Vrabčí hnízdo
Roman Ráž
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164274/bmid_vrabci-hnizdo-164274.jpg
4
5
5
Pepa Vrtílek se v den svých opravdu nevydařených padesátin rozhodne skoncovat s fádním životem přičinlivého, tvárného redaktora a prosadit se: cílevědomě, za každou cenu a všemi prostředky. Na nic nebere ohled a bezostyšně se dere dopředu způsobem až vyděračským. Několikrát změní zaměstnání a postupně se dostává do rozhlasu, televize a filmu. Zná své lidi a dovede se přitřít tam, kde mu kyne prospěch. Tento cynik s velkými ambicemi, rádoby prohnaný intrikán a melouchář na poli kulturním však v nitru zůstává slabochem a bolestínským smolařem - a tak se mění v tragikomického hrdinu humorných, až groteskních situací. Autor využil znalosti prostředí a v zákulisí uměleckých profesí rozehrál modelovou situaci se silným společenskokritickým akcentem - a učinil tak způsobem vtipným, neotřelým a provokujícím.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně to není špatné. Autorův styl odkrytí vnitřního uvažování postav se mi líbí a leckdy se v něm člověk i částečně překvapivě pozná a nemusí to být zrovna lichotivé. Předchozí kniha od tohoto autora se mi ale líbila víc. Byla v ní ironie, sarkasmus a postava, o které výše zmíněné platilo víc, než u hlavního hrdiny této knihy. Zde jsem s ním nesympatizoval vůbec a humoru povážlivě ubylo. Sobectví, vypočítavost, prospěchářství, nespolehlivost, být kritický k cizím chybám, ale vlastní nevidět, nebo je velkoryse tolerovat, to jsou namátkou vlastnosti charakterizující hlavního hrdinu, který v padesáti letech začne řešit nejedno pracovní, ale i osobní dilema a opíše v obou pomyslný kruh, kdy končí tam, kde začal.
Dobré tři hvězdy.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Narcisový dům |
| 2014 |  Lázeňské dobrodružství |
| 1989 | In flagranti |
| 2003 | Faust umírá dvakrát |
| 1980 | Souhvězdí Kassiopeia |
Četla jsem ve dvaceti letech a abych byla upřímná, nebavila jsem se tolik, jako po přečtení dnes. Je to úplně jiný náhled než v mládí a též v jiné době. Ten rozdíl doby je vlastně i zásadní a nezáleží na konkrétním příběhu. Protože ho vnímáme s odstupem času a pohlížíme na svět už jiným nadhledem. Autor vždy psal coby do hloubky duše a znalost uměleckého prostředí mu byla přínosem.