Víno

Víno https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51931/bmid_vino-vnj-51931.jpg 3 2 1

Román o osudech mladé ženy z venkova v prostředí pražské společnosti a její zahálčivé buržoazie a živořících intelektuálů. Později pozná, že život se změnil v nudu a živoření. Aby se vyhnula příštím zklmáním, odchází do Prahy. Své zklamání léčí literární prací ve společnosti měšťáckého salonu. Brzy zjistí, že byla opět zklamána. Dobrodružství v horách, chvilka milostného poblouznění, rozbije její dívčí sny. Lásku mezi chudou bohémskou společností si vykupuje představu hledaného štěstí.... celý text

Přidat komentář

Apo73
02.04.2024 4 z 5

Nevím, jak moc je spravedlivé porovnávat tento román s vrcholnými díly české psychologické prózy. Je to solidní český román, který nemá ani tak uměleckých, jako spíš osvětových ambicí. Jeho název je impotentní a textu ubližující, i když víno či alkoholismus je průvodním jevem osudů mladé hrdinky Ady. Přes tento "osvětově-abstinenční" prvek je to zralý ženský pohled do ženské duše, která dýchá svět a s ním českou společnost přelomu na 19. a 20. století. "Konzervativní" svět na vsi a "pokrokový" svět v prostředí pražské přetvářky, pseudo-intelektuálů, ale také mladých lidí, zapálených ať už pro směr abstinentismu, nebo volné myšlenky či volné lásky, tak realismu, protimonarchismu-republikanismu či sociálnímu demokratismu lnoucímu až k bolševické revoluci. Skutečně nejvíce bych vystihl smysl pro ženskou psychologii, až intimitu, kterou jako muž mohu posoudit jen zvenčí, nicméně zdála se mi věrohodná. V jednu chvíli se román stáčí i k politické agitaci, která patrně umožnila jeho další vydání v 50. letech (však autorka byla zakládající členkou KSČ, i když podepsala "manifest sedmi" a byla z KSČ vyloučena), a jistě je možné jej jako určitý typ agitace vykládat. Nicméně bylo by to ploché a nemyslím, že to byl hlavní autorčin cíl, jakkoliv byla ovlivněna svými zkušenostmi ze Sovětského svazu a dlouholetým partnerstvím s Ivanem Olbrachtem. První verze románu vznikla v roce 1911, kdy k těmto sociálně-komunistickým myšlenkám mohla maximálně jen inklinovat.
Jinak román je plný zahrad, sadů, zeleniny, dívčího smíchu, zamilovanosti, ale také sanatoria pro choromyslné, zklamání, životních ran a nenaplněných přání. A plastického vylíčení pražské společenské atmosféry té doby, kdy všechno kvasilo a směřovalo bezstarostně Velké válce.
Dočetl jsem se, že nejlepším románem H. Malířové je Deset životů, podle této knihy myslím, že to bude stát za přečtení. Jdu si ji sehnat. Malířová je poctivá spisovatelka, která bere literaturu jako potěchu a službu zároveň. Proti tomu ničeho nemám.