Dům u nemocnice
Valja Stýblová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472425/mid_dum-u-nemocnice-osh-472425.png
4
195
195
Víťa je obyčejná holka co vyšla základní školu. Matka jí zemřela, když byla ještě hodně malá a nedávno ji nahradila macecha, které se narodil syn Vlastík. Její nevlastní matka je velmi lakomá a myslí jen na sebe a svého synáčka. Víťa se chce stát zdravotní sestrou, ale nebýt její starší sestry Lídy, která je už vdaná a pracuje jako zdravotní sestra, otec by jí to nikdy nedovolil, protože macecha si myslela, že vydržovat Víťu Praze by nezvládli. Lída a pomůže Vítě otce přesvědčit a tak Víťa do nové školy nastoupí. Je ale výrazně menší a méně vyspělá něž její supermoderní spolužačky a často se stává terčem jejich peprných poznámek. Děj končí po ukončení prvního ročníku.... celý text
Přidat komentář
Koupila jsem za pár korun ošuntělý exemplář na bazárku v Babiččině údolí. Dobře jsem udělala. Hezký, citlivý příběh o outsiderovi, kterému nemůžete nefandit.
Moc hezký příběh, u kterého jsem si za vzpomínala i na mé začátky na zdravotní škole.
A trochu potěšení - i když mi dávno není -náct ...
Po všech psychoanalýzách a krimi lidské čtení o malé a statečné Vítě, která touží stát se zdravotní sestrou.
A na to volně navazuje Až bude padat hvězda.
Valju Stýblovou čtu stále ráda, z jejich knih je cítit vztah k člověku a její lékařská profese k tomu přidává detaily z oblasti medicíny.
Tohle musím doporučit.
Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda jsem četla během studia na zdrávce. Naivní hlavní hrdinka Víťa mě něčím neskutečně iritovala, ale stejně jsem si jí docela oblíbila.
S knihou nostalgicky vzpomínám na mé čtyři roky prožité ve zdech ,,domu u nemocnice", i když můj příběh nebyl až tak ,,srdceryvný" jako příběh Víti.
Pro dnešní přetechnizovaný a komerčně laděný svět trochu naivní téma. Škoda ...
P.S: Jak ráda bych se vrátila za zdi jedné zdravotní školy a ještě aspoň na chvíli pocítila její atmosféru a ke studiu bych přistupovala určitě zodpovědněji ..., nebo ne? :-))
P.P.S: Tato kniha mi atmosféru ,,mého studia" přiblíží vždy. Stačí natáhnout ruku a sáhnout do té správné přihrádky.
P.P.P.S: Tímto zdravím moji třídní profesorku, protože momentálně v mých uších zní její hlas: ,,Já vám to říkala, Evo!"
Nostalgie na entou ... :-)))
Tahle knížka patří k těm, které jsem kdysi četla pořád dokola a nemohla se jí nabažit. Jenom nevím, jestli dnešní náctileté něco takového ještě baví.
Krásné, oddechové čtení, nenutí vás to teda při odložení čapnout a číst číst a číst, ale je to krásné a ráda jsem si udělala pro tu knihu čas...
krásné, krásné, ubrečeně krásné, krásné...četla jsem ji mnohokrát, pořád mi přijde dojemně prostá a nádherná
Vlastně pokračování. Smutné i veselé pasáže o Vítě, která mi jako postavala byla sympatická. Opravdu ráda jsem na tuto knihu narazila.
Vzhledem k tomu že mám za sebou zdrávku, tak jsem si představovala na místě Víti trochu sama sebe, i když mi rodiče školu nezakazovali :) Zhltla jsem ji během jednoho dne.
Štítky knihy
lékařské prostředí dospívání zdravotní sestry rodinné vztahy psychologické romány zdravotnictví pro dívky sirotci macecha dívčí romány
Autorovy další knížky
| 1970 |  Mne soudila noc |
| 1959 | Dům u nemocnice |
| 1966 | Až bude padat hvězda |
| 2001 | Nenávidím a miluji |
| 1984 | Princ a Skřivánek |
Takové miloučké, naivňoučké o venkovské "popelce", která byla houževnatá, bezelstná a pilná. Dnes by takový typ dívky jistě nešel na zdravotní školu.