Zápisník pana Pinkeho
Ewald Murrer (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81514/bmid_zapisnik-pana-pinkeho-ntD-81514.jpg
5
16
7
Autorova třetí samostatná sbírka volně parafrázuje židovské legendy a mystiku, jejichž zpracování však zůstává v rovině básníkovy osobité fantazie.
Přidat komentář
Výborné podzimní snění, kde mýty působí nenásilně živě, krásná poetika. Zápisník pana Pinkeho doporučuji všem jenž si potřebuji na chvíli odpočinout.
Čtení to není nezajímavé. Zápisky oscilují mezi pasážemi dějovými a snově lyrickými. Postupně mě začalo sice mírně iritovat téma, kolem kterého se vše točí, ale asi je to hlavně kvůli nadužívání jistého slova (kdo četl, ví). Závěr byl za mne uspokojivý, byť poněkud patetický, staví předchozí text do mírně jiného světla.
Zklamalo mě prostředí. Židovská Halič slibovala hodně, ale dočkal jsem se jen pár toponym a hesel jako "mlha" nebo "rabi". Místa zůstala jen jmény, židovský svět zůstal jaksi mimo (autorovou leností?).
Ale možná mě jen zhýčkal Olbracht...
Musím ovšem přiznat, že jsem si nedal de facto žádnou práci s interpretací "předznamenání" jednotlivých textů a obecně šlo o četbu nijak zvlášť hlubokou.
Zasněné a mlhavé obrazy z krajin dávno minulých. Líbilo se mi to, včetně povedených ilustrací ve vydání z roku 2018. Plyne to zvolna a je to takový magický realismus na východní způsob. Legendy, bajky, pověsti, pohádky - to vše se v textu poeticky snoubí. Od Murrera asi to nejlepší. Doporučuji.
Mystická poetika východných Karpát. Na hrane medzi realitou všedného dňa a bezhraničným svetom mágie za ňou. Krajšiu poéziu, než aká je v tomto čarokrásnom zápisníku, som dosiaľ nemal možnosť čítať.
21. září
Hvězda se objeví
a bude mluvit.
Dveře se v noci rozezvučely silným klepáním. Vstal jsem a otevřel.
Venku stál krásný jednorožec s opratí na krku a s udidlem. I osedlaný byl - krásným vyšívaným sedlem.
Vzal jsem uzdu, a - nevzal nic, ruka zůstala prázdná.
Sen.
Krátké provázané texty na pomezí prózy a poezie. Murrer vytváří osobitý fantaskní svět kombinující mýty, snovou (a místy až magicky realistickou) poetiku s jakýmsi obrazy venkovského života. Činí tak s nejvyšší uměleckou estetikou a básnickým citem. Pravidla jeho fikčního světa čtenář pochopí jen postupně, navíc se neodhalí veškerá, avšak již brzy budete mít pocit, že postavy jsou stáří známí a onu fantaskní vesničku budete chtít navštívit. Nejen pro housle, které chápou často víc než lidé, nejen pro mírumilovný lov jednorožců (kteří časem stejně vždycky utečou), nejen pro ve slovech citlivé zachycenou přírodu... ale hlavně proto, jak autenticky a mistrně autor nakonec vykresluje i smutné odchody, odcizení a nepochopení. Neumím tuhle knihu dostatečně vystihnout, tu si musíte prožít. Opravdu velmi vřele doporučuji vaší pozornosti!
Je to fajn počtení. Některé dny se ve Voronsku neděje nic zvláštního, někdy se toho děje až moc. Zdánlivě obyčejná vesnička, dalo by se říct. Surreální kafkovsko-poeovské atmosféry, kterou jsem očekávala, se mi jakž takž dostalo, ale její navozování mi místy přišlo značně nucené a nedostatečné. Mlha a antropomorfní zvířátka mi prostě nestačí. Nebo je to možná tím, jak krátké dílko je. Nuance se taky úplně neděla, nebo byla tak nezaznamenatelná, že mi zcela unikla. Možná to chtělo, abych knize věnovala více času, třeba zůstalo mnoho nevyřčeno a mělo být na čtenáři, aby si díry vyplnil sám. To už se nedozvím.
Kniha má zajímavý koncept, psaní je vesměs dobré (až na časté opakování - ať už záměr, či nikoliv), ilustrace jsou krásné a hezky knihu doplňují, ale bohužel na mě tato sbírka nijak hluboce nezapůsobila. Ač zní Voronsko jako ideální místo k útěku od reality, vracet se již pravděpodobně nebudu.