Žalm podle Jonáše

08.08.2015

Koupil jsem si od jednoho fanouška sbírku sci-fi knížek, některé byly úchvatné, některé poutavé, jiné průměrné či nudné a fádní. Bohužel tento kousek je extrémní případ kombinace posledních dvou variant. Autor má naprosto otřesný styl psaní, nudný, nezáživný, často se snaží působit vědecky, ale moc se mu to nedaří. Působí zmateně, nudně, za celou dobu knížky jsem se spíše do čtení nutil, než že bych prožíval požitek ze čtení.

Děj se první 3/4 knížky kamsi vypařil, nic se neděje, autor sic se snaží, jen popisuje situace v rozdílných místech. Absolutně se mu nevyvedlo přiblížení života vorvaně, čtenář především netuší ani, že to vorvaň může být, možná s veškerým vypětím sil své fantazie... Vyobrazení ruského způsobu života podléhá stereotypům a taktéž se příliš nevyvedlo stejně tak Japonsko. Poslední oblast dějové linky odehrávající se na pohraničí mexika je jaksi nedotažená, přesto asi ze nejpřijatelnější

Nápady v knížce jsou, to ano, ale jsou naprosto pohřbené tunou nudy a autorovou neschopností zaujmout. Jsem si na 100% jist, že z matematického modelu umělé inteligence se dá opravdu získat více, než že se kytovci zabijí, ať z důvodu toho či onoho... Závěr nedotažený, spousta otázek nezodpovězena. Dle mě jeden velký omyl, za mě slabých 20%.