Vy srdce v ohni mroucí
Vladimír Houdek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44395/vy-srdce-v-ohni-mrouci-44395.jpg
4
3
2
Výbor Vy srdce v ohni mroucí představuje skromné básnické dílo Vladimíra Houdka (1869–1908). Na rozdíl od mnoha generačních druhů je dnes skoro neznámý, ačkoli i několik málo ukázek v antologiích z nedávné doby prozrazuje autora svébytného a nezaměnitelného tónu. Houdkovy seberozdíravé texty jsou exponovány v neúprosně kontrastním světle, odhalujícím determinaci lidského osudu rozkladnou mocí tělesnosti. Obzor básní je směstnán do stále znovu opakovaných motivů a scenerií, jimž dominuje úděl prvotního hříchu, vášeň ve své tělesné a téměř vždy ponižující, odpudivé, tragické podobě. "Oheň vášní" plane ničivě a neuhasitelně, a na pozadí "ohně bolestí a vzdoru" se vynořuje jediná hodnota, které se lze životem přiblížit — chladná a vzdorovitá důstojnost tváří v tvář zániku a absurditě. Pohrdnutí časovým stejně jako věčným je neobvyklé svou mimořádnou důsledností — a bezvýchodností. Přesto jako kdyby autor na několika místech vydal také svědectví o tom, že za naprostým vzdorem a pohrdáním je přece skryta potřebnost doteku s nadčasovým — i kdyby "v cíp nebes, věž kde čněla" mohla směřovat jen "němá výčitka". Sklonění, kterému zde předchází dopředu beznadějně ztracený zápas s viděním a prožitkem světa, je tím nejosvobodivějším rozměrem naprostého zřeknutí se východiska z pobytu zde, "v pochmurné vášně roznětu", v níž není víc než "děs prázdna" a kde jen "plameny krve zbaví záhrobní zimy".... celý text
Přidat komentář
Jakýsi zapomenutý básník Vladimír Houdek… Proč zapomenutý? Jeho jazyk je tak střízlivý, citlivý a jemný, obrazy jako od Baudelaira, zároveň důvtipně lapidární, až k hořkému úsměvu někdy, jindy zase k zamrazení. Lepší Vrchlický… Popisuje svou bolest, zklamání, s nemilosrdností a bez přepínání, bez okázalosti – prostě přesně. A svět vidí taky s jakousi lapidárností – vidí především věcnost, i co se týká „mimosvětských“ věcí: těla s jejich vášněmi, děcka a nezrozená děcka (!), lidi a bývalé lidi – mrtvoly v hrobech. Síly, které to všechno řídí: plodivost, mateřské „svazby“, proti nim jdoucí důslednou zanikavost… a s tím také třeba temnou „bolest země“, které je dáno stále polykat mrtvá těla. Prostě tenhle svět.
Nad zoranými poli v máji
Slétejte, nová žití čistá
do klínů žhavě toužících:
prý hojnou pastvu pro vás chystá
zem kyprá, plná plodných rýh
A v teplých náhle paprscích
rychleji dole těla hnijí,
nad nimi stonek květů tich
svých barev splétá harmonii.
Pak rozpuklých všech poupat ret
kol milujících krouží v reji
z jich hlubin láká vášně žeh
A tesknou touhou v hrobech svých
se časem slední zbytky chvějí
mladistvých prsů mateřských
--
Vzkřísil bůh všechnu krev na pláních prolitou.
K obloze vzpjala se čerstvá a vřelá
Jako by ze srdcí vytryskla chvílí tou
Vzrostla až v moře a pláněmi hřměla
--
Ó myriády nahých nervů
Šlehaných vichrem, roztřepených
Se třesou mrazem vlastní krve
Co nerv, to muka
Ó nahých nervů myriády
Vy pavučiny rozepjaté
Jak čile v tmách jste ještě včera
Chytaly rozkoš?
--
Vrcholná báseň Kdes ve vzduchu… – grandiózní přirovnání, ojedinělé
Jak bylo vojákům temno jich bolestí vření
Po amputaci rozdrcených údů!
Ta palčivá muka svírala prostor, kde údů již není!
Tak záhadnou byla mi bolest má celá!
I pátral jsem dlouho, jak mohla semknouti prostor,
Kde duše se v šedý prach rozpadla ztrouchnivělá?
Ta zákeřná bolest, zdá se, kdes ve vzduchu visí
A prodloužení pahýlů – zbytku jich údů
Vždy znovu a znovu se křísí.
Ani se nemusí citovat větší části, už třeba jen tato citlivost v detailu:
Když ruce svoje kovové
hodiny k nebi vzpínaly
…
…
Vy srdce v ohni mroucí
Kniha Vy srdce v ohni mroucí je v
| Přečtených | 5x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 2x |
Za mne skutečně zajímavý autor, který je mi svoji tvorbou velmi blízký. Podle mého názoru, je velkou škodou, že je jeho dílo dnes již téměř zapomenuto. 5*