Život podle Jonesových
Will Eno
Komorní tragikomedie Realistic Joneses zaujme černohumorným příběhem z prostředí amerického maloměsta. Dva manželské páry okolo čtyřicítky, Bob a Jennifer, a John a Pony, všichni Jonesovi, se náhodně setkají a toto setkání je přinutí přehodnotit svoje životní postoje a vyhlídky. Oba muži trpí vzácnou nevyléčitelnou nemocí, ale přistupují k ní naprosto rozdílně. A rozdílný je i postoj jejich manželek. Povahová podobnost Jennifer s Johnem, a Pony s Bobem, vede k propletení vztahů a napětí, zesilujícímu tak, jak postupuje nemoc u mužských hrdinů. Čtyři výrazné herecké příležitosti reprezentující různé přístupy k životu, nemoci a smrti v dramatu kladoucím znepokojivou otázku: jsme připraveni na to, co nám osud uchystá? Bohatý jazyk, často nerespektující gramatická ani logická pravidla, černý humor a situace vzpírající se jednoznačnému výkladu. To jsou přednosti hry, která měla premiéru 26. dubna 2012 v Yale Repertory Theater v New Havenu, následovanou řadou nadšených recenzí v americkém tisku. Broadwayská premiéra v Lyceum Theatre se bude konat v dubnu 2014.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2015 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Realistic Joneses , 2014
více info...
Přidat komentář
Pokud máte rádi absurdní dramata ve stylu Samuela Becketta nebo Eugénea Ionesca, Život podle Jonesových by vás mohl zaujmout.
Americký dramatik Will Eno není zatím v našich končinách příliš známý. Soudím tak podle toho, že zde na Databázi knih jeho pozoruhodnou hru zatím nikdo nehodnotil a přečetl si ji ( kromě mě) pouze jeden člověk.
V dramatu vystupují dva manželské páry se stejným příjmením: "starousedlíci" Bob a Jennifer Jonesovi, k nimž se do sousedství přistěhují John a Pony (taky Jonesovi). Jejich vzájemné návštěvy vyznívají "do ztracena". Oba páry nejsou schopny smysluplné komunikace, jejich dialogy jsou plné absurdit. To, co se jeví jako "tlachání" je u obou mužů zřejmě důsledek zvláštní mentální poruchy ve hře označované jako Harrimanův - Leaveyho syndrom. Tuto nemoc, kterou způsobuje radikální úbytek mozkových buněk, si Will Eno vymyslel. Každopádně jí trpí oba, Bob i John. Jejich manželky se snaží s touto skutečností vyrovnat, každá po svém.
I když se zde jedná o závažné zdravotní problémy a divák/čtenář by tedy logicky měl dílo chápat jako "truchlohru", dialogy aktérů vyznívají spíše humorně.