Výsluch

14.09.2016

,,Mluvit o sobě v této obrovské přelidněné věznici, jejíž každá cela skrývá utrpení, je nevhodné.“

Tak zní první věta této knihy. Knihy, v níž pan Henri Alleg (tehdy šestatřicetiletý) popisuje měsíc trvající mučení elektrickým proudem, vodou, ohněm, pak zase elektrikou, zase ohněm, zase elektrikou a bitím. Výsadkáři na něj mluví v rozkazech nebo mu pokládají otázky. Chvíli vyhrožují, chvíli slibují….

Nevím, k čemu bych tento příběh přirovnala. Nic takového jsem nikdy nečetla, ani neviděla. Bylo mi z toho skoro až fyzicky špatně a jen vědomí, že to pan Alleg přežil (a dožil se požehnaných 91 let) mi dovolilo číst ta slova dál. Přiznám se též, že jsem doteď žila celkem spokojeně bez sebemenších znalostí o alžírské čtvrti El-Biar a 10. výsadkářské divizi. Po tomhle vyprávění jsem fakt ráda. Nespala bych.

A proč to plné hodnocení? - Jsem ohromená! Hrůzou.