...a on se, chudacek, musi vyspat...je fakt, ze jsem porad premyslela, jestli je to opravdu, co se ji deje nebo si s ni pohrava jeji psychika...dost me to vtahlo a nutilo dozvedet se pravdu....ovsem ten konec!
Dost veci zustalo nevysvetlenych, napr. co ta Valerie se stejnou predstavou/ zkusenosti? Jak to, ze i policajtka slysela deti zpivat?... Diky tomuto bych knihu zaradila mezi mysteriozni pribehy s nejasnym koncem...
Thriller Zlatíčka je o Lauren, které se narodí dvojčata a už v porodnici se k ní vloupá neznámá žena, která jí chce její děti unést. Nepovede se jí to a nejsou nalezeny žádné usvědčující důkazy, proto policie nechá případ být. Lauren odjíždí s dětmi domů za manželem Patrikem, ale necítí se v bezpečí, protože tajemná žena ji pronásleduje....
Víc není nutné k ději vědět, anotace toho možná prozrazuje až moc, ikdyž chápu, že to, co je v ní uvedené zní mnohem lákavěji :-D
Námět knihy mě nadchnul tak moc, že jsem si pro ni musela zajít do knihovny a hned přečíst. Na DK Zlatíčka svítí modře, čemuž se mi během čtení knihy těžko věřilo, protože mě doslova vtáhla. Nutno dodat, že určitě není pro všechny. Je v mnoha ohledech hodně specifická a "jiná" a ne každému tento styl thrilleru může sednout. Abych se přiznala, opravdu mi místy běhal mráz po zádech, čtení ve mně vyvolávalo fakt nepříjemné pocity, možná jsem se místy i bála :-D Atmosféra byla zkrátka naprosto parádní a skvěle ji dokreslovaly úryvky temných pohádek a pověstí na začátku některých kapitol. Víceméně skoro celou knihu jsem si říkala, že to je jasných 5 hvězd, ale... pak přišel konec :-D Neříkám, že se mi nelíbil styl konce, právě naopak, sednul mi k tomu. ALE bohužel mi přišlo, že autorka některé věci do příběhu napasovala "na efekt", ale na konci už pak nevěděla, jak je vysvětlit, proto je zcela úspěšně odignorovala a to se mi fakt nelíbí, proto nakonec končím na 4 hvězdičkách. Takže se dá říct, že konec je tak nějak otevřený a je na čtenáři, jak si jej vyloží. ANEBO jsem to tak úplně nepochopila? I to je možné :-D
K přečtení určitě doporučuji, ale připravte se na maličko jiný způsob vyprávění thrilleru, než je obvyklý :-)
Musím říct,že tato kniha mě celkem zklamala. Pečlivě vybírám a zvažuji knihy,které si kupuji, ale v této jsem se zklamala a to se mi doposud mockrát nestalo. Půlka knihy mě vůbec nebavila a musela se přemlouvat ať ji neodkladam což jsem udělala zatím jen jednou. Až ve 3/4 knihy mě knížka trochu chytla, hlavně jsem chtěla vědět jak to aspoň dopadne a kniha ke konci začala být i napínava, ale konec zase zklamání, otevřeno jak to asi tedy bylo?A ještě musím říct,že jsem i z knihy měla nedobrý pocit, děsila mě a uváděla do špatné nálady ..
(SPOILER) Hodně zvláštní kniha a opravdu mě zklamala. Zpočátku jsem se rychle začetla, děj byl napínavý, ale hodně mně tam vadila mystická linka. Autorce se podařilo hodně dlouhou dobu udržet v přesvědčení, že někdo Lauren skutečně vyhrožoval, unesl děti a pak je vyměnil. Ale konec byl nedodělaný, vlastě jasně nevíme, jestli viníkem byla Lauren a její psychické problémy? Nebo vážně pomohlo jejich navrácení do řeky? A jakou roli tam hrála Valerie? Skutečně měla stejnou poporodní představu jako Lauren? A prohledávání kostí z jezera mělo jaký význam pro příběh?
Knížka mě bohužel trochu zklamala. Styl psaní mě úplně nechytil , snažila jsem se příběh dočíst protože mě zajímalo, jak to autorka vymyslela . Některé pasáže mě bavily a byly napínavé, ale jiné mě vyloženě nudily. Konec je určitým způsobem otevřený a je na čtenáři čemu je ochotný uvěřit. Čtyři hvězdičky přesto dávám za originalitu.
Autorka sa veľmi pekne pohrala s témou blížencov – dvojčat. Pútavý a napínavý príbeh, miestami strašidelný a neuveriteľný, veľmi dobre prepracovný, všetko krásne šlape.
Páčilo sa mi ako autorka každú kapitolu začínala príznačným citátom, ktorý len doplňuje atmosféru príbehu...
ODPORÚČAM ❤
Prima psycho cteni...Chapu, ze ta mysticka linka nebyla uveritelna, ale me se zpracovani libilo a nejak mi to pribeh nezkazilo. Maminkam dvojcatek preji hodne sil :-)
Dočteno, ale kniha mě nezaujala skoro vůbec. Mám ráda příběhy, které se můžou stát. Mrazivé a ohromující to opravdu nebylo.
Rozhodně souhlasím s tím, že je to zvláštní příběh. Asi po čtvrtině jsem měla chuť knihu odložit nedočtenou. Jenže jsem byla zároveň zvědavá, co se to vlastně děje a jak to celé dopadne. Z příběhu nejsem nijak nadšená. Jenže je v něm ukryto velmi citlivé téma, které do něj vnáší prvek reality - poporodní deprese. A nikdy nevíme, jestli zrovna my nebudeme procházet něčím podobným. A tak nebudu hlavní hrdinku odsuzovat a místo dvou hvězdiček, musím dát tři.
Pro mě opravdu zvláštní kniha. Na jednu stranu mě v některých částech opravdu mrazilo a nebylo mi při čtení vůbec dobře, na tu druhou jsem z celé knihy měla hrozně zvláštní pocit. Nečetla se mi úplně snadno, ale především kvůli tomu, jak byla kniha pojatá. Zdlouhavé odstavce o ničem mě místy upřímně nudily, dialogy byly leckdy spíše zkratkovité a všechno se odehrávalo jako by v pozadí. Ovšem popis starosti a lásky k dvojčatům z pohledu matky byl dokonalý, uvěřitelný a dokázala jsem se s ním i sžít. Jelikož jsou po mně vyžadována dvojčata, hned u úvodu knihy jsem si řekla ne, tohle já dělat nebudu. :D Dvojčata sice v genech mám, ale když dva, tak jedině popořadě. :D Jinak oceňuji syrovost, s jakou byl příběh napsán, ale přesto ve mně kniha zanechala velmi rozporuplné pocity a nejsem si úplně jistá, jak se k ní postavit. Dost tomu napomohl i zbytečně stručný závěr, kde vám toho vlastně autorka ani moc nevysvětlí.
Zlatíčka
Docela čtivé, jen od poloviny knihy jsem tak nějak tušila, kdo za vším stojí.