Vzpomínky

10.09.2023

S označením autobiografie bych byla opatrná. Autor toho o sobě mnoho neprozradí. Jde spíš o postupně se rozrůstající galerii osob - sebedelším komentářem nezpodobnitelnou - jež pojila jedna vášeň a jedna adresa v tehdy ještě předválečné Praze. Tak to napíšu. :-)
Zde autor projevuje obdivuhodnou schopnost krátce načrtnout a oživit toho či onoho svého současníka; zastavit se na detailu, okamžiku... Například o třináct let starším Josefu Jiránkovi (1855-1940) píše: ,,S flegmatickou trpělivostí orientálce vyposlouchával, polo sedě, polo leže na staré pohovce, která nevím jak zabloudila v konservatorní inventář, nekonečné řady cvičení, etud a kusů a jen občas proniklo z mraků cigaretového kouře, neproniknutelně ho halícího, nějaké klidné, mírné proslovení, krátká poznámka..." // Pokud jde o autorovo působení v Ljublani, tam druhá věta mého komentáře neplatí. Zvlášť u líčení průběhu velikonočního zemětřesení ne. Drama! // Dávám maximální počet hvězdiček a knihu vřele doporučuji.

Některé další osobnosti, o nichž je v knížce řeč:
- Otakar Hostinský (1847-1910)
- František Zdeněk Skuherský (1830-1892)
- Karel Knittl (1853-1907)
- Jindřich z Kàanů (1852-1926)
- Emanuel Chvála (1851-1924)
- Antonín Dvořák (1841-1904)

----------------------------------------------------------------
CITÁT:
Jak si kdo vyučování zařídil, o to se nikdo nestaral. Jednalo se jen o výsledky vyučovací. A ty se ukázaly koncem roku, při zkouškách.