Úzkost
Josef Hanzlík
Šestá sbírka výrazného představitele české poezie šedesátých let se zamýšlí nad postavením člověka v soudobém světě, nad jeho obavami a úzkostí z budoucího vývoje, jenž může přinést i zmar a zkázu. Existenciální motivy procházejí sbírkou Josefa Hanzlíka jako červená nit, jako symbol možné ztráty humanity a záchrany světa. Básně jsou komponované jako sedmadvacet variací, v nichž postupně zaznívají a téměř refrénovitě se opakují obavy ze smrti, psané v jakémsi až chvějivém spěchu, jakoby se člověk bál, že má příliš málo času, že se jeho život náhle zlomí a přijde definitivní konec. Je to poezie plná ztemnělých obrazů, kdy "v maštali stojí sekyra a provaz", krajinou se pohybují "vlčí tváře" a na žebříčku oblíbených vánočních dárků zaujímají důstojné místo "hodinky na pouštění hrůzy". Poezie, ve které nastupuje totální absence krásy a lásky, jež ohrožuje samotnou podstatu lidského bytí.... celý text
Přidat komentář
Nádherné jazykové hry, úžasná schopnost autora vytvořit neobvyklá slovní spojení:
"zelená ve mně lítost jako bych měděněl ve hmoždíř na roztloukání soli do očí"
"na hladině po mě zůstávají šlápoty"
"jsi příliš hluchý, slyšíš i pelichání holubů, ale ani za mák pravdy"
"také ryby se milují a nenávidí pouze nevýslovně"
"je pravda ve lživých punčochách pravdivou lží?"
"Jakkoli zpátky odkud
Neznámo Za smrt Za námi Za krk
Nicméně Samozřejmě nicméně a ovšemže
Důvod Proč Kamkoli Kam."
Zdánlivě nahodilé obrazy snů, někdy i poněkud drsnějších, skrývají nápaditou hru s jazykem.
Z Variace VI (otázka): „Proměníme vodu v otrávené víno? Zabije nás vzduch napotkání? Padneme tuto noc pod kola vozu? Umí smrt i bez brýlí? Umí zpaměti? Umíš se do sebe schovat, abys ho ještě před zrozením naučila zpívat? Umím každé druhé dítě oběsit na švihadle? Je pravda ve lživých punčochách pravdivou lží? Lze předběhnout minulost a vrátit se do budoucna? Umřu?“
Autorovy další knížky
| 1981 |  Pimpilim pampam |
| 1974 |  Princ ve Velké Cintánii |
| 1961 | Lampa |
| 1971 | Princ v zeleném království |
| 1964 | Černý kolotoč |
První polovina plná úchvatných obrazů, zbytek už působí spíše jako unavené zbytky druhé jakosti.