Vychováváme děti a rosteme s nimi

07.07.2020

Výborná kniha nejen pro rodiče, ale i pro učitele a vlastně všechny, kdo pracují s lidmi, ne jen dětmi.

23.02.2020

Asi jsem zase očekávala něco více od knihy, která je mým okolím a veřejností obecně vychvalována jako zázrak veškerého vědění. Nic nezkazíte jejím přečtením, ale už jsem měla v rukou zajímavější knihy, například Aha rodičovství nebo Zkoušeli jsme všechno. Pro zaneprázdněné matky je na YouTube video Duše K, kde je její přednáška v Duškovo divadle.

15.01.2020

Výborná kniha pro kohokoliv, kdo se chce stát životním partnerem svého dítěte, vytvořit mu prostředí, ve kterém může spolu s vámi růst a to vše bez manipulace s ním. Nebojte se zapojit do každodenní hry, kterou dítě hraje, a kterou zároveň poznává sebe i tento svět kolem něj.

29.10.2019

Začala jsem číst a velice pěkná knížka o výchově dětí, přístupu k nim, o chybách rodičů.

02.10.2019

Zařadila bych to mezi rodičovsky povinné čtení. Každý ať si z toho vezme to, co je třeba. Určitě to není zádné dogma, ale některé pasáže byly víc než pravdivé.

28.02.2019

Skvělá kniha pro rodiče, kterým nesedí tradiční policajtská výchova dětí.

18.10.2018

Zajimave podnety pro vychovu deti, ale nektere v nasich geografickych sirkach tezko proveditelne. Zkostnately pedagogicky pristup ve skolach/skolkach, nutny spech a stres plynouci ze soucasneho pracovniho tempa tomu moc nepomohou. Tento pristup k vychove, co je tu licen vyzaduje opravdu velice flexibilni a tolerantni prostredi. Mozna v USA, nikdy jsem tam nebyl, ale tady v Cesku nevim nevim. Jen predstava, ze se dite rozhodne nejit rano do skoly (povinna skolni dochazka) a to treba nekolikrat za sebou, coz uz hranici se zaskolactvim, je dukazem toho, ze nemuzeme diteti povolit dle jeho vlastnich rozhodnuti. Kdybych se mel chovat k diteti jak je liceno v teto knize, tak by zavladla v nasi rodine asi anarchie. Nektere uvedene priklady v knize jsou naivni az primo usmevne a mel jsem co delat, abych se primel jim uverit. Ale priznam se, ze se snazim postupne cast nekterych rad metody SALVE do svych vychovnych prostedku zakomponovat. Cas pak ukaze, co je na tom pravdy.

12.10.2018

Jedna ze základních knížek o výchově pro ty, kteří si myslí, že vztah mezi rodičem a dítětem nemá být vztah mezi tím, kdo poslouchá, a tím, kdo poroučí. Nejvíc asi vešel ve známost princip uznání pocitů (nekritické pojmenování toho, co dítě cítí) a koncept mocenské hry (hry, v nichž si dítě užívá předstíranou mocenskou převahu nad dospělým). Autorka doporučuje důvěřovat dítěti, že i když se v současné době chová tak, jak se nám to nelíbí, v budoucnosti od nás správné návyky odkouká a naučí se je od nás prostou nápodobou.

04.07.2018

Manuál pro matky a otce, kteří si neví rady s výchovou, nedokážou se vcítit do potřeb svých předškolních dítek a zoufale potřebují odborné rady. Tady je zaručeně najdou. Zkušená autorka podává a popisuje vše na úrovni, to podtrhuji, na druhou stranu ale dodávám, proč psát o věcech, které jsou většinou všeobecně známé. Očekával jsem něco jiného.

03.08.2017

Pominu podivný překlad do češtiny. Kniha je skvělá, hodně jsem v ní našla svoje dětství i výchovu svých dětí. Líbí se mi rady a doporučení. Bohužel mi to přijde, že dodržovat zásady knihy by dokázal jen budhistický mnich, který je celý den úplně v pohodě a v míru a lásce sám se sebou. Pro mě, coby obyvatelku západní hektické Evropy jsou rady často nad moje síly.

Mimochodem principy nevychovy se s Naomi v 99% shodují. Je mi jedno, jestli Katka se v Naomi našla, protože ta podobnost je,až zarážející, ale jsem šťastná za obě dvě! Moc mi pomohly.

Pan Pupa má naprostou pravdu. Musela jsem si překládat z češtiny do češtiny. A jsou tam pasáže, kde jsme si s manželem nebyli vůbec jistí, co autor chtěl říct. Autorka je naprosto úchvatná osoba a je královnou psychologie. Takový překlad si nezasloužila je to ničení jejího díla. Autotku jsem kontaktovala a informovala jsem ji o tom. Dneska asi může překládat každý a podle toho to vypadá. Něco tak kostrbatyho jsem už dlouho nečetla.

14.01.2017

Velmi poučná kniha pro všechny rodiče,měl by si ji přečíst každý rodič a vyrůst spolu se svými dětmi,spoustu věci jsem využila v mé rodině a fungují.

22.11.2016

Obsahově není co vytknout, jeví se mi jako výborná, přínosná metoda výchovy dětí (zbývá ověřit v praxi).

-------------------------------
Pozn. pod čarou, neboť následující výtka nejde nijak na vrub autorky a jejího původního díla:

Mrzí mě jen zkažené české vydání - vzhledem k typu knihy jsem více než ochoten tolerovat jisté formální nedostatky, protože chápu, že mnohem podstatnější je tu materie než forma, ale převod do češtiny zde byl realizován natolik otřesně, že se mu snad povedlo i snížit informační hodnotu textu. Pomíjím flagrantní gramatické chyby typu záměny "mi" x "my", zcela nezvládnutou interpunkci či absurdní jazykovou ekvilibristiku typu "Jsi celá zamlékovaná" (!!!) - mnohem závažnější mi připadá neuvěřitelně toporný převod do českého textu, jehož kostrbatost čiší snad z každého písmene.

Tato výtka přitom není cílena ani tak na překladatelku, neboť překlad byl zjevně zadán spíše na základě odborné než jazykové způsobilosti, což je pochopitelné. Hrubě nezvládnuta však zůstala redakční činnost, která měla z formálního hlediska zoufale nehotový text upravit do čtivé podoby, což se rozhodně nestalo. Jazykově/stylisticky/formálně citlivějším čtenářům tak redaktorka připravila učiněné utrpení, chtějí-li se jinak nesmírně zajímavou knihou prokousat až do konce. Upřímně doufám v nové vydání.

20.11.2016

Tak tohle uz mi prislo az zvraceny... knizku jsem nedocetla, odlozila jsem ji nekde za pulkou. Souhlasim s principy Nevychovy a sama mam vyzkousene, ze proste funguji skvele...ale tohle? Z knihy se da par veci vzit a vybrat, ale celkove za me velmi slabe a v zivote nepouzitelne, spokojeny zivot ditete na ukor matky.

11.11.2016

Knihu doporučuji všem rodičům, kteří cítí, že zajetý a zarytý způsob manipulativní výchovy plné kontroly a nedůvěry v dítě (ve stylu "nedělej to", "ty jsi ale nešikovný chlapeček", "já ti to říkala", "prosímtě, nebreč, vždyť se nic nestalo", "hezky běž a omluv se, no tak, neslyšel jsi"....), není to pravé ořechové.
Tato kniha ukazuje, že je možné to dělat i jinak. Hlavní důraz je kladen na upřímné uznávání citů a potřeb dítěte podpořené myšlenkou, že dítě samo dobře ví, co je pro něj nejlepší (ač si my dospělí myslíme, že to víme lépe než dětičky samotné :)).
Kniha je opravdu "hutná". Myšlenek tam je spousta a podle mě není možné po prvním čtení pochytit vše. Osobně se po "uležení" myšlenek chystám na druhé kolo. Pochopení mnoha věcí napomáhají autorčiny příběhy a rozhovory z praxe.
Jednu hvězdu jsem ubrala za to, že kniha, alespoň podle mého názoru, popisuje nedosažitelný ideál a může tak být pro mnoho rodičů dosti stresující. Vše se to tak hezky čte, je to pochopitelné, dává vám to smysl. Ale ta aplikace v reálném životě je horší :) Ano, ty základní principy ano, sama musím říct, že skutečně aplikuji (lépe řečeno neustále se snažím a ještě dlouho se budu učit...), funguje to a dává to smysl. Ale nedokážu si osobně představit stoprocentní aplikaci všeho v knize řečeného (především kapitola o uvědomování si vlastní moci, tam jsem měla pocit, že poselství je takové, abychom dětem dovolili vše...s čímž nesouhlasím). Samozřejmě vždy záleží na hranicích každého rodiče a povaze dítěte.
A na závěr autorčina rada: "Chovejme se ke svým dětem tak, jako by to byli vzácní přátelé u nás na návštěvě"

24.05.2016

Kniha o empatii ve výchově, líbí se mi, že informací není příliš, vše by se dalo shrnout na jeden list, ale je tam hodně příkladů z praxe. Empatie ano, ale trochu mi chybělo, jak nastavit hranice - podle knihy bychom neměli děti do ničeho nutit (např. domácí práce). V tomto ohledu doporučuji knihu českých autorů Respektovat a být respektován, která je sice obsáhlejší a působí místy trochu akademicky, ale vedle empatie nabízí i možnosti, jak to udělat, aby děti plnily i úkoly (a to na základě vnitřní motivace, ne proto, že to mocensky rozhodne dospělý).

18.05.2016

Jako mladý rodič 3 leté dcery jsem si říkal: „Dnes na ni domluva platí, ale jaké to bude, až si postaví hlavu a nebude chtít spolupracovat? Jaká stanovit pravidla, aby byla srozumitelná i pro tak malé dítě?“

Kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi, se podle názvu zdála být správným vodítkem. Autorka odhaluje metodu, která rodičům ale i dětem může pomoci v udržení komunikace v nepříjemných a zvláště v krizových situacích. Vše je založeno na dialogu.

Nabízená metoda mě v některých ohledech zaujala, především tím, jak pomoci dítěti přesně vyjádřit to, co cítí. Dále pak ukazuje, že s mnoha problémy se dítě dokáže vypořádat samo, což se zdá být poměrně překvapivé.

Na druhou stranu se nemůžu ztotožnit s potlačováním emocí ze strany dospělého. Mám za to, že někdy je prostě potřeba emoce uvolnit a také ne každý se dokáže, dříve než promluví, zastavit a zhodnotit situaci. Každý jsme jiný. Potlačování emocí se mi zdá být proti přirozenosti člověka a myslím, že bez nich by člověk nebyl tím, čím je.

V každém případě je tato kniha zajímavým pohledem na věc. Ačkoliv mi nedokázala uspokojivě odpovědět na mé otázky, našel jsem pár podnětů, které se mi líbí a zkusím je aplikovat.

Absolutní odpad... Možná, že se v knize dá najít pár dobrých myšlenek, ale jinak je to spíš návod, jak vychovat spratka, který nemá žádné mantinely. Dítě potřebuje, aby mu rodič jasně stanovil pravidla. Byla jsem tam vychovaná já, moji bratři, moje matka.... Nedovedu si představit, že bych takto vychovávala svého syna...