Ze zašlých dob..
Josef Richard Vilímek st.
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/316984/bmid_ze-zaslych-dob-XjM-316984.jpg
4
1
1
Vzpomínky známého novináře, nakladatele a kulturního činitele druhé poloviny 19. století. Nezachycují ale jeho nakladatelskou éru, ale "pouze" novinářskou mezi lety 1850-1865 v době přísné c. a k. censury po revolučním roce. Ústředním periodikem, jehož byl šéfredaktor a majitel, byly Humoristické listy, "nejstarší, jediný český politický i nepolitický humoristicko-satirický týdenník" - jak je psáno v reklamě. V druhé části nazvané Pomněnky literární, umělecké a společenské je pelmel drobných vzpomínek na různé příhody ze života osobností jeho doby.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1908 |  Ze zašlých dob.. |
| 1861 |  Besedník - Díl první |
| 1864 | Besedník - Díl třetí |
| 1862 | Besedník - Díl druhý |
Kniha Ze zašlých dob.. je v
| Přečtených | 1x |
| Knihotéce | 1x |
Z dnešního pohledu jde o roztomilou drobnou relikvii, ale vlastně velmi cennou. Je to autentické svědectví, napsané trochu archaickým, ale odlehčeným způsobem, o poměrech v české novinařině za Bachova absolutismu a režimu "otce ústavy" Antona von Schmerlinga. Jde jakoby o veselá historky - protože co kapitola, to Vilímkovy potíže s cenzurou, permanentní předvolávání na policii, prohledávání, zabavování tiskovin i soukromých dopisů, žalářování předběžné i soud, dokonce osmiměsíční arest na Novoměstské radnici - a přesto z toho Vilímek vždycky nějak vyklouzl, "švejkovským" (ahistorismus-vím) způsobem obžalobu převrátil naruby, a nakonec i to vězení si dokázal zpestřit a interpretovat po svém. Ono to všechno bylo dáno hlavně tím, že jeho nástrojem boje byly Humoristické listy a každá karikatura, každá poznámečka zavdávala příčinu k reakci státních orgánů. jednak hlídali, aby se neuráželo c. a k. mocnářsství nebo přímo Jeho Veličenstvo, a jednak se snažili držet na uzdě přílišný rozmach českých periodik a češtiny obecně. Takže čtení tohoto vzpomínkového spisku je zároveň dokumentem o všech schvalovacích procedurách, a zároveň "našincích", kteří se snažili českému vydavateli a novináři všemožně v rámci svých možností pomáhat. Druhá část tam už být nemusela, to jsou odstavcové historky o Erbenovi, Purkyňovi, Hálkovi, Josefu Jiřímu Kollárovi a dalších osobnostech, ale myslím, že to je v duchu oněch Humoristických listů.
Takže pěkné počtení, dokument doby.