Ve službách Spravedlnosti
Ann Leckie
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289924/bmid_ve-sluzbach-spravedlnosti-GlW-289924.jpg
4
59
21
Ve službách Spravedlnosti série
1. díl >
Ve vyhnanství na mrazivé planetě, kdesi ve vesmírném zapadákově, se originální hrdinka Breq pokouší o dokončení své mise. Kdysi bojovala v podobě obrovské vesmírné transportní lodi Spravedlnost Toren: měla k dispozici neomezenou umělou inteligencí a propojovala tisíce vojáků ve službách rádčké civilizace, jež ovládla celou galaxii. Nyní následkem zrady o své výlučné a vlivné postavení přišla a ocitla se za trest lapená v křehkém lidském těle, ke všemu ještě ženském. A zatím moc neví, co si s ním počít. Stojí před ní řada nezodpovězených otázek, ale především v ní hoří touha po pomstě. První díl vesmírné trilogie se ve svět sci-fi stal hned po vydání naprostou senzací a i druhý díl už je nominován na nejlepší knihu tohoto žárnu na čtenářském serveru Goodreads (http://www.annleckie.com/novel/ancillary-sword/). Svým tématem ovšem přesahuje úzce scifistické publikum a oslovuje mnohem širší škálu čtenářů. Kniha krom celé řady jiných získala všechny tři nejprestižnější ceny v žánru sci-fi: Nebulu, Huga i cenu Arthura C. Clarka.... celý text
Přidat komentář
Nářky smutných/zuřivých štěňátek nemá smysl poslouchat. Nejsem si úplně jist českým překladem, ale sama o sobě je Ve službách spravedlnosti značně zajímavá a originální kniha. Víc žen do SF!
Kniha je jiná. Autorka našla pěkný způsob jak ukázat, že se civilizace opravdu posunula ve vývoji. Nejsou to vyspělé technologie ani mimozemšťané. Stačila drobná úprava v jazyce. Autorka totiž v textu používá jen jeden rod a to ženský. Na prvních stránkách mě to hodně zarazilo, ale časem jsem zjistil, že to dává smysl. Rádčská civilizace nepotřebuje vědět, jestli jste muž a nebo žena, protože pokrok je na takové úrovni (plastická chirurgie, kosmetika, implantáty ...), že je to vlastně jedno. Volba ženského rodu je nasnadě. V případě mužského rodu by to tolik nevyznělo a střední by vypadal divně. Na konci knihy jsem si byl jistý v pohlaví asi jenom dvou postav. Chvíli mě to trápilo. Pak mi došlo, že v tomto případě je pohlaví postav pro příběh naprosto irelevantní. Kniha se zaobírá mnoha až filosofickými tématy, které ruku v ruce s neobvyklým stylem můžou působit rušivě. Ve službách spravedlnosti mi připomněla moji oblíbenou sérii Ender. Leckieová nedosahuje kvalit a geniality Orsona S. Carda, ale velice rád jí dám čas a další šanci. Další díly si rád přečtu.
Nevím, podle čeho se udělují ceny za literaturu, ale tady mám pocit, že to snad bylo jen kvůli korektnosti a genderové vyváženosti (jak pohlaví autorky, tak postav). To je tak strašná slátanina, že kdybych ji neměla jako poslední nepřečtenou v telefonu na deštivé dovolené, tak ji nikdy nedočtu. První půlka rozvláčná nuda, která by se dala shrnout tak na čtvrtinu stránek a na příběh by to mělo ten samý dopad. Po polovině se sice děj trochu rozjede, ale ten jediný zvrat, co tam je, je fakt neuvěřitelně pitomý a nesmyslný. Já vlastně za celou knihu nepochopila, o co v tom příběhu má jít (jasně, o pomstu, ale rozmnožená osobnost Vládce Rádče, co tají sama sebe před sebou je fakt síla). Na dlouho mě to opět vyléčilo ze snahy číst sci-fi od ženských autorek.
No ako sa dalo čakať ďalšia žena ktorá si myslí že vie písať scifi.
Žial je to omyl nevie .
kniha je nudná nezáživná vhodná ako palivo do krbu
ženy nevedia písať dobré scifi
Slovo omračující bych nepoužil. Spíše originální a nápaditá. Nejenom , že tu máme svět předaleké budoucnosti, obydlené hvězdné soustavy, UI vesmírných lodí ovládající těla, mocnou vládkyně bojující sama se sebou, ale hlavně svět kde všichni "občané" se oslovují ženskými rody... Na styl vyprávění a oslovování si musíte postupně zvyknout, chvílemi totiž nevíte kdo a s kým co dělá :) Až proniknete do daného světa, čeká Vás příjemný SF zážitek...
Pro mě absolutně nečitelné. Styl vyprávění, kde se prolínají dvě časové roviny na různých světech, je děsný (a to jsem v pohodě zvládl Ságu sedmi sluncí od Andersona, kde se prolíná 7 nebo 8 dějů současně). Složitost textu nedovolí si ani na chvilku u čtení odpočinout. A nápad, že všechny osoby budou stejného pohlaví (byť z pohledu UI), ještě zhoršuje už tak mizernou čitelnost. Prostě kniha pro někoho jiného, ale za mě už nikdy (půjčil jsem si i druhý díl, ale vrátím ho nečtený). Omračující space opera? Ano, mě to omráčilo až do bezvědomí.
Je mi líto, ale ještě jsem nečetl dobrou sci-fi nebo fantasy knihu pro dospělé, kterou by napsala žena. Je to jakési dost pocitové a popisné, po chvíli odloženo.
(Možná, že je kniha opravdu zajímavá a podnětná, ale obávám se, že já to asi nezjistím. Autorka totiž hlavní postavy přiměla mluvit jakýmsi dialektem, který z nějakého důvodu označuje všechny osoby ženským rodem, takže mám i po stovce stran neuvěřitelný binec v tom, kdo je kdo (i přes nijak zvlášť velký počet postav). Dvě hvězdy dávám za nápady, ke kterým jsem se stačil dostat, ale dočítat to nehodlám.)
I po třech letech ve mně hlodala zvědavost podnícená všemi pochvalnými recenzemi, jestli jsem přece jen neprohloupil, a tak jsem to risknul znovu. A byla to chyba.
Příběh je ve své podstatě velice jednoduchý - v říši se objevují a eskalují vnitřní rozbroje a vypravěč(ka?) je jedním(nou) z obětí. Autorka zřejmě věděla, že jen s tímhle díru do světa neudělá, a tak pro své postavy stvořila dialekt, kde se nerozlišuje pohlaví a všechny pro jistotu obdařila naprosto neznámými jmény, abyste ho nedokázali ani odhadnout, takže simplicitu příběhu vyvažuje neskutečně chaotickým textem. Je to možná jen moje chyba, ale ten jazyk mě neuvěřitelně iritoval až do konce knihy (a jen mimochodem, ten jazyk nepoužívají jen UI - pak by to asi i dávalo smysl - ale celá Rádčská civilizace).
Pořád by to mohlo aspoň částečně vyvážit, kdyby byla kniha čtivá, ale to ona není. Všichni jen tlachají o ničem, dělají gesta a pijí čaj bez toho, že by se děj někam posouval. Když k tomu přičtete, že nemáte moc představu, kdo je kdo (SJW se můžou postavit na hlavu, ale bez znalosti pohlaví si ty charaktery postav a hlavně vazby mezi nimi prostě nevytvořím), a ten příběh taky není žádné terno, jsem nucen původní hodnocení (**) ještě o jednu hvězdu snížit.
Po delší době jsem si dala sci-fi (Knihu zvláštních nových věcí jako sci-fi nepočítám), a kniha Ve službách Spravedlnosti byla dobrá volba. Ze začátku jsem se musela dost soustředit, abych pobrala všudypřítomný ženský rod a poznala, jestli se jedná o ženu, muže, nebo je to jedno, potom všechna ta jména, hodnosti a přeskakování v čase. Styl vyprávění byl strohý, přesto toho řekl více, než mnoho jiných užvaněných knih, a u toho se ještě stihlo filozofovat a načrtnout pestré a promyšlené universum. Hrozně se mi líbil i nápad s oživlými loděmi, které demonstrují více duše než jejich lidské protějšky. Jediné, co mi trochu vadilo, byl přílišný odstup, který mezi sebou postavy měly, i když náklonnost zde vyjádřena byla, jen mnohem více v náznacích. Určitě sáhnu po dalších dílech.
Ann Leckie vytvořila svět, jenž ovládán vlastními zákony ožívá naprosto fascinujícím způsobem. Úsporná stylistika pak dává příběhu nezvyklé tempo, které ještě okořeňují zajímavé dialogy a nezvyklé postavy. Jenže jak je tohle všechno fajn, tak je to zároveň docela nuda.
Což o to, nápady autorce rozhodně nechybí, a kdyby knihu podepsala jménem Ursula K. Le Guin nebo C. J. Cherryh, možná bych ten podfuk ani nepoznal. Nezabředává do vysvětlování, ale zároveň dokáže imaginaci ukočírovat natolik srozumitelně, že souvislosti bez problémů docvaknou. Na druhou stranu je fakt, že pseudofilozofických rozprav mohlo být klidně méně a že akce přijde ke slovu až v závěru. Přičemž samotné univerzum, ve kterém se nějak nedostalo na muže, taky lehce brzdilo má nadšená očekávání. Jsem holt šovinista. Pročež kdo čeká válečnou space operu, měl by si možná nejdřív zhladit hlavu Machiavelliho Vladařem, aby následně ocenil všechny nuance románu, který jinak získal snad všechna nejprestižnější žánrová ocenění.
Možná je to tím, že já čistokrevné sci-fi nemusím. Možná tím, že mám slabost pro zdařilé stylisticko-kompoziční experimenty. Bavila jsem se jako milovník politckých zápletek, funkčních neotřelých společenských modelů a řemeslně umně vystaveného textu, který způsobil, že ač se ta celá záležitost s pohlavím a jednou duší ovládající spostu samostatných těl zdá složitá, já věděla celou dobu co a kde se děje (obvykle se ztratím i ve překombinovanější akčné scéně). Prostě jsem tu nějak dostala všechno, co se mi ve většině nových sci-fi a fantasy nedostává, totiž toho, že tu někdo používal mozek. Já někde nevidím díry!
Odebírám XB1 a v čísle 6/2016 jsem našel recenzi na tuto knihu a hodnocení 4*. Recenzi jsem přečetl, působila celkem dobře a knihu si jako ebook koupil. Čekala ve čtečce, až si budu chtít přečíst nějakou moderní sci-fi, a i vzhledem k délce 359 stran jsem čtení odkládal (čtu raději kratší knhy). Minulý víkend jsem ji začal číst. Počátek se mi zdál trochu nesrozumitelný, ten popis osob v ženském rodě mě také dost mátl (pochopil jsem ho, až jsem si po dočtení přečetl recenzi znova). Asi tak v 1/3 se mi začala kniha líbit více, ale závěr jsem opět moc nepochopil. Svět knihy mě celkem upoutal, ale jako celek pro mě byla kniha spíše zklamáním - přece jen mám raději poněkud jasnější děje a závěry.
Mně osobně tedy nejednoznačnost pohlaví vadila. Chci vědět, jestli je postava muž nebo žena, zvlášť když spolu mají sex :-). Více se mi líbila linie na zimní planetě, než retro ve vzpomínkách. Po pokračování už asi nesáhnu.
Zřejmě jsem čekala něco jiného. Základní myšlenka je velmi pěkná UI, která řídila celou loď, je nyní uvězněna v "obyčejném" lidském těle. Žene ji touha po pomstě. Ale jak již bylo řečeno: Je to kniha o pití čaje, počítání sekund a gestech.
Skvělá. Po dlouhé době něco nového ve sci-fi a rovnou tak skvělé. Delší dobu jsem odolával se čtením a teď mohu říci, že toho i lituji, stálo to za to. Děj plyne, pije se čaj, a najednou člověk zjistí, že je konec a mrzí ho, že u nás ještě nevyšel další díl. Komplikované mi to nepřijde, dvojakost hlavní postavy taky není na škodu(je to něco nového a zajímavného). Holt člověk musí trochu přemýšlet a dávat pozor, ale komplikované? To ne. Jen je velká škoda, že kniha evidentně neprošla moc důkladnou korekturou. Občas kostrbaté věty(dají se přiřadit hlavní hrdince a jejímu neumění se správně vyjádřit), ale úplně nejvíce vadí chybějící úvozovky. Kdyby to bylo jednou, dvakrát, vem to čert, ale skoro na každé druhé stránce? To je moc.
Za mě 4,5*
Děj je pro čtenáře zhýčkaného přímočarostí dosti komplikovaný - v jedné osobě neurčitého pohlaví se mísí UI a "člověk" - a to není jediná takto komplikovaná postava. Nicméně když pořešíte dvojakost nejen hlavní hrdinky, dostane se Vám zajímavého příběhu s překvapivým koncem - docela se těším i na další díl.
Kniha o pití čaje. Nazývat ji space operou mi přijde, vzhledem k ostatním žánrovkám, neslušné.
Na to, jak je kniha vychvalována, tak mě nijak neoslnila, řekl bych, že dost nudila. Po přečtení 120 stran kniha odložena na neurčito. Tato je snad moje první nedočtená kniha za celý můj čtenářský život.
Štítky knihy
space opera budoucnost umělá inteligence Hugo (literární cena) kosmické lodě Locus Poll Award (ocenění)
Kniha Ve službách Spravedlnosti je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 74x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 71x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 4x |
Tahle cenami ověnčená space opera z pera Ann Leckieové je skutečně něco jiného, než na co jsme ve světě sci-fi zvyklí. Autorka má nejen originální vyprávěčský styl, ale i výjimečný přístup k tradicím a autoritám. Už jen to, že nám za průvodkyni mocnou Rádčskou říší vybrala Breq Ghaiad, bývalou součást vesmírné transportní lodě Spravedlnosti Toren, která jen s největšími potížemi rozlišuje pohlaví lidí, s nimiž přichází do styku, nicméně vládne mimořádnými reflexy, o vzpomínkách na mnohočetnost svých periferií ani nemluvě, je hodně unikátní. Zpočátku není nikterak jednoduché její pohled na věc akceptovat, zvláště když se děj rozštěpí do několika časových linií, v nichž se především zápolí slovy, názory a postoji, než čímkoliv jiným. Jakmile ale člověk pronikne hlouběji do struktury příběhu, pochopí, o co tady jde a naladí se na autorčinu vizi, začnou jednotlivé dílky skládačky zapadat na své místo, stroj zaburácí, rozjede se a najednou už není čas na nic jiného. Spojení s Breq je navázáno. Invence Ann Leckieové je ohromující, její nápady jsou neotřelé a celé vyprávění má spoustu zajímavých podprahových podnětů. Prestižní ceny Hugo, Nebula a cena A. C. Clarka rozhodně nespadly z nebe.