Zbytečnost
Jan Pavel
Po románu I smrt se zahojí a novele Tramvaj do stanice, vydaných naráz v roce 2007, se prozaik Jan Pavel (1973) navrací k žánru komornějšímu, a totiž k povídce. Ve své útlé novince, uvozené tajnosnubně podvratným titulem Zbytečnost, splétá – s brilancí postmoderně hravého, filmem i literaturou poučeného narátora – v jediný, a sice průvodní příběh několikero existenciálně určujících lidských situací. Aktéři jeho povídek vstupují dvakrát do téže řeky: formativní, nikdy zcela vytěsněné citové úrazy z dětství se jim jako bumerang prudce vracejí v letech zdánlivé dospělosti; někdejší lásky i nenávisti se znovu otvírají, aby rozsvítily věčné téma naplněného, resp. nenaplněného života. Aby poukázaly na neuralgický bod dnešní doby a nadhodily možné klíče k otázce, kterou před nedávnem položil dánský filmař von Trier: Kdo je tady ředitel? Čili: Kdo je tu sám sebou? A není to jen tenhle moment, pro nějž Pavlova Zbytečnost rozhodně není zbytečnou knihou…... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2013 |  Děti z půdy |
| 2011 |  Proč blijou sloni |
| 2020 | Bleší cirkus |
| 2005 | Jizvení |
| 2009 | Zbytečnost |
Dočetl jsem Vrány od Dvořákové a přečetl Zbytečnost. Značně podobné knihy, jen jedna je slavná, druhá už asi nebude, přestože je stejně dobrá. Zbytečnost života, všeho, za čím se pachtíme... To je asi hlavní motto knihy, která se taky "čte sama", má své tempo, postavy ze kterých mrazí, poněvadž jsou nám tak podobné... Doporučuji. A Čtenářská výzva 2020 je splněna!