Žila jsem s oddaným komunistou: Československo - můj osud 1934-1968

od:

Žila jsem s oddaným komunistou: Československo - můj osud 1934-1968

Kniha představuje vysoce hodnotnou memoárovou literaturu, která odkrývá mnohé z našich nedávných dějin, především společenské a politické poměry v Československu padesátých a šedesátých let. Autorka má schopnost přesvědčivě a působivě vykreslit atmosféru doby, prostředí, vnitřní pohnutky a charaktery lidí. Líčení osobních osudů, rodinných a mezilidských vztahů se pojí s pronikavými obecnými vhledy na společenskou situaci, a zejména na zvrácenost komunistické ideologie. Kniha má svou kompozicí charakter rozvětveného románu. Žofie Langerová byla původem budapešťská Židovka, která se před válkou provdala za slovenského levicového intelektuála a přesvědčeného komunistu Oskara Langera. Koncem třicátých let odjeli i s malou dcerkou do USA, odkud se po válce vrátili na popud Langerových komunistických přátel na Slovensko. Langer působil jako střední komunistický kádr na ÚV KSS a jako náměstek jednoho výrobního podniku. Po zatčení v roce 1951 byl donucen svědčit proti Slánskému a sám byl odsouzen v jednom z pobočných procesů na 22 let. Zatímco on zůstal do konce života přesvědčeným komunistou, bojujícím za očištění svého jména a soudní rehabilitaci, Langerová, i když pochybnosti měla od počátku, přišla o veškeré iluze hned v roce 1951, kdy na ni a její dvě děti plně dopadla šikana režimu, vyhazov z práce a bytu, vystěhování z Bratislavy atd., a naopak jasně prohlédla podstatu ideologie a zločinnost režimu. S manželem se však – nebo spíš právě proto – nerozvedla navzdory nátlaku během jeho věznění ani potom. Langer s podlomeným zdravím zemřel v roce 1966. Hlavní část pamětí napsala Langerová v průběhu pražského jara ještě před ruskou okupací. Hned po srpnu 1968 emigrovala a usadila se i s rodinou své dcery ve Švédsku. Její paměti poprvé vyšly anglicky v Londýně v roce 1979, přeloženy byly do francouzštiny, švédštiny, slovenštiny a dalších jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/345540/zila-jsem-s-oddanym-komunistou-cesk-rvR-345540.jpg 4.615
Originální název:

Convictions: My Life with a Good Communist (1979)

Žánr:
Literatura faktu, Biografie a memoáry, Historie
Vydáno:, Prostor
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
Jana283
14. června

Velmi otevřená, pravdivá, místy až intimní zpověď ženy předního komunistického funkcionáře. Paní Žo nezapře,že je novinářka, má velmi vytříbený styl a píše krásným jazykem. Obdivuji jakým způsobem dokáže pohlížet kriticky a bez sentimentu na svůj nelehký osud a zprostředkovat autentický pohled čtenářům. Co mne ale zasáhlo při četbě této knihy nejvíc, nebyly hrůzy nástupu totalitní moci, praktiky komunistů v 50.letech či popis doby temné a studené normalizace, ale to, že jsem v těch historických řádcích nacházela parelelu s dnešní dobou. Je to mrazivé. Knihu jsem dočetla již před několika týdny, ale stále se k ní musím vracet a kladu si otázku, co bude dál. Je lidstvo skutečně nepoučitelné?
"Strach z humoru a nenávist k němu, tato neselhávající charakteristika totalitních režimů, jsou zřejmě úzce spojeny s jejich flagrantní nelidskostí a zločiny."
"Jsme požehnáni tím, čím jsme, nebo je tomu naopak? Potřebuje být člověk potrestán, aby se vzpamatoval a začal přemýšlet? Musí zažít útlak, aby poznal, co je svoboda?"

Nessta
17. dubna

Silné, upřímné, autentické. Co dodat? Hlavně se poučit a neopakovat!

hanap
01. března

Velice zajimavá kniha, pohled na padesátá léta z pohledu zničené rodiny komunistického pohlavára.Kniha mě donutila zamyslet se nad hrůznou dobou v naší historii. Paní Žo byla určitě velice statečná dáma. Líto mě té rodiny není, když pomyslím kolik komunisté zničily lidských životů a rodin. Doporučuji knihu, stoji za přečtení, já poslouchala jako rádio knihu na ČR plus.

sawako
01. března

Nebýt Českého Rozhlasu nikdy bych se k této knize nedostala. Muvená podoba dodala celé knize další rozměr. Úplně jsem cítila bolest, utrpení, rozhořčení i bezmoc, které k té době patřily a na které kvůli fungovaní naší mysli, která zapomíná na zlé věci, když už nejsou všudypřítomné, bohužel zapomínáme. Pro mě to též mělo rozměr doplnění historie. Na střední jsme skončili sotva u druhé světové války, takže tento hnus se nikdy neprobral. Rozhodně stojí za přečtení.

Miko-man
16. ledna

Skrytá perla. Hnus 50.let na vlastní kůži. Paradoxní je srovnání s meziválečnými roky, které se jeví jako ráj. Vynikajicí kniha o životě, střízlivění z falešných iluzí, nespravedlnosti a o touze přežít za každou cenu. Doporučuji.