Větve

Nová knihy lyriky Zikmunda Skyby, básnického impresionisty, zrcadlí věrně pozvolný proces jeho duchovního a uměleckého zrání. Básníkův převážný dřívější sklon ke krajinomalbě, v němž sugestivně se mu vracela do veršů končina dětství, ustupuje do pozadí a je nahrazen širšími a hlubšími záběry lidské skutečnosti. Jeho vnitřní svět počíná košatět v nesčíslné větve, které vyrážejí a kvetou na stromě básníkova vidění a snu. Přírodní prosté jevy nabývají tu nového osvětlení a nového významu: mrtvý brouk, vyrubaná stráň, trýzeň deště, požehnání světla, jež vychází v očistné bouře, všechno to denní a všední se mění hranolem básníkova srdce ve skutečnosti vyššího řádu, v tajemné znaky, z nichž jedině duše raněná bolestí v hořkých zásnubách s životem dovede číst smysl pozemského dění.... celý text