Vo svete Ginny Moonovej
Benjamin Ludwig
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340265/bmid_vo-svete-ginny-moonovej-gwH-340265.jpg
4
455
138
Ginny Moonová je navonok a v mnohých ohľadoch ako iní štrnásťroční tínedžeri: hrá na flaute v školskej kapele, každý týždeň trénuje basketbal, na hodinách angličtiny číta básne Roberta Frosta a zbožňuje Michaela Jacksona. Lenže Ginny je autistka. Preto to, čo je dôležité pre ňu, ostatným ľuďom pripadá trochu... trafené: absolútna nutnosť začať deň presne deviatimi bobuľami hrozna na raňajky, jej posadnutosť Bábikou, ktorú v deviatich rokoch musela nechať vo vtedajšom domove, a nutkavé spriadanie tajných plánov na útek z domova, kde ju majú radi a konečne si ju chcú ponechať navždy. Deväťročnú Ginny traumatizujúcim spôsobom vzali vlastnej matke, ktorá ju týrala a zanedbávala, a posielali z jednej pestúnskej rodiny do druhej. Ginny napokon našla svoj „Navždydomov“ – bezpečné miesto s rodičmi, ktorí ju pestujú ako v bavlnke. Vari to nie je presne to, v čo dúfajú všetky deti v náhradnej starostlivosti? Ginny má však iné plány. Kradne, klame a zneužíva dobré úmysly tých, čo ju ľúbia, len aby opäť získala to, čo jej v súčasnom živote najviac chýba – svoju Bábiku. Dokonca sa aj dá kvôli tomu uniesť, ale realita ju zrádza a zneisťuje. Ginny rozpráva svoj príbeh v prvej osobe, čím sa tento román zároveň stáva autentickým autoportrétom jej svojského, i keď pre okolie bizarného spôsobu vnímania vonkajšieho sveta. Je to príbeh outsiderky, ktorá sa snaží zaradiť, niekam patriť a porozumieť životu.... celý text
Přidat komentář
Knížka má spád, čte se celkem dobře. Děj je od začátku jasný a pak už ubíhají stránky. Trochu mi při čtení vadilo, že se stále opakuje věta, že toto jsou rodiče napořád. Já to chápu, že se tím Ginny svým způsobem ujišťovala...ale! Knih točících se okolo autismu se objevilo celkem dost v poslední době. Musí být náročné starat se o autistické děti a předvídat, co se asi děje v jejich mysli.
Kniha je to krásná, dobře se mi četla a Ginny mi tak nějak přirostla k srdci. Moc jsem se snažila pochopit chování mámy Napořád, myslím si, že určitě věděla, do čeho jde, když Ginny adoptovali. V poslední kapitole jsem se modlila, ať ještě Ginny něco nevyvede. Myslím, že mi v hlavě zůstane nadlouho. A určitě se k ní vrátím.
Příběh pěkný. Jen mi Ginny bylo často líto jak se k ní chovala Maura. Mauru jsem hodně v knize nesnášela, hodně mi vadila
Skvělé vystižené myšlení autisty, Ginny mi bylo líto a vlastně jsem jí fandila jak moc se snažila vidět zase svojí Mimi pannu a byla zvědavá jak příběh dopadne. Na druhou stranu si člověk uvědomi jak moc je náročné o Ginny starat,máma napořád mi byla dost protivná,ikdyž její chování se dá pochopit.Stojí za přečtení.
Postavy byly skvěle vykreslené a Ginny mi přišla velmi autentická a prostě nejde si ji nezamilovat. Rodiče Napořád jsem opravdu obdivovala, vzít si dobrovolně do péče dítě s autismem, klobouk dolů.
Příběh je velmi čtivý a konec se čte jedním dechem. Tahle kniha mi hodně pomohla pochopit myšlení autistů a zařadila se mezi mých pět nejoblíbenějších knih. Za mě velké doporučení!
Při prvních stránkách jsem si řekla, jestli jsem nesáhla vedle, ale kniha mě pohltila a prožívala jsem celý příběh Ginny ... obzvlášť od chvíle, kdy mi došlo, jak to vlastně s Mimi pannou bylo. A pak už jsem jen čekala, co se ještě mohlo stát nebo stane dál a jak to celé skončí. Opravdu zajímavá kniha a děkuji za ni.
Přečteno. Trvalo mi to ale strašně dlouho, protože jsem se nemohla překousat více jak polovinou knihy. Kniha byla skvěle napsaná, ale bylo pro mě těžší se vžít do Ginniny role. Nechápala jsem zpočátku její urputnou snahu utéct od svých adoptivních rodičů. Pak jsem vše pochopila. Pokud hledáte něco zajímavého, určitě si přečtěte Ginny Napořád.
Poslední dobou mi přijde, že existují hlavní hrdinové kladní, záporní, nejednoznační a autisti. Je to už moje druhá kniha s autistickým hlavním hrdinou (Podivný případ se psem), přesto se mi kniha nečetla nijak lehce. Alespoň z počátku. Do autistické hrdinky se člověk opravdu těžko vciťuje a její motivace a úpornost mu občas unikají. Z Ginny bych asi ve skutečném životě šílela, na druhou stranu na ni a na její příběh musím i po dočtění knihy pořád myslet. V jádru totiž obsahuje sdělení, že každý člověk, i ten s poruchou autistického spektra, chce prostě jen někam patřit. Napořád.
Ginny jsem si velmi rychle oblíbila. Zacla jsem zboznovat to jeji mysleni a to jak vse nazyvala spravnym jmenem. Libi se mi moc jak nad vecma uvazuje a ono to vlastne pak dava i smysl, i kdyz v nasem svete to moc smysl nedava. Myslim ze by jsme kazdy v sobe mel najit Ginny a obcas na veci koukat jako ona.
Moc krasna kniha.
V knize mi nesedl styl, kterým kniha byla napsána. Chápu, že autor se snažil přiblížit co nejvíce myšlení hlavní hrdinky, nicméně mi tento styl nesedl.
Nedokázal mě udržet u knihy a hodně krát jsem ji odkládala.
Kniha je psaná formou deníku a snaží se být autentická. Sám spisovatel se svou manželkou se staly pěstouny a adoptovali autistickou teenegerku.
Píše i z vlastních zkušeností.
i když tato kniha nebyla můj šálek kávy, fascinuje mě Ginnyino přemýšlení a myšlení - "musím zavřít pusu, aby mi nikdo neviděl do mozku."
Když je kniha psána člověkem, který si daný příběh alespoň z části prožil, má to pro mě vždy přidanou hodnotu. V tomto případě má autor moji velkou poklonu. Nejen za to, jak pěkný napsal příběh, ale hlavně za jeho povahu a touhu pomoci dětem, jakýmkoliv. Ginny si zamilujete. :)
No výbordelně! Nevšední a poutavé vyprávění autistické dívky. Hrozně jsem ji fandila a taky mi ji bylo líto. Asi si jen málo lidí dokáže představit, co se odehrává v hlavě autistovi a jak je pro něj běžný život jiný. Adoptivní matka mi byla nesympatická, její chování taktéž. I když lehce soudit, když to nezažijeme... Ginny Napořád. To jen tak z hlavy asi nedostanu, stejně jako její úžasné slůvko výbordelně. Moc hezká knížka, i když ne zrovna veselá.
Pohled do světa autistických dětí.... vyslovovaný ústy 13 - leté Ginny,
takže se můžeme vcítit do způsobu jejího přemýšlení...
Má to o to těžší, že žije ve pěstounské rodině, její příjem informací je odlišný od našeho, ráda se v sobě schoulí do klubíčka - a hlavně - má starost o svou Mimi pannu ...
A není si jistá, je-li - Ginny, anebo bude-li Ginny Napořád...
Autor má zkušenost s výchovou autistické dívky : "Doufal jsem mimo jiné v to, že poskytnu jakýsi vyjadřovací prostor lidem, kteří mají potíže se sebeobhajováním."
Opravdu odzbrojující román o autistické holčičce. Já se s Ginny úplně sžila a to toho o autismu moc nevím, jen okrajově. Skvěle napsáno je vidět, že autor čerpá ze své vlastní zkušenosti. Přečteno za 1 den. A mě asi zůstane v hlavě Ginny napořád !!!
Příběh autistické dívky, který získal na věrohodnosti díky psaní v ich-formě. Je vidět, že autor ví, že o čem mluví. Ulpívání na jedné myšlence, neschopnost poradit si ve zdánlivě jednoduchých sociálních situacích, neschopnost vyhodnotit dopad svého jednání a navazovat "úzké vztahy", potřeba řádu, pevných pravidel - to vše je v knize moc hezky zachyceno. Příběh Ginny je opravdu knihou, která se člověku vryje do paměti - napořád.
Ginny je nejlepší knižní hlavní hrdinka, hned jsem se s Ginny dokázala vžít, hltala jsem každou stránku. Pro mě nejlepší přečtená kniha za tento rok.
Tohle je moc dobrá knížka. Dokonce i kdyby byla Ginny obyčejné děvče, kniha by neztratila na kvalitě, vhled do hrdinčiny duše je výjimečně dobře napsaný.
Musím ocenit, že postavy nejsou napsané černobílé, především Ginnyina maminka Napořád se chová jako záporačka, ač se její jednání dá pochopit. A právě tohle klopýtání je dělá realističtější.
Bacha, spoiler! Tolik jsem se bála, že svou sestřičku strčí do kufru, aby se udusila, že mi její skutečný plán zas tak hrozný nepřišel, díkybohu.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na specifické vyjadřování hlavní hrdinky. A potom jsem si už jen užívala skvěle napsaný příběh. Líbilo se mi nahlédnout do života autistické dívky, zkusit pochopit její vnímání světa. Tato kniha je tak zajímavá, že by byla velká škoda si ji nepřečíst
pro mne přesvědčivé přiblížení uvažování autisty, aspoň jak to jde přiblížit neautistovi. Nemyslím, že by Ginny dávala přídomek Napořád proto, že si to tak moc přála, aby právě tihle byli napořád, ale spíše proto, že jí to řekli a ona, která uvažuje hlavně v konkétnech musele vnitřně odlišit matku, která ji týrala od těch, o kterých jí řekli, že jsou napořád, i když jich bylo více než dost.
kniha ukázala i bezmoc dítěte v dospělém světě, který ho nikdy nebere dostatečně vážně, pokud říká něco, co odporuje myšlení dospělého světa.
konec příliš slaďoučký na to, co se dělo a na to, co se událo v Mauře. Musíme se zamyslet i nad tím, zda by Maura dokázala udržet při životě své miminko v prostředí v němž to Ginny dokázala.