Vorařská kronika Františka Vondráška z Purkarce

08.11.2019

V této knize jsem některé části přeskočil...a přesto dávám pět hvězdiček. Divné že? Ono se to má totiž tak. Pokud se někdo zabývá vorařinou, ať už jen jako o neobyčejně zajímavý a těžký život plavců s nádechem romantiky a časů dávno minulých, nebo chce k tomu i vstřebat i technickou pasáž s odpovídajícím názvoslovím, tak tato kniha je přesně to pravé. Čtenář se v ní dozví asi prakticky vše, co vorařina obnášela, od zázemí, odměn a organizaci plavců, až po po technické věci, jako jsou nářadí a pomůcky k výrobě vorů, ale i způsobu plavby a druhy vod. Dozví se zde, kde plavci jedli, přespávali, jak dlouho plavba trvala, ale třeba i jak za války "pašovali" jídlo do Prahy a co v té době kouřili místo tabáku. Kniha je především popisná s nákresy různých situací na řece a jak vypadali nezbytná náčiní a pomůcky, či samotné vory a jejich způsoby vázání. Pokud by se někdo, ať už z jakýchkoliv důvodů, rozhodl postavit vor, tak v této knize najde velice mnoho cenných informací a způsobů, jak se co dělávalo. Právě tuto technickou část věnovanou samotné stavbě, plnou vorařského názvosloví, jsem vzal letem světem. Bohužel mi pak znalost některých slůvek a označení, různých postů, funkcí a věcí, v další četbě docela chyběla a já v tom trochu plaval. No ale v druhé části, kde se kniha věnuje samotné plavbě, jsem již nepřeskakoval a tam se také rodí můj základ pro plné hodnocení. Kniha není, tak jako ty Morávkovi (Plavci na Sázavě, Opuštěná řeka) nějakým uceleným příběhem. Je zde spíše soustředěn onen čistý popis práce a skutků, které plavci museli podstoupit a zažít, aby své řemeslo mohli vykonávat. Přesto je i zde několik zážitků v závěru popsáno.