Žalm podle Jonáše
Ian Watson
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28442/bmid_zalm-podle-jonase-Ar5-28442.jpg
2
16
5
V Mexiku důkazy naznačují, že Bohem stvořený vesmír již nebude dlouho existovat – to, co vnímáme, není nic než duch skutečné věci… Zdá se, že v Japonsku malý ruský chlapec ovládá duši dávno mrtvého kosmonauta… Pod vlnami zpívají velryby podivuhodné matematické písně, jež mají možnost spojit tyto dvě události…
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Jonah Kit , 1975
více info...
Přidat komentář
Mno... Dozvěděl jsem pár zajímavých informací o velrybách, ale jako sci-fi příběh kniha moc nefunguje, postavy jsou veskrze nesympatické a je vám jedno jak to s nimi dopadne.
Ian Watson píše sci fi knihy a povídky přesně tak jak to mám rád.Knihy u kterých se nedočkáte žádné velké akce ani překotného děje,zato námětů na přemýšlení je tam dostatek.Tím mi připomíná mého oblíbeného Stanislava Lema,i když Watsonovy knihy mají specifickou náladu a atmosféru,díky které je okamžitě poznáte.
Žijeme ve spoustě paralelních vesmírů,ve kterých je realita utvářena teprve vůlí pozorovatele?Padá lidstvo do spirály sebezničení z vlastní vůle,protože si takou cestu volí?
Obětovaly se velryby pro nás nebo nás opustily a zvolily si svou cestu a vesmír?
Skvělé čtení,které přináší spoustu otázek,a možná ještě více odpovědí.Chytré,inteligentní sci fi o nás a o světě okolo nás.Jen se nebát trochu u čtení myslet.
Vidím že zde jdu s hodnocením proti proudu,ale za mne naprosto doporučuji.
Neuvěřitelně nudná kniha. Nelíbila se mi před lety a ani po letech jsem se do ní nezačetl s chutí. Námět komunikace lidí s vorvani a řešení složitých úkolů pomocí jejich sdíleného vědomí vypadá nudně už sám o sobě. Ale věřte, v této knize je to ještě horší. Knihu jsem dočetl jen proto, že je naštěstí velmi krátká.
Koupil jsem si od jednoho fanouška sbírku sci-fi knížek, některé byly úchvatné, některé poutavé, jiné průměrné či nudné a fádní. Bohužel tento kousek je extrémní případ kombinace posledních dvou variant. Autor má naprosto otřesný styl psaní, nudný, nezáživný, často se snaží působit vědecky, ale moc se mu to nedaří. Působí zmateně, nudně, za celou dobu knížky jsem se spíše do čtení nutil, než že bych prožíval požitek ze čtení.
Děj se první 3/4 knížky kamsi vypařil, nic se neděje, autor sic se snaží, jen popisuje situace v rozdílných místech. Absolutně se mu nevyvedlo přiblížení života vorvaně, čtenář především netuší ani, že to vorvaň může být, možná s veškerým vypětím sil své fantazie... Vyobrazení ruského způsobu života podléhá stereotypům a taktéž se příliš nevyvedlo stejně tak Japonsko. Poslední oblast dějové linky odehrávající se na pohraničí mexika je jaksi nedotažená, přesto asi ze nejpřijatelnější
Nápady v knížce jsou, to ano, ale jsou naprosto pohřbené tunou nudy a autorovou neschopností zaujmout. Jsem si na 100% jist, že z matematického modelu umělé inteligence se dá opravdu získat více, než že se kytovci zabijí, ať z důvodu toho či onoho... Závěr nedotažený, spousta otázek nezodpovězena. Dle mě jeden velký omyl, za mě slabých 20%.
Nové náboženství Bezbožného vesmíru, které dokazuje existenci Boha v jiné dimenzi bytí. Galaxie, hvězdy, planeta Země i lidé na ní jsou podle teorie Paula Hammonda pouze jakýsi přízrak skutečné "Boží říše". Ta existuje v jiné časoprostorové rovině, do níž byly skutečná hmota i antihmota vehnány fyzikálními procesy při prvotní expanzi. Vše ostatní je pouze iluzorní vedlejší zplodina, iluzorní tvary vtištěné do matrice nicoty. Co může takováhle myšlenka udělat s lidstvem - a když je Hammondův postulát předán mořským kytovcům, tak i s nimi - je předmětem zkoumání anglického spisovatel Iana Watsona. Myšlenka je to bezpochyby originální a zajímavá, k vlastní škodě je však zpracovaná poměrně neatraktivní formou a až příliš se drží při zemi. Namísto oslnivého gejzíru emocí nabízí jen velké blouznění, při němž se toho děje zatraceně málo a jaksi mimoděk. Všechno to pozdvižení, vyvolané Paulem Hammondem jde nejen mimo nás, ale bohužel i mimo hlavní aktéry dramatu a je jedno zda se zrovna probíráme myslí vorvaně Jonáše nebo se bráníme vzbouření lidu, pískáme si společně s indiány či pozorujeme trosky lidí, které zbyly po myšlenkových otiscích. Mohlo to být mistrovské veledílo, ale je to spíš nuda.