V jeskynním bludišti moravském

28.12.2023

Hodně netradiční popis vzniku jeskyní Moravského krasu formou vědecké básně v próze. Hofmeister se zde pravděpodobně inspiroval předhistorickou beletrií J. W. Jensena, která byla tou dobou populární. V české kotlině lze tuto publikaci zařadit k tematicky podobným dílům z pravěku Eduarda Štorcha a Josefa Augusty. Na rozdíl od těchto mladších autorů zde Hofmeister používá vzletné (místy až patetické) obrazy tvořené dlouhými souvětími. Filozofické meditace o vesmíru a plynutí času zase odkazují na Otokara Březinu.
Poetické vize vznikajících jeskyní, krápníků a propastí ale začnou brzy nudit. I ve své době dílo nezískalo velkou popularitu, ač bylo uznáváno mnoha odborníky kvůli propojení vědy a umění.
Co mě osobně zaujalo, je třetí kapitolka věnující se vzniku propasti Macocha. Autor zde umělecky ztvárňuje teorii o propadnutí stropu tehdejší obří jeskyně pod tíhou ledovce v době ledové, jehož roztáté vody navíc rozhlodaly jeskynní strop:
„Na ploše veliké skály, která jako starý vydutý strom skrývala svou kouzlaplnou dutinu, vyvěžil se ledovec do obrovské výše, a jeho hrozná tíha mnoha milionů tun ležela na klenbě jeskyně jako rána obrovského meteoru, jehož tíha den ze dne vzrůstala. Rozhlodaná báň klenby jeskynní nemohla už unésti děsné tíhy ledové hory, prolomila se s děsným rachotem, strop, roztržený v obrovité balvany, sřítil se do černé hloubky a hluboká, úžasná propast, jaké nebylo na celé zeměkouli, rozevřela svůj ohromný jícen jako příšerná saň podzemního labyrintu, žádající si krvavých obětí.“