Velkovévodkyně z Gerolsteinu

Komická opera ve třech jednáních. Text od Meilhaca a Halévy-a ; přeložil Emanuel Züngel ; hudba od Jakuba Offenbacha Opéra bouffe = opera buffa Obsah: Velkovévodkyně Irena, svrchovaná a nepochybně také konstituční panovnice slavné a mocné říše gerolsteinské, má podle vlastního přiznání neobyčejnou zálibu v militéru a za tou příčinou se také odebírá ze své residence do vojenského tábora, aby statečné vojsko své nejvyšší svou návštěvou oblažila a k rekovním činům válečným nadchnula. Tam pak shlédne mladého, hezkého vojáka Fricka, i rázem se do něho zamiluje. Největší však závadou v lásce té jest jí Vanda, spanilá to selská dívčice a co při tom nejhoršího - Fricova milenka i nevěsta. Nicméně nehodlá sobě vznešená ta dáma zoufati, nýbrž podstupuje směle závod i zápas se svou sokyní. Při vojenské poradě, při kteréž nejvyšší komandant vojů gerolsteinských, generál Bum vykládá velkovévodkyni svůj tajný plán, vyznamená se milý Fricek nyní z milosti velkovévodčiny již kapitán a v minutě na to baron a generál - jednak ostrou svou kritikou, anto celý plán Bumův za hloupý prohlásí, jednak strategickým svým nadáním, anto se vytasí s plánem jiným, jednodušším, kterýžto plán zalíbí se vznešené paní tak velice, že káže generálu Bumovi, aby se dle něho spravoval. Když pak se tento uposlechnouti zdráhá, odevzdává velkovévodkyně Frickovi vrchní velení svých vojsk, jakož i Bumův velikolepý chochol a otcův ,,meč pádný ," s nímžto jej posílá do války pro její zábavu od barona Puka uspořádané. Na vše to žárlivým okem pohlíží mimo jiné i přihlouplý princ Pavel, kterýž se již po delší čas o přízeň a ruku Ireninu marně uchází. ( Jednání I. ) S velikým napnutím očekává veškerý dvůr velkovévodčin výsledku válečné výpravy. Ne přátelé a závistníci Fricovi zatím nelení, nýbrž přejí a pokud možná i chystají milostníku Ireninu as podobný osud, jakýž potkal svého času vojáka Maxe, jejž byla babička Irenina nejprvé veškerou přízní svojí zahrnula, později pak ze žárlivosti najatými vrahy v ložnici jeho přepadnouti a zavražditi dala. Pokryt slávou vojenskou, vrací se generál Fric co vítěz z posledního boje i vypravuje, jakým důmyslným spůsobem byl nad nepřítelem beze všeho krveprolití zvítězil. Horoucněji než před tím plane v ňadru Ireninu láska k Fricovi, ale spolu i žárlivosť a hněv proti Vandě. Naposled vyzývá jej, aby se milenky své odřekl a vznešené dámě ode dvora, za jejíž prostřednici a přímluvkyni se vydává, přízní se naklonil. Když pak Fric, nechtěje od Vandy upustit, vyhýbavé odpovědi jí dává a Vanda prosit se ji jme, aby se nad nimi slitovala a k sňatku jejich přivolila, tu velkovévodkyně na nejvýš popuzena dává rozkaz, aby počal kotillon, což jest spiklencům proti generálu Fricovi znamením, že svoluje, aby se za ni i za sebe na něm pomstili. ( Jednání II . ) Týž pokoj, v němžto byl nešťastný Max svého času zavražděn, vykázán Fricovi a Vandě za ložnici svatební. Rozhněvaná na Frice velkovévodkyně svoluje sice z počátku, aby jej spiklencové zavraždili, později však, po rozprávce s baronem Grogem, kterýž co diplomat vyjednává s ní stran sňatku s princem Pavlem a v němžto tuší ona náhradníka za svéhlavého Frice , odvolává toto své svolení, dovolujíc spiklencům toliko, aby generálu Fricovi nějaký šelmovský kousek vyvedli. To se i stane a sice tím spůsobem, že jej nejprvé, když se byl konečně se svou mladou chotí v svatební ložnici octnul o samotě, všelijakými zastaveníčky škádlí a posléze pod záminkou, jako by přemožený jím nepřítel znovu byl se sebral a k útoku odvážil, mermomocí do svatební ložnice vniknou, do vojanského šatu jej oblekou a proti nepříteli vysílají. ( I. obraz, jednání III . ) Při svatební hostině, kterouž se oslavuje v táboře vojenském sňatek velkovévodčin s princem Pavlem, pohřešuje Irena právě generála Frice, an tom přichází pohřešovaný všecek zmlácen a rozedrán, i vypravuje, kterak přišed na místo, kamž jej byli vyslali, nalezl tam žárlivého jakéhos manžela, kterýž jej holí nemilosrdně sbil. Následkem této potupy odejme mu velkovévodkyně opět veškeré hodnosti a pocty a sníží jej stejně rychle, jak jej byla povyšovala, opět na prostého vojína. Ubohý Fric zadá na to ihned za své propuštění a odhodlá se státi kantorem ve své dědině, jakmile se totiž sám dříve přiučí tomu, čemu má dítky vyučovat. Tak končí sláva nebohého povýšence a miláčka Štěstěny proto, že nechtěl vyměnit prostou a chudičkou milenku svou za mocnou, vznešenou a ,,spravedlivou" velkovévodkyni z Gerolsteinu!... celý text