Zeď
Jaroslav Putík
Novela autora, známého svými reportážemi, vypráví příběh mladého chlapce, který se vrací z koncentračního tábora s podlomeným zdravím. O jeho záchranu bojuje řada lidí. Spisovateli však jde o analýzu duševních stavů nemocného i jeho statečného zápasu o vlastní uzdravení.
Přidat komentář
Skvělý spisovatel byl za války vězněn v Dachau a díky osobnímu zážitku mohl podat toto autentické svědectví. Moc cenná kniha, kde je zachyceno, jaké myšlenky má zpočátku umírající člověk v nemocnici po propuštění z koncentráku. Jak se jeho stav zlepšuje začíná přemýšlet o nadčasových otázkách o hrdinství, zrádcovství, spravedlností a pomstě. Zatím se nachází v meziprostoru za “zdí”. Co se děje tam venku, když je po válce?
“... přijde konjunktura hrdinství, mládež to má ráda a my to potřebujeme k povzbuzení národní hrdosti. Musí to být. A možná, že by bylo přesto lépe, kdyby se mluvilo o zbabělosti.”
Autorovy další knížky
| 1967 |  Smrtelná neděle |
| 1993 | Bílá žízeň |
| 1991 | Muž s břitvou |
| 1959 | Svědomí |
| 1996 |  Plyšový pes |
Krátká novelka, zajímavá a čtivá. Chvílemi jsem měla trošku problém se zorientovat, ale na druhou stranu je to výstižný popis téměř schyzofrenického stavu.
“Jsme odepsaní jako amortizovaná položka, kterou lidstvo splácí svoji existenci.”