Věk imperialismu

Do konce19. století si evropské mocnosti mezi sebou rozdělily svět. Francie si zajistila moc v jihovýchodní Asii a vznikla Francouzská Indočína. Británie posílila nadvládu nad Indií a zabrala Barmu. Dvě války v jižní Africe znamenaly konečnou porážku Búrů. Německo získalo území v Africe a Tichomoří, belgický král Leopold se zmocnil Konga. Do "porcování" světa se zapojily i Spojené státy americké: válka se Španělskem přivedla pod jejich vliv Filipíny a Kubu, přestože obě země toužily po nezávislosti. Pouze Etiopie dokázala úspěšně odrazit koloniální invazi díky svému císaři, který předvídavě vybavil armádu moderními zbraněmi. Japonsko nadšeně přijalo modernizaci a stalo se světovou velmocí. Argentinské hospodářství zažívalo prudký rozmach a šest australských kolonií se sjednotilo ve federální národní stát. Irský boj za nezávislost nabíral na síle. Souběžně po celou dobu narůstalo politické uvědomění pracujících na celém světě, kteří se dožadovali lepších pracovních podmínek a sociálních reforem. Mezi vládci vystupovala do popředí britská královna Viktorie, vládkyně říše a symbol svého věku.... celý text