Žij tam, kde jsou písně
Oksana Marafioti
Jak ruská Romka dobyla Ameriku. Patnáctiletá Oksana se na první pohled jeví jako obyčejná americká puberťačka, ve skutečnosti se v ní však sváří dvě starobylé kultury, romská a arménská, zarámované dětstvím v Sovětském svazu. Každý člen její neobvyklé rodiny – dědeček divadelní principál, babička čarodějka, otec milovník okultních věd i bohémská matka – se do ní nezapomenutelně otisknul a zanechal v ní nezodpovězenou otázku: Kdo vlastně jsem? Emigrace do Spojených států navíc přinesla řadu nepříjemných překvapení. Amerika vždycky nevypadá jako v klipech na MTV a rodina nedrží bezpodmínečně při sobě. Každý se s rolí přistěhovalce vyrovnává po svém, někdo panákem navíc, někdo otevřením věšteckého salonu, Oksana se ale učí docenit bohatou tapiserii svého původu a najít klid v sobě samé a nikoli v uznání ostatních. Životní příběh Oksany Marafiotiové (*1974) má rysy bláznivé komedie, současně je však prosycen lehkým smutkem nad ztrátou nevinnosti a původního způsobu života. Autorka ve své prvotině boří předsudky o Romech a odhaluje kus neznámého světa, a přitom apeluje na to univerzálně lidské v nás.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , TritonOriginální název:
American Gypsy , 2012
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha! Romská kultura mi rozšířila obzory. Kniha byla především velkým přínosem do života ale zároveň obohacujici zkušeností s pár úsměvy i moudrými myšlenkami
Moc příjemná kniha, která s lehkostí a humorem popisuje dospívání rusko-arménské Romky. Střet kultur, problémy dospívajících, první láska, snaha zalíbit se otci, romské tradice. Rozhodně stojí za přečtení!
Štítky knihy
humor vzpomínky USA (Spojené státy americké) autobiografické prvky Romové, cikáni přistěhovalci, imigranti romská literatura
Kniha Žij tam, kde jsou písně je v
Přečtených | 14x |
Čtenářské výzvě | 4x |
Knihotéce | 3x |
Chystám se číst | 16x |
Chci si koupit | 7x |
(SPOILER) asi jsem od knížky čekala trochu něco jiného...čteno v rámci "romského" období... s kulturou Romů, jako takových, jsme se vůbec neseznámili...nahlédli jsem trochu pod pokličku bohémského folklorního souboru, kde část byla ruská, Oksanina maminka dokonce Arménka, takže přinesla něco svého. O tradiční výchově snad ani nemůže být řeč - jediné, co bylo tradiční, byly asi ty rodinné vazby... Nějaké ty zmínky o divokém soužití rodičů, které končí v Americe, kam se přestěhovali původně jako rodina. Co Oksana ? normální holka...chodí do školy, pak jen tak mimochodem se dozvíme, že hraje na klavír/piano, asi i dobře... do toho zmínky o otcově podnikání s čtením budoucnosti a experimenty místy i s exorcismem, podobným aktivitám se věnuje jeho přítelkyně Olga... Oksana to odsuzuje, ale zároveň jsou její, takže drží hubu a krok. Vše zmíněno velice popisným stylem, že po každé kapitole jsem si kladla otáku : a co bude dál ? co tím vlastně chtěla říct ? tohle je vše ?
To, že Oksana dobyla Ameriku úplně není pravda...spíš bych to nazvala, že dokázala přežít a adaptovat se. Sama se celkem dobrovolně zmítala v křeči, být američankou v.s. uchovat si své kořeny... nelíbí se jí, jak funguje Olga a otec, dokonce i matčino pití, a co udělá sama ? nejvíc na sebe je snad hrdá, kdy se impulzivně porve s jednou známou (protože kamarádkou ta holčina asi nazvat nešla...). Ve vztahu s Olgou jsem taky očekávala spoˇcosi - ne..jen remcání, že Olga je hrozná a to bylo celé...
Za mě - takové nemastné neslané...spíše zklamání... chybí cokoliv hlubšího. Fotky potěšily, ale bylo jich málo. A co se týče rozšíření slovníku - hojně bylo nadávek... a to je asi vše.
A vlastně - Oksano, možná ti křivdím - poděkování v závěru knihy - všemu tomu ansámblu kolem psaní a vydání knížky - to jsi zvládla po americku - na jedničku....