Ženy, které rozdávají adventní věnce
Čtyřicátník Petr se navzdory vášnivému vztahu s nádhernou a neukojitelnou Karolínou, které říká lvisexuálka, toulá tak svobodně, že občas skončí v posteli své bývalé manželky Marty, jindy zase před vilou v dobře ukryté luxusní pražské ulici, za jejímiž okny se možná rozhoduje o jeho dalším osudu. Naivně se domnívá, že jeho partnerka nic neví a že slzy, jimiž ho ve chvílích vrcholné slasti zkrápí, vyvolává jen její nezvladatelná rozkoš. Ano: Karolína, zhmotněný sen všech bláhových mužů, opravdu žije pro tyhle intimní momenty. Ale plakat přece může i nad svým milovaným – už dopředu… Svět Petrových „jistot“ se otřese ve chvíli, kdy zjistí, že jak jeho bývalá, tak i současná partnerka pletou adventní věnce. Dost možná spolu. A ukrývají v nich stříbrné jehlice. Jeho vztah s Martou skončil nehezky. Dopadne stejně i ten s Karolínou jen proto, že jejich jehlice jsou identické? Platí v životě a v erotice logika matematických implikací? A platí v životě a v erotice vůbec nějaká logika? Petr si příliš pozdě uvědomuje, že i zlatovlasá diva v bílém sexy kostýmku, pevně svírající volant stříbrného jeepu, může být černou Madonou. Tak dlouho se nechal rozmazlovat a utvrzovat v domnění, že tuhle Bohyni ovládá, až poznal, že je to přesně naopak. Že zdánlivě bezbranná a vášní zmítaná kráska ho může za jeho poklesky nechat zabít hned dvojím způsobem – jednak rukou nájemného vraha, jednak tíhou vzpomínek na život s ní a vyhlídkou na živoření bez ní. A že cena, jíž bude muset zaplatit, aby se takovému trestu vyhnul, je vysoká až k nepřežití…... celý text
Komentáře knihy Ženy, které rozdávají adventní věnce
Přidat komentář
2,5 autor má specifický styl psaní, líbí se mi zařazení historický míst, osob a událostí. Ovšem úplně jsem nepochopila konec, což knize hodně srazilo hodnocení - jinak bych dala víc.
Četlo se to rychle, menší rozměr knihy a větší písmena, takže to byla rychle stránka za stránkou. Ovšem děj nic moc, nějaká hlubší promyšlená zápletka chyběla, konec pofiderni..
mno , co si o knížce myslet ??? četlo se rychle, příběh tak nějak přímočarý a jednoduchý...němělo to sice hlavu a patu, takové že WTF ? Karolína závislá na sexu, Petr hodný, citlivý, intelektuál bez mozku ? příběh mi přišel narychlo "vycucaný z prstu"..adventní věněc od začátku evokoval věnec smuteční...hehe, nějak jsem to neúmyslně asi odhadla či co...mno, shrnu to... krátká oddechovka, vypnout, nemyslet, nečekat vysokou literatúru a raději nečekat nic..navzdory všemu mě něčím zaujala, a odsýpala rychle, četla se dobře, (asi 2h čistého času) místy náznak "detektivky", a opravdu, ale opravdu jsem chtěla vědět, co se z toho nakoneec vyklube ;) takže ...dávam ty 3... ale nevím, jestli ještě od autora něco vyzkouším :D
No, dočetla jsem to (čemuž jsem po pár kapitolách ani nevěřila). Jsem ráda, že to mám za sebou a už nikdy více...
Velmi zvláštní kniha. Nevšední a čtivý styl, příběh je do dvou třetin napínavý, ale "něco" tomu přece jen chybí...
Zaujal mě název. Knížka se četla rychle, ale nějak nevím, proč. Co bylo motivací jednotlivých postav? Jaký byl jejich cíl? Proč to autor napsal? Netuším.
Mně se to nelíbilo. Vlastně jsem vůbec nepochopila, co ty ženský chtěly a proč by z nich měl být ten chlap tak vystrašený. Podle mě nereálný.
Zábavná jednohubka. Při čtení se mi vybavila jedna stará moudrost: Ženy jsou pro nás vzduch a bez vzduchu se nedá žít. Hlavní hrdina nemá lehký život ani se ženami ani bez nich, ale jak se říká: Každý svého štěstí strůjce.
Knihu jsem s nadšením začala číst a jak jsem začala po chvilce jsem odložila a vůbec nevím jestli se mi bude chtít k ní vracet.
Četla jsem ze zvědavosti, o čem to vlastně bude... A jsem ráda. Hodně rychle "to odsejpá", je tam zajímavá zápletka. Nejdřív jsem myslela, že půjde jen o sex, pak o něco nadpřirozeného, temného... Hmm, příjemná oddechovka.
Vykreslení odlišného mužského a ženského vnímání mileneckého a partnerského vztahu a možných důsledků. Navíc autorova snaha o obohacení češtiny novými slovy a netradičními obraty. Obojí se daří tak na 50 %, někdy působí násilně, nepravděpodobně. Ale je tu příslib nové, předpokládám lepší tvorby.
Josef "Pepson" Snětivý - sportovec, hudebník, básník a hlavně také spisovatel. Na svém kontě má již pěknou řádku knih a jeho posledním dílem je právě tato Ženy, které rozdávají adventní věnce
.
Anotace nám toho prozrazuje celkem dost, tak se přesuneme rovnou, k samotnému hodnocení knihy. Když jsem otevřela obálku a z ní "vysypala" malinkou knížečku, byla jsem mile překvapena. Zpočátku zajímavá a teď už i vím, že tématická obálka, nás nabádá k zhltnutí během pár chvilek. Co se ale ukrývá uvnitř? Bude tak lákavá i textem, tak jako svým zevnějškem?
Já říkám, že ano. Četla se velmi dobře. Svižně psaný styl, česká jména i pražské prostředí Vás v ničem neruší a Vy se můžete soustředit na samotnou zápletku, jelikož ta je opravdu zajímavá.
Muž v letech, který si myslí, že má to nejlepší za sebou. Děti ho moc nemusí, bývalá žena, která je pěkná potvora, ale pro peníze Petrovi dopřává pro něj kvalitní sex a Karolína, bohyně s krásnou figurou, milující ho někdy až moc. Vůbec, erotika se v této knize objevuje velmi často, přesto je psaná takovým stylem, že se u čtení nemusíte stydět, ani červenat. Psychologické pozadí a Petr neustále komplikující si život a věčně zadumaný ve svých otázkách bez odpovědí.
Příběh ze života jednoho muže, je vážně reálný a chvilkami nacházíte i podobnost ve svých známých, či dokonce i v sám sobě. Uvěřitelnost postav je až hmatatelná a i když samotná zápletka se ke konci příběhu stáčí do lehké fikce, nadále neztrácí na dobré čtivosti a příjemném čtení.
V ději se střídá dobro i zlo, zamilovanost i nenávist a kniha nám neustále něco nabízí. Každý si v ní najde to pravé pro sebe. Já za sebe mohu říci, že mě tento příběh nenechal chvilku vydechnout a musela jsem ho zhltnout během krátké chvíle.
Příběh bych přirovnala k malině politou čokoládou, jelikož je na povrchu sladká, vábivá, přesto v sobě skrývá ostře kyselé pozadí. Nikde se nehlásá, že děj v sobě ukrývá vtip, ovšem při čtení jsem se musela nejednou pousmát, poněvadž někde v hloubi uvnitř sebe víte, jak to dopadne. Přesto hltáte každičkou větu fiktivního příběhu, kdy ovšem víte, že se aspoň někde ukrývá zrnko pravdy. Cynismus srší z každé stránky a příjemně doplňuje celý děj.
Ráda bych se trochu vrátila a ještě "vypíchla" samotný styl psaní. Pepson v sobě nezapře básníka, jelikož si dokáže krásně pohrát s českým jazykem, kdy si chvilkami přijdete, že nečtete klasickou knihu, ale výjimečnou báseň.
Knihu doporučuji milovníkům cynismu, českých mezilidských vztahů a ženám, které občas chtějí svým mužům zakroutit krkem.
Příběh bych přirovnala k malině politou čokoládou, jelikož je na povrchu sladká, vábivá, přesto v sobě skrývá ostře kyselé pozadí.
V databázi Národní knihovny ČR se vám pod autoritou Josef „Pepson“ Snětivý (*1973) objeví čtrnáct titulů, které přesně poukazují na jeho životní záliby – psaní, básnění a sport. K tomu je ještě nutno přidat hudbu, umění a vydávání knih. Teď se jeho bibliografie rozšířila o další titul „Ženy, které rozdávají adventní věnce“, jež na něj prozrazuje ještě jednu zálibu – ženy, na všechny způsoby, jak bez skrupulí přiznává v každém svém doslovu.
Hrdinou jeho románu je čtyřicátník Petr, muž, který si prochází jistou životní krizí, snad onoho začínajícího středního věku. Život se mu tak nějak rozsypal mezi prsty. Rozvedený, bez peněz, bez kariéry, bez budoucnosti. Po neinspirující práci lektora angličtiny tráví zbytek dne buď mezi čtyřmi stěnami pronajaté garsonky, nebo po vernisážích či jiných nudných kulturních akcích. Jediným světlým bodem jeho (ne)bytí je smyslná, náruživá a nenasytná Karolína, božská třicátnice, která po dvou nezdařilých manželstvích si z neznámého důvodu vybrala za milence právě jeho. Ona, která se po Praze prohání ve stříbrném luxusním tereňáku, zatímco on vlastní akorát síťovku na MHD, ona, která chodí na mejdany na Pražský hrad a policajti se spíše omlouvají, že se ji pokusili dát pokutu za vysokou rychlost či špatné parkování, zatímco jeho největším povyražením je jednou dvakrát měsíčně navštívil svoji protivnou exmanželku Martu, aby viděl své dva syny a pak se s ní vyspal. Větší protiklady abyste pohledali. Přestože by mu lvisexuálku Karolínu záviděla (a závidí) naprostá většina mužů, on si po prvotním sexuálním ukojení začíná připouštět myšlenky „kdo ona je?“, „co dělá?“ a především „proč právě on?“. Prostě proč si dělat život jednodušší, když si ho lze tak krásně komplikovat. A když se přiblíží vánoce, do hry vstoupí ještě ten adventní věnec.
Pepson Snětivý svým román (i těmi předešlými) zaplňuje mezeru v nabídce české prózy. Nepíše ani tak knihy pro muže (to jsou spíše válečné, špionážní či sci-fi romány), ale příběhy o mužích. To, co psala např. Monyová o ženách, to on píše o současných mužích. Příběhy psané s jistým nadhledem, mírnou dávkou často ironického či cynického humoru, ve kterých se odráží stav mezilidských vztahů naší doby. A u Pepsona Snětivého je tu ještě jeho skvělý dar hrát si s jazykem, se slovy. Nezapře v sobě onoho básníka. Román „Ženy, které rozdávají adventní věnce“ mi doslova kápl do noty. Skvěle načrtnutou postavou nešťastně šťastného čtyřicátníka, zbytečně komplikujícího si život, a ještě s jistou dávkou záhadna. Knížku jsem přečetl, jak se říká, na jeden zátah. Dokonce jsem oželel i nový díl Teorie velkého třesku v televizi, což o poutavosti a čtivosti románu říká více než dost .
V nakladatelství Čas vyšlo v roce 2014. (taktéž jako e-book)
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
93 %
79 %
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Josef Snětivý také napsal(a)
| 2011 |  Tři vánoční dárky |
| 2017 | Vánoční zázraky |
| 2018 | Tři vánoční přání |
| 2015 | 2x mistři klasického hororu: Klenot sedmi hvězd / Carmilla |
| 2014 |  Ženy, které rozdávají adventní věnce |
Externí recenze
- Některé dary mohou být smrtelné / Dalibor, KlubKnihomolu.cz
- Některé dary mohou být smrtelné / Dalibor, klubknihomolu.cz
Pepsona sleduju jako muzikanta, tak jsem zjistila, že i píše. A s desetiletým zpožděním jsem se dostala k Ženám. Vím, kolik mu je, takže je mi jasné, že psal i o sobě. Nebo hlavně o sobě? Každopádně se to hezky čte. A jsem ráda za ten konec, nepotřebuju krev v životě ani v knížkách, takže je fajn, že přežil. I když to nebylo zadarmo. Myslím, že hlavní hrdina i autor dokážou ženu zaujmout, ale pak to s nimi není lehké, jsou to hříšníci . Což nám může chvíli připadat přitažlivé, pak musíme pána buď zkrotit, nebo opustit . Abych to uzavřela: Ženy jsou fajn oddechovka. Jak znám Pepsona v muzice, on chce lidi bavit, a tady se mu to, aspoň u mě, podařilo i příběhem.