Vítězslava Kaprálová

20.10.2015

Nesmírně zajímavá osobnost Vítězslavy Kaprálové, která prožila krátký, ale pozoruhodně naplněný život, by si zasloužila lepší knihu. Tahle je bohužel průměrná. Je od začátku do konce plná chyb - tedy ne faktických, ale stylistických. Poznámky pod čarou jsou mnohdy zajímavější než samotný text, navíc kolikrát přímo chaoticky uspořádané (a to nemluvím o jedné ocitované recenzi, z níž čtenář nic mít nebude, neumí-li francouzsky, poněvadž s jejím překladem si nikdo hlavu nelámal). Autor si občas poskočí sem a tam v čase, jak se mu to zrovna hodí, a až do samého konce téměř ignoruje zdravotní potíže Kaprálové. Vždy se dozvíme jen něco ve smyslu, že právě byla nemocná, ale nikdy, co jí bylo. Také z její osobní korespondence rodičům mohlo být vybráno více - to jsou totiž ty vůbec nejzajímavější řádky, jaké kniha nabízí. Z nich si uděláme nejlepší představu o tom, jaká byla. Jiřímu Mackovi tuhle polovičatou práci (a to prosím jde už o druhé, rozšířené vydání) úplně neodpustím. Když jeho dílo srovnám třeba s Dvořákem od Klause Dögeho, ten rozdíl je až propastný. Přes všechny výtky je ale třeba říct, že na mě kniha zapůsobila. Jenže to je spíše zásluhou života, jaký Vítězslava Kaprálova vedla. Nebo stihla vést.