Vojín Sígr
Oldřich Rajsigl
Podnázev: aneb Ne-skutečná vojna Pamětníci dobře vědí a rádi zavzpomínají. A ti, kteří povinnou vojenskou službu v Československé lidové armádě již nezažili, se poučí a hlavně pobaví. Říkalo-li se kdysi naší socialistické vlasti Absurdistán, o armádě to platilo dvojnásob. Tyto vzpomínky na vojnu nejsou literárně uhlazeným skvostem jako Tankový prapor nebo Černí baroni, ale možná mají v jednom ohledu něco navíc: syrovost výpovědi „obyčejného“ vojáka, který vojnu zvládal, jak uměl a jak mohl. Snažil se jí protlouct, co to šlo, a protože k tomu měl talent i potřebnou míru drzosti, přetvářel ji – ne na legraci, ale prostě na bohapustou srandu. Ožívá před námi dobře známé panoptikum vygumovaných oficírů, nesvéprávných bachařů, vojenských prokurátorů, blábolivých politruků, nadržených vojínů a „pohostinných“ důstojnických paniček. Ocitáme se ve spleti absurdních nařízení, příkazů a zákazů, vojenského slangu a vojenských řádů citovaných pochybnou čechoslovenštinou nedostudovaných „géniů“ socialistické vojenské strategie. Našly by se knihy pojednávající o vojně kultivovaněji. Ale cožpak ta vojna byla kultivovaná? Pro většinu těch, kteří ji zažili, byla právě taková, jak ji otevřeně, nevybíravě a s vtipem popisuje v této knize její autor.... celý text
Přidat komentář
Kniha se zařadit někam k Tankovému praporu či k Černým baronům. Je tedy fakt, že se člověku až nechce věřit, že se takové situace mohly na socialistické vojně prožít (a přežít). Na to, že se podle letmého nahlédnutí jedná asi o jediné autorovo humoristické (a řekněme biografické) dílo, tak se povedlo. Moc jsem se u čtení zasmál.
Občas se tomu dá zasmát, občas je to trochu přehnané. Sem tam nějaký nesmysl (např. Škoda 105 v roce 1970???). Zpracováním hodně podprůměrné dílo. Ale dostal jsem jej darem, tak jsem jej přečetl.
Určite sa to nedá nazvať literárnym počinom, ale pobavil som sa. A trošku sa na tom podpísala akási zvrátená nostalgia.
První půlka knihy byla naprosto perfektní. Každou chvíli jsem se smála až mi vhrkly slzy do očí. Nebyly to jen neskutečně absurdní situace, do kterých autor dostával, ale hlavně jak se z nich dokázal vybruslit a co mu prošlo. Je mi jasné, že mnohé věci jsou přibarvené a nadsazené, ale díky tomu má kniha krásný punc satiry a totálního výsměchu nejen vůči gumáckým oficírům, ale celé armádě.
Ráda poslouchám, když chlapi vypráví své zážitky z dob působení v ČSLA, a že to občas jsou ale zážitky, takže mi ani nedělá problém tomu uvěřit. :-)
Druhá půlka knihy mě už ale tolik nebavila. Civil hold není tak zajímavý jako vojenská služba.