Věrnost
Marco Missiroli
Znamená věrnost blízkým i věrnost sobě? Intimní psychologický román Marca Missiroliho vypráví o dvojici milánských čtyřicátníků, které pohltila šedá realita. Kdysi nadějný spisovatel Carlo přežívá v profesi jen díky zásahu vlivného, nemilovaného otce, Margherita vyměnila vratkou existenci architektky za kariéru realitní makléřky, která jde tvrdě za ziskem. Carlův pokus o nevěru poskytne jeho ženě alibi k úniku z ubíjející rutiny, ve skutečnosti však oba hledají něco jiného: ve světě, kde se slova míjejí s činy, tápají kolem sebe a snaží se najít jistotu.... celý text
Přidat komentář
Komorní psychologický román Věrnost italského spisovatele Marca Missiroliho (*1981) byl v roce 2019 oceněn Premio Strega Giovani (tedy "pro mladé") a líčí příběh manželské dvojice Carla, redaktora a vysokoškolského učitele, a Margherity, realitní makléřky, kteří žijí v Miláně, jejichž ideály pohltila šedá realita a jejichž věrnost je právě pokoušena: on se zakouká do jedné studentky a ona do svého mladého fyzioterapeuta. I tito dva mladí lidé však mají své problémy a všichni tápají a hledají jistotu v dnešním světě... Román dokáže čtenáře překvapit nečekaným vývojem a přesvědčivými postavami, jejichž problémy, touhy a hledání nám mohou být blízké.
prázdné vyprávění o prázdných vztazích. aspekty postav jsou samoúčelné a schematické, je to tak trochu pimprlové divadlo s Kunderovskou (raně Kunderovskou) příchutí.
vzápětí čtená kniha "A počasí se změnilo, přišlo léto a tak dál" mi značně zlepšila chuť. ukazuje, jak plné a realistické mohou být literární vztahy.
Příběh se nečte příliš lehce, je spíše načrtnutý než poctivě vyprávěný. Některé epizody a postavy se knížkou jen mihnou bez bližšího smyslu či posunu v příběhu. První polovinu knihy jsem byla přesvědčená, že hlavní hrdinové jsou padesátníci - tak na mě působila jejich mluva a uvažování. Kniha mě naprosto neoslovila.
Kniha může nebo taky nemusí čtenáře zaujmout svým nestandardním stylem. Mě spíš nezaujala. Čte se sice hladce, ale občas neudržím soustředění a čtu a myslím na něco jiného. V románu dochází ke změně děje bez jakéhokoliv upozornění, takže najednou zjišťuji, že nevím, o kom se zrovna píše. Místy, nebo spíš hodně často, jde děj hodně do banálních a zbytečných detailů, což opět někomu nemusí vadit. Autor to tak zjevně píše záměrně. Děj samotný není až tak nezajímavý, ale mně chyběla hlubší vykreslenost postav. 55%, 25. 10. 2020.
Rozpačitě si prohlížím právě přečtenou knihu.
Jedná se o reklamu na Milán, nebo na italskou vášeň, ale zároveň na oddání se rodině?
Román se vleče a toulá ulicemi Milána, místy je vulgární a nevědomky servilní. Nemnoho postav vytváří klišé každodenních životů a marně se snaží vzbudit vzrušení, či předpojatost... Příběh není nudný. Je málo emocionální, srdečný.
Zkušený čtenář cítí, že se uvnitř celého rodinného schématu nic zvláštního nestane. Vytuší dokonce i závěr knihy, vnímá zbytečnost některých postav. Je jim věnováno přespříliš prostoru a morbidně zabíjejí podstatu celé knihy.
VĚRNOST je smutná kniha. O ženách a mužích, o touhách, které však mají přístav a nedovolí rozletět se svobodně do světa. Za to panu spisovateli obdivně tleskám...
Při čtení jsem měl pocit, že knihu napsal ještě nevyzrálý autor nebo dokonce " amatér." Je ale možné, že je román takto napsaný záměrně.
Autor dokáže čtenáře přimět k tomu, aby se nad věrností / nevěrou do hloubky zamyslel. Proč si jsou lidé nevěrní, přestože se milují, rozumějí si a i v posteli jim to klape?