Tajemství planet
Hana Prošková
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60638/bmid_tajemstvi-planet-vZf-60638.jpg
4
51
11
Vašátko a Horác série
< 5. díl >
Tajemství planet - malíř – restaurátor se vydá na barokní zámek u Chebu kvůli „vyčištění a restauraci nekonečných metrů, zdobených erby zdejších rodů“, jak píše samotná autorka. Ale objevuje také staré fresky, které mají být z počátku dvacátého století, ale podle jeho názoru jsou starší. Samozřejmě zde jde i o zločin… Smrt mladé stopařky - Horác a Vašátko pátrají po pravém pachateli surového násilí na mladé stopařce aut. Zelená nálepka - Ukradená zásilka léků, parta mladých lidí, úvahy o sebevraždě nebo třeba Horác, který se učí anglicky.... celý text
Přidat komentář
Smrt stoparky a tajemstvi planet. Nejrozsahlesi povidka prectena uz drive.
Ctive a snadno uchopitelne. Moc pekne
Pod stejným názvem knihy je vydání nakladatelství MOBA z roku 2014 - to jsem právě dočetl a toto vydání obsahuje šest příběhů autorky - knížka má přes pět set stran a je to spojení předchozích dvou knih Tajemství planet z roku 1976 Tajemství obří číše z roku 1973. Poklidné detektivky z dávnější doby.
Audionahrávka této knihy mi dělala příjemnou společnost při vaření. Nijak zvlášť mě nenadchla, ale jako průměrná detektivka splnila svůj zábavný účel.
Poslouchána audiokniha a poslouchána ze zvědavosti:
Nebylo v minulosti moje ,,mládí nevybouřené" na paní Proškovou zbytečně přísné?
Klasickou knihu bych určitě nečetla.
Ale oběd jsem s Pavlem Soukupem u ouška uvařila lusknutím prstů...:-)))
Zloducha jsem však neuhodla, i když děj byl hodně předvídatelný.
P.S: Nesnáším vaření... :-)
P.P.S: Pavel Soukup je mistrem svého oboru. Miluji jeho hlas...
Nic nervydrásajícího ani objevného jsem na této detektivce (Tajemství planet) neshledala. Ale stala se zvláštní věc. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a výkon pana Pavla Soukupa v hlavní roli ji povýšil o dvě hvězdy.
Po letech jsem se vrátila k Haně Proškové a jejím detektivkám - výběr uvedený v Tajemství planet. A opět jsem nebyla zklamaná. Stále se mi dobře čte :-)))
Telefonní budky, kouření všude i v restauracích, stopování aut, neomezený přístup VB ke zdravotní dokumentaci pacientů, Tuzex atp. - to vše jsou věci, které najdete jen v těchto starých románech, jako je tato sbírka. Detektivní příběhy jakoby inspirované Maigretem a přítelem Sherlocka dr. Watsonem nejsou podle mne vůbec špatné, postupují pomalu k logickému řešení, většinou ozvláštněné vzruchy zanesenými sem přihrávačem hlavního detektiva Horácem.. Nevadí mi kostrbatá mluva postav, spíše by mnohde asi vadila uhlazená mluva intelektuála, naopak oceňuji jistou věrohodnost a soustředění na psychiku postav. Ne, že by to byl trhák, ale slušná sbírka detektivek je to určitě.
Soubor šesti detektivních povídek této autorky. Pěkná česká klasika. Uspokojivé.
S paní Proškovou mám letitý problém. A to jak s jejími příběhy, tak s její češtinou. „Něco je špatně“, chtělo by se ocitovat klasika…
Co se vlastní knihy týče, úroveň povídek má – podle mne – sestupnou tendenci. Svým způsobem mě zaujala pouze ta první, naopak se závěrečnou povídkou jsem se doslova trápil a dočíst ji jsem dokázal jen s velkým sebezapřením.
Mám-li to říci úplně natvrdo (tímto prohlášením asi doběla rozpálím autorčiny fanoušky): dokud se na scéně neobjeví Horác, člověk ještě dokáže být jakžtakž shovívavý, ale s příchodem autorčiny ústřední figury jde téměř vždycky všechno do kytek: logika vyprávění, úcta k žánru i celková uvěřitelnost – alespoň TAKHLE to cítím já. Prostě jsme si s paní Proškovou nepadli do noty.
A ještě k té nahoře zmíněné sémantické výtce.
Navzdory vygooglovanému (a ze tří zdrojů potvrzenému) ujištění, že Hana Prošková je Češka jako poleno, mívám někdy pocit, že je spíš cizinkou, která k češtině přičichla až někdy ve zralém věku. Prazvláštní užívání slov a slovních spojení, kostrbatost ve slovosledu (někdy se člověk musí vrátit na začátek věty, aby plně pochopil, co chtěla autorka říci), slova umísťovaná do kuriózních kontextů, bizarní nakládání s předložkami, vedoucí ke vzniku krkolomných nečeských vazeb atd.
Jako příklad uvedu devět jazykových podivnůstek, které jsem (jako vzorek) zcela nesystematicky vyzobal na ploše devětadvaceti stránek (str. 308 – 336):
Měla pláč na kraji. ----- Zavolal na ni, rozškrtl novou sirku a snažil se k ní dostat; nebylo to příliš nesnadné… ----- „Stalo se ti to nerado?“ zeptal se Míla. ----- „Zrovna se chystám do koncertu.“ ----- „Bohužel jste si vybral zrovna dobu, kdy mám fofr, ale to nic nedělá.“ ----- Co se týká Horáce, musí se říci, že to s ním bylo značně horší; ano, o Jardovi se nezmýlil, že se to domníval, ale Olina nemusela být vinna… ----- „Bože, Horáci, ty vypadáš.“ Přisedla si k němu. „To je v kraji, to se vybrousí.“ ----- Žaludek měl jak na vodě a nervy se v něm začaly viklat. ----- Jenže Vašátko byl dříč a kromě toho ho pálila chyba, které se dopustil s Mertlem. (Konec příkladů.)
Nechci být hnidopich, ale jazyk by měl být nenápadným prostředníkem mezi čtenářem a příběhem. Jste-li ovšem v průběhu čtení neustále konfrontováni s nedostatečnostmi tohoto prostředníka, je to némlich totéž, jako kdybyste poslouchali muziku z praskajícího gramofonu, na kterém neustále poskakuje jehla (což je sice příměr pro pamětníky, ale lepší mě nenapadá). Potom je snad lepší celý ten krám raději vypnout.
Štítky knihy
české krimi české detektivky pátrající amatér
Autorovy další knížky
| 1975 |  Bibi (převyprávění) |
| 1969 |  Černé jako smola |
| 1978 | Zlá panenka |
| 1982 | Jahody se šlehačkou |
| 1966 | Měsíc s dýmkou |
Tuhle autorku měla, má ráda má maminka. Díky domu je ve staré knihovně - na půdě, spousta příběhů Vašátka a Horáce... I když to není taková ta noblesa, jako třeba u knih od Václava Erbena..., přesto tyto detektivky svůj půvab a jisté napětí mají.
Tajemství planet, z pohledu dnešní doby, patří do takového retra. Každopádně jim to retro, v jistých věcech - maličkostech..., můžu jen závidět.