Zašlá chuť morušek / Cestovní zpráva čarodějova učně

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nové vydání dvou nedostupných textů autora Karpatských her a Knihy o Jizerských horách. Zašlá chuť morušek je barvitou vzpomínkou na mládí stráveném v divokém kraji Krkonoš. Odráží autorův niterný vztah k těmto horám, na které vzpomíná tak, jak je poznal v dobách svého mládí jako mimořádně půvabný kout, plný vznešenosti, pohody a harmonie. Cestovní zpráva čarodějova učně - autorova prvotina - je pak záznamem putování po východním a jižním Slovensku s Marcelem Safírem. Jemu je věnován i poslední text knihy: Marcel Safír - člověk odsouzený k životu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473015/big_zasla-chut-morusek-cestovni-zprava--p0J-473015.png 4.811
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Zašlá chuť morušek / Cestovní zpráva čarodějova učně

a304
09. dubna

(+ SPOILER) Pěkně napsáno a doporučuji.

hrebmi
19.12.2021

Miloslav Nevrlý svým příběhem dokazuje, že kvalitní život se dal prožít i za minulého režimu a za dobrodružstvím a zbytky nenarušené přírody nebylo nutno cestovat nákladně na druhý konec světa.
Jeho poetický a mnohovrstevnatý jazyk, kterým píše, si nezadá s profesionálními spisovateli, on u toho stihnul být ještě nadšeným a zasvěceným přírodovědcem a vedoucím oddílu.
Morušky coby průvodce krkonošskými dávnými věky jsou nostalgické, ale stačí do hor vyrazit ve všední den mimo sezónu a leccos se dá stále ještě zažít obdobně. Pro Slovensko to platí snad ještě víc.


pajaroh
24.08.2021

Myslela jsem si, že Karpatské hry nic nepřekoná, ale objevila se tato malá knížečka, nad jejímž rozsahem jsem protáhla obličej. A pak se začetla. Tolik krásných vzpomínkových obrazů z Krkonoš vystřídaných cestovním zápisem po Slovensku, ve kterém nejde tak o navštívené kraje jako o osobnost "podivína" Marcela Safíra.
Miloslav Nevrlý píše se špetkou lidské pošetilosti, kupou přírodní moudrosti a poetickým spisovatelským talentem.
Některé poklady jsou malé ale cenné.

"Podzim byl pro mne prozatím nejkrásnější dobou, kdy příroda je v pohybu, předzvěstí mrazivých jiter, z nichž se rodí den jako větrný dukát. Byl jsem rád, že se vrátím po dlouhé cestě domů k ženě a dětem a knihám o severu, tundrách, ptácích a neporušených krajích."

"Rovnováha: děti lidí, kteří dnes bez dojetí procházejí téměř nedotčeným krajem, budou mít jednou slzy radosti nad malým trávníčkem. (...) Ještě máme blízko k přírodě a svět blízko k počátku. Jsou v něm dosud pusté kraje, lesy a oceány, ještě můžeme vidět strom a rybu. Ještě jsme blíž svobodě než totalitě, nejistotě než jistotě, nevědomosti než vševědoucnosti. Dosud prší a stále umíráme." (1967).