Věznice

Němcova Věznice, první snad česká knížka básnických ohlasů z živého ještě ovzduší nacistických žalářů, zvěrstev i poprav, není subjektivním příběhem jednotlivce, jenž by vylíčil své osobní utrpení. Básník prožil tu Golgatu celé země, celého národa. Věznice stala se mu žalářem, v němž ukován celý národ. Naše české nebe rozryla násilnická mříž nepřátel a proto autor v české modlitbě touží po nebi osvobozeném, bez mříží, plném hvězd a slávy... Po hrozné epoše, kdy opětně v úděsu ztrnuly české dějiny, dovolává se autor Božího požehnání pro českou zemi, nad níž od hor již svítá a v červáncích se jasní... Autoru nejde o básnické drastické líčení žalářních hrůz, povznesl se objektivně k vyššímu pohledu na křížovou cestu národa i lidstva a proto v závěru dává probleskovat naději a důvěře. Hutné verše, sevřená forma, jasná básnická mluva šlechtí tuto knížku vážné národní poesie. Karel Š t ě c h ozdobil ji výraznými dřevoryty a nakladatelství odělo v náladovou, šedavé drsnou obálku. Věznice Václava Němce, jenž již roku 1940 pod názvem Přes kořeny neseno vydal svou básnickou prvotinu plnou kořenné jihočeské vůně. jest k této vězeňské literatuře, jejíž příliv možno očekávati, úvodem vážným a slibným.... celý text