Žena v Berlíně

od:

Žena v Berlíně

Strhujícím svědectvím, pravdou o „německém jaru“ jsou deníkové zápisky Žena v Berlíně, zaznamenané v období od 20. dubna do 22. června 1945. Autentickou zpovědí mladé intelektuálky z prvních měsíců Rusy dobytého města, v jehož ruinách i po evakuacích zůstalo okolo čtyř miliónů lidí. Vyděšených duchů přebývajících ve sklepních úkrytech bez potravin, vody a světla, vydaných vítězům napospas. Autorka, která z pochopitelných důvodů setrvávala v anonymitě, má již tvář. Deníky jsou dílem jakési Marty Hillersové, Němky z měšťanské rodiny, narozené v roce 1911, zemřelé v roce 2001 ve Švýcarsku. Autorce se dostalo výborného vzdělání, při studiu navštívila téměř celou Evropu. Levicově orientovaná žena v roce 1934 navštívila i část Sovětského svazu – Rusko, Arménii a Gruzii. Zde se zřejmě zbavila iluzí a po návratu do Hitlerovského Německa až do konce války pracovala v tisku. Podle vlastních slov nebyla nacistkou. Na jaře roku 1945 se jí nepodařilo opustit Berlín. Zápisky, které představují tři hustě popsané školní sešity v zásadě zachycují a s hořkou ironií glosují co nastane, když „impérium vrací úder“…Více než literárním dílem je deník dokumentem, sledem hrůzných i absurdních obrazů: Hlad, trosky, každodenní znásilňování žen Rusy, strach z bombardování, poplachy, život odehrávající se v úkrytech. Rusové učící se jezdit na ukradených kolech, jejich kálející a močící koně v ulicích, fronty na vodu, krupici a kedlubnové konzervy. Poznámky plné zkratek Schdg. (zneuctění) a VG – Vergewaltigung (znásilnění). Němečtí muži se skloněnými hlavami, ženy hledající ochránce mezi ruskými oficíry. Výkřiky: „Koepenick už naši vzdali, Gitler kaput, rabota, davaj, skoreje…“ Poutavě sepsané deníky s prvky Sachliteratur vypovídají o autorčině schopnosti zachytit podstatné a výborně pracovat s detailem. Svědčí o jejím umění stavět do ostrého světla dobové paradoxy a především o její hluboké sebereflexi. Jazyk Anonymy je stručný a krutý, ironie je přímo úměrná jejímu intelektu a vzdělání. Kniha je (na dnešní poměry vzácně) opatřena předmluvou a dokonce dvojitým doslovem. V prvním, původním z roku 1954, Kurt W. Marek autorku popisuje více eufemisticky a dopouští se poněkud krkolomných literárních paralel v odkazech na Hamsunův Hlad či Célinovu Cestu do hlubin noci! Daleko více než k Markem uváděným dílům svádí srovnání Ženy v Berlíně s úspěšným Puzovým románem Temná aréna, který se rovněž odehrává v poválečném Německu, avšak v americké okupační zóně. Mnohem vyváženější názor nabízí doslov – zamyšlení Také utrpení a hrůza jsou relativní pojmy od Zlaty Kufnerové, překladatelky knihy. Ze správného odstupu a věcně upozorňuje na skutečnost, že se Anonyma nedokázala (v kontextu prožitého vcelku pochopitelně) oprostit od rasově zabarvených a protislovanských poznámek i civilizačně nadřazeného pohledu. Nelze než souhlasit s vyzněním závěrečného slova Kufnerové: To, co zažila Anonyma, obyčejní Berlíňané a především ženy v prvních měsících ruské okupace na jaře 1945, je strašlivé a nenapravitelné. Jejich utrpení je však pouhým zlomkem toho, které způsobilo nacistické Německo, tzn. „kulturní Západ“ „východním barbarům“, Židům, a nejen jim. Z tohoto pohledu se jeví další rovina díla – morální aspekt, zda autorka, která obcovala s Rusy, v dané situaci mravně obstála, jako opravdu okrajový. Podobných osudů i zápisníků jistě existují tisíce. Je dobře, že své svědectví vydal právě tento. Otřesnou výpověď o německém jaru 1945 ostře kontrastující s tím co jsme se ještě nedávno učili. Nemilosrdnou k vítězům i poraženým. Pro mnohého čtenáře bude tak Žena v Berlíně čerstvě odkrytou freskou obrazu druhé světové války. Dokumentem, který o konci nejstrašlivější události minulého století říká víc než sebelepší učebnice dějepisu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33684/zena-v-berline-33684.jpg 4.532
Originální název:

Anonyma: Eine Frau in Berlin (2002)

Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
jerrik
02. dubna

Útrapy žen v Berlíně dobitém Rudou armádou jsou drsné, ale ve srovnání s tím, co udělali Němci miliónům Poláků, Rusů, Židů a desítkám dalších národů mi připadají zážitky německých žen v poraženém Berlíně doslova jako procházka růžovou zahradou. Vždy jsem si představoval a různé zvěsti mne v tom utvrzovaly, že Rusové na svém postupu německé civilní obyvatelstvo nešetřili a běžně je masakrovali. Po těch neuvěřitelných zvěrstvech, které Němci dělali na Východě by to bylo naprosto přirozené. Kniha Žena v Berlíně je už druhá po knize Hodina žen od Christian Graf von Krockow (Autentický příběh pruské rodiny z let 1944-1947, kdy začalo tažení vítězných armád.), která mne přesvědčuje o pravém opaku, tedy že se Rusové chovali k německému civilnímu obyvatelstvu nepochopitelně ohleduplně a mírně. V obou uvedených knihách není zmíněn jediný případ vraždy, o masakru ani nemluvě. Skutečnost, že si vožralí vojáci po krutých létech prožitých na frontě budou chtít užít se ženami poražených je ve srovnání s německými nadlidmi dvaceti milióny zvěrsky umučených a zmasakrovaných lidí a s tisíci vypálených polských, ukrajinských a ruských vesniček a městeček zcela zanedbatelná. Že se mnohým ženám v Berlíně, jak autorka několikrát líčí, znásilnění, nebo spíše zájem ruských vojáků a zejména důstojníků, líbí a mnohdy jej i sami vyhledávají rozhodně neodsuzuji. V naprosté většině to za daných šílených okolností byla nezbytnost za účelem ochrany před věcmi mnohem horšími. Pořád mám ale před očima milióny brutálně mučených a umučených žen (a mužů) v Rusku, Polsku a dalších zemích a zejména v koncentračních táborech. Ti umučení a zmasakrovaní byli zmasakrováni německými agresory ve své vlasti a byli zcela neviní zatímco dobové dokumenty nám ukazují statisícové a miliónové zástupy německých (zejména) žen fanaticky oslavujících Hitlera připravujícího vyhlazovací válku. Hitlerův Mein Kampf byla od dvacátých let postupně nejčtenější německou knihou, takže všichni dobře věděli, co Hitler připravuje. Německé ženy nesou významnou spoluvinu na tom, co se stalo.

DominaCZ
31.10.2016

V podstatě nedočteno. To vyprávění je suché a nijaké. Prázdné. Prostě se rvali o maso, no a co.
Vozily se mrtvoly na dětských kočárech, no a co. Všude mrtvý zvířata, no a co.
Neustálé popisy lidí schovaných v krytech, cest do "bytu" v prvním patře a cest k bitkám u zboží.
Poté příjezd Rusů, kteří neměli od první vteřiny v palici nic jinýho, než se vrhat ve dne v noci na starý mladý hezký ošklivý... tak to bylo trapný, hlavně když vedle Péti najednou usínala a stýkala se s ním- to jí najednou nevadilo...?
Přišlo mi to něco jako "něco se tu dělo, ale v podstatě je mi to jedno" a zároveň " jůůů VŠICHNI ŠIROKO DALEKO mě ojeli, to mě ale těší!" .
Jaksi.....chlubivý a proto k pochybám.

MichelleS
04.09.2016

Pozoruhodné svědectví, hodně námětů k přemýšlení. Kdo z nás může z dnešního pohodlí kohokoliv soudit? Netroufám si odhadnout, kam člověka dožene prostá touha po přežití. Pokud je deník v původní podobě (nebo jen s malými úpravami), je až neuvěřitelné, co vše dokázala pisatelka vyjádřit. A zase - není Němec jako Němec a není Rus jako Rus.... A tak můžeme pokračovat.

ovpana
29.07.2016

Úžasné a napínavé čtení

cecetka
24.07.2016

Ano, nelehke dny konce valky. Je to zvlastni, ale necitila jsem zadny soucit. Prislo mi to brutalni, to je bez diskuse, ale v porovnani s tim, cim vsim muselo projit obyvatelstvo vychodni fronty a vojaci, (o zidech se neni treba zminovat), pak tyto zeny prezily. Nesly si trauma na cely zivot, ale bylo to nekolik dnu, ktere pretrpely a zily dal. Statisice jinych zen takove stesti, ze by prezily, nemely. Za to vse mohly dekovat sobe, svym muzum, otcum, matkam ... nacisticke ideologii a Adolfovi a vsem jeho vernym.
Kniha se cetla dobre. Filmove zpracovani se mi nelibilo. Bylo oproti knize pozmenene.

Ze se Rusove chovali jako dobytci? Nedelam si iluze, ze vojaci jinych narodnosti se chovali lepe. A jednotky SS uz vubec ne. Ani dnes, ve 21. stoleti, tomu neni jinak.

Doporucuji knihu precist. Lidstvo nesmi na hruzy valek zapominat. Ale doporucuji precist i jine vzpominkove knihy a vytvorit si vlastni pohled na valecne obdobi.

KLADIK
13.08.2015

Výpověď s posledních dnů 2.světové války jménem již dnes známou Anonymou (Martou Hillersovou)ženou s nacistickým myšlením. To co německé ženy v posledních dnech války prožívaly bylo jistě otřesné a kruté (nechci srovnávat s jinými obdobnými událostmi z války). Ale přesto vše mezi řádky i na nich lze postřehnout že nacistická ideloogie pistelku deníku zasáhla hodně a zanechala v její mysli a názorech zřetelné jizvy které se pro ní staly jakým si zrovnávacím ukazatelem pro události právě probíhající. Přemýšlení o prostituci zdali jsem nebo nejsem děvka a co mě přimělo k mému chování a obcování s nenáviděným nepřítelem prospěch či nutnost je k opravdickému zamyšlení. Mnohdy pří čtení lze poznat že zájem můžu k mladé ženě je pisatelce příjemný. Opět na zamyšlení. Tato kniha je skrátka na zamyšlení a tedy i k přečtení. Doporučuji všem kteří se zajímají o tuto tématiku. Výborný pohled z druhé strany.
Jen mi vadil dosti zaujatý a jednostraný pohled v doslovu paní překladatelky p. Zlaty Kufnerové. Jako např. ,,Je to jakási Marta Hillersová ". Paní překladatelka by se měla raději věnovat překladu nežli kritice překládaného díla pokud nedokáže být objektivnější.
Ale přesto doporučuji!.

1v8na
27.08.2014

Velice, opravdu velice zajímavý příběh. knihy o historii a zvlášť o druhé světové válce mne opravdu velmi baví

Manfred von Kar
03.09.2012

Při čtení některých pasáží mi až běhal mráz po zádech a doslova sem nebyl schopen pochopit, jak autorka je schopna tak neotřele a přímě vylíčit takové hrůzy, které se děly jí nebo jiným. Schopnost zapomenout co se právě stalo a snažit se přez to dostat mě zcela překvapovala. Jen bych dodal citaci z knihy: Lepší Rus na břiše než Američan nad hlavou.

bovinka

Pro mě velmi silný zážitek z knihy, útrapy, život v německu po válce, ale hlavně neskutečné zvěrstvo. Doporučuji přečíst všem, kdo se zajímají o 2. světovou válku, různé deníky