Utajené svedectvo
Sebastian Barry
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108684/bmid_utajene-svedectvo-ORZ-108684.jpg
4
92
92
Trojhlasná skladba na tému Írsko. Text je totiž ozajstná kompozícia, zložená z troch rovín, ktoré sa kontrapunkticky dopĺňajú: denník pacientky ústavu pre duševne chorých Roseanne McNultyovej, zápisky psychiatra a jej ošetrujúceho lekára dr. Grenea a ich vzájomné stretnutia. A trio významových rovín dopĺňajú aj tri žánre: próza, poézia a dráma. Prózu v románe „zastupuje“ dr. Grene, ktorý pripravuje svoju takmer storočnú pacientku na presun do novej nemocnice a pátra, kto to vlastne je a ako sa do ústavu dostala, poéziu samotná Roseanne McNultyová so svojimi hmlistými, útržkovitými a poetickými spomienkami, ktorá skrýva denník päťdesiat rokov pod dlážkou svojej cely, a drámu samotný dej knihy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Slovart (SK)Originální název:
The Secret Scripture , 2008
více info...
Přidat komentář
V roce následujícím po popravě Saddáma Husajna má být zlikvidován jistý irský ústav pro choromyslné - a tak William Grene, lékař vyrovnávající se se ztrátou manželky, musí znovu posoudit důvodnost umístění pacientky Roseanne McNultyové, jež tam strávila posledních šedesát let, a rozhodnout, zdali má být propuštěna nebo přemístěna do nově postaveného zařízení... Silný příběh o silné ženě, jež přišla o manžela a relativně klidný život kvůli jistému katolickému grázlovi, příběh, v němž řve moře a narážejí na sebe malé lidské osudy s katastrofami irského dvacátého století, je seskládaný z materiálů různé kvality a důvěryhodnosti; z Roseannina tajného deníku, zápisků a pátrání Grena a dalších útržků. Vypovídá o lidské paměti a ve vášnivosti si nezadá s Větrnou Hůrkou; některé obrazy si budu hodně dlouho pamatovat (hořící krysa, peří a kladiva, vysílená žena vystrčená "manželem" do bouře na silnici...). Užila jsem si. Včetně onoho za vlasy přitaženého závěru...
Odeonka, která popisuje deníkovou formou osudy dvou lidí, kteréžto se nakonec protnou v překvapivém a dojemném finále celé knihy! Děj se odehrává v Irsku 20. století, přičemž obě hlavní postavy žijí a balancují na pozadí náboženských a politických událostí a změn ... v knize je krásně vidět, jak si některé vzpomínky a minulost sami v sobě upravujeme, aby pro nás byly nějakým způsobem stravitelnější ! Irské dějiny 20. století byly opravdu mnohdy krutou etapou, která poznamenala mnoho lidských životů, tak jak to můžeme vidět i v tomto příběhu ! Román byl po právu oceněn na Costa Book Awards za nejlepší knihu roku 2009! Jednu dobu jsem byla Irskem hodně “posedlá” a našla jsem si film Padlé ženy, který taky můžu jenom doporučit ...
"Svět je doopravdy krásný, a kdybychom mohli být jinými bytostmi než lidmi, mohli bychom být doopravdy šťastni," prohlašuje hlavní hrdinka knihy, stoletá Roseanne, v první kapitole, v níž vzpomíná na své rodiče. Celý úvod slibuje silný příběh, orámovaný navíc irskou historií.
Přesto mě při čtení provázela řada výhrad. Předně, druhý vypravěč, psychiatr kliniky, v níž je Roseanne hospitalizovaná, je poněkud těžce uvěřitelnou postavou. Nejen, že jeho výrazové prostředky ani styl se od pacientky nijak neliší (ještě, že autor vždy uvádí v nadpisu, kdo je zrovna pisatelem), ale na odborníka, který v daném zařízení působí dlouhá desetiletí, je až nepravděpodobně odtržený od reality. Pacienty si vybavuje popaměti a absence záznamů o nich ho neruší; pokud se někdo ztratí nebo je obviněn z násilí, jen přihlíží a záležitost stručně komentuje. Obecně působí jako blouznivec, který by, kdyby se přece jen odhodlal k nějaké akci, mohl bez váhání sám sebe ve vlastním ústavu internovat. Zápisky staré paní jsou dějově mnohem zajímavější, ovšem samotné dějiny jsou z nich obtížně čitelné.
V poslední čtvrtině vzpomínky gradují, aby je vzápětí vystřídal neuvěřitelný závěr, v němž se mění osobnost lékaře i dosavadní způsob vyprávění. Pokud jde o rozuzlení událostí z minulosti Roseanne, chybí už jen pověstná kakaová skvrna mexického dolaru na předloktí. To bych autorovi odpustila, všichni potřebujeme naději a závěr téhle knížky obzvlášť, ale je tam navzdory "vyřešení" tolik logických nesmyslů, že nevím, co si myslet.
Chtěla bych dát 3 hvězdičky za to, že se Sebastian Berry, pokud si z nás tedy jen bez skrupulí neutahuje, zřejmě nesmírně snažil. Ale mimo záznam radím: máte-li málo času a chcete ho věnovat kvalitní četbě, nedejte na nominaci na Man Bookerovu cenu a sáhněte po něčem jiném.
Krásná ukázka jak se dá dívat na historii a nebo ji měnit ,nebo prostě ji známe jen z jednoho zdroje a nemůžeme si na ní udělat jiný pohled. Autor nám jasně ukazuje ,jak je historie Irska bolavá věc pro místní obyvatele ,a předkládá nám to pomocí příběhu Roseanne a doktora Greena.
Tajný deník lze nahlížet několika způsoby.
Jednak jako pohnutý životní příběh. Jako takový není zrovna neoriginálnější ani nejrozpracovanější, jaký lze v literatuře najít, i když je vyprávěný zajímavým způsobem, skládaný z různých zdrojů, z nichž ani jeden není zcela věrohodný. Pokud ho budeme vnímat jen jako románovou story, může se konec jevit poněkud kýčovitým.
Jenže o ten příběh vlastně nejde, je to jen jakási alegorie zrcadlící pohnutou historii Irska - a v obecnějším měřítku lze dílo chápat jako obecné zamyšlení nad schopností vnímat a reflektovat vlastní historii - ať už osobní nebo národní.
A v tomto mi Barry přijde nesmírně aktuální i pro nás, přestože např. s občanskou válkou nebo katolickou bigotností náš národ zkušenost nemá. Ale i my vlastní historii zapomínáme - nechceme si pamatovat - pozměňujeme - a to i tu novodobou.
Pokud Tajný deník nahlédnu z této perspektivy, dává mi konec románu smysl. Vše se uzavírá do kruhu. Vypadá to jako happyend, ale vlastně si jen podala přítomnost ruku s minulostí (metaforicky i doslova), pokusila se porozumět si a odpustit si - přičemž nemá další přímé dědice. Nespadli jsme z Marsu, jsme potomky lidí, kteří utvářeli krvavé 20.století a byť se od toho můžeme jeden každý chtít distancovat, že to není naše vina a že naší rodiny se to netýká - je to přeci jen naše nechtěné a mnohdy i nevědomé dědictví a podle Barryho bychom se k tomu měli postavit čelem. My máme v tomto na vybranou - na rozdíl od doktora Grena. Nežijeme v bezproblémovém světě - šílenství nezmizelo, jen se přemístilo do modernějších budov - je na nás, kdo a proč v nich skončí a jak s ním bude nakládáno.
Vnímám-li závěr románu ne doslovně, ale v jakési symbolické rovině, neumím si představit lepší.
Krásně napsáno. Možná jsem jen zápisky Roseanne četla radši, byly nějak více věrohodné. Zápisky doktora mi místy přišly plytké. Závěr byl pro mě překvapující. A tak mám po dočtení chuť číst knihu znovu od začátku.
Výborná kniha. Znepokojivá, temná až desivá. O to desivejšia, že autor sa inšpiroval skutočnými udalosťami. Život hlavnej hrdinky Roseanne ako skladačka, ktorú čitateľ skladá po častiach z jej denníkových zápisov, zo zápisov lekára dr. Greena či oficiálnej správy otca Gaunta, pričom ani jeden zo zápisov nie je stopercentne autentický, ba často si odporujú alebo sa úplne vylučujú. Ide o akúsi paralelu s dejinami Írska, resp. s dejinami všeobecne, ktoré nikdy nemožno zaznamenať úplne pravdivo (čo autora, ako sám priznáva, nesmierne fascinuje).
Oceňujem spôsob, akým Barry príbeh Roseanne a paralelne príbeh jej lekára rozvíja, udržiava čitateľa v napätí, občas ho akoby úmyselne zavádza či mätie, aby napokon obidva príbehy spojil do jedného. Tu dokážem však pochopiť aj pripomienky kritikov, ktorí autori vytýkali príliš prvoplánový koniec, ktorý je sladký a akoby sa do ani príbehu tohto typu nehodil. Na druhej strane tento záver však možno v duchu barryovskej filozofie chápať ako nádej, svetlo na konci tunela, svetlé vyhliadky do budúcnosti...
Už si presne nepamätám ako som sa o nej dozvedela, ale napísala som si ju na zoznam kníh, ktoré chcem prečítať a keď som ju našla v knižnici, tak som si ju hneď vzala. Príbeh Roseanne bol srdcervúci, dojímavý, plný nespravodlivosti, a mnohokrát som mala chuť nakopať niektoré postavy do zadku, za to ako sa k nej správali. Je to príbeh aj mnohých prekvapení a určite sa oplatí túto knihu prečítať. Autor zakomponoval do príbehu aj politické a náboženské problémy Írska, ktoré hrajú dôležitú úlohu v živote Roseanne a jej rodiny. Ozaj veľmi zaujímavá kniha. AJ
Vždycky mě takové příběhy nadchnou... Možná tím, jak lidé dokážou v sobě ukrýt tolik trápení a bolesti z minulosti, stejně tak Roseanne. Skvělé čtení
Znepokojujúce, smutné, bravúrne zvolené slová. Kruté dejiny Írska, famózne napísaná postava Roseanne, pre ktorú bol život očistcom a Dr. Gren, psychiater, ktorý vie aktívne počúvať, ale nevidel to, čo čitateľ pochopil už v polovici knihy... Po prečítaní príbeh ešte dlho rezonuje, pretože si uvedomíte, že existujú pocity, ktoré sa nedajú vyjadriť slovom, pre ktoré nie je miesto v našich myšlienkach. Pocity, ktoré, bohužiaľ, sú. Nepopierateľný talent autora vystrelil tento knižný titul do mojej súkromnej TOP10 skvelých kníh.
Skvěle napsaná i když temná a znepokojující kniha. Příběh hledání pravdy v dějinách Irska plných krutosti. Za závěr knihy byl autor hodně kritizován, myslím že neprávem, alespoň nějaké světlo na konci tunelu.
chvilemi temer mysticka kniha mapujici (jaksi mimodek) vyvoj Irska za poslednich sto let... a to tam, ze se nam nektere realie dnes zdaji neuveritelne. knizka je chytra a ma dobry vypravecsky jazyk. neni to detailni liceni, linearni a doslovne, toho, co se stalo. nevysvetluje vse, nechava mnohe na ctenari a zanechava hluboky dojem.
Zvláštní příběh, nevím, co si má o knize myslet, padla na mě po čtení docela melancholie...
Tajný deník určitě patří do té skupiny knih, o kterých musíte po přečtení ještě nějaký čas přemýšlet. Příběh se mi velmi líbil. Deník staré ženy, který táhne po celou dobu knihu a zápisky psychiatra, které ze začátku spíše zdržují děj. Později se oba rozcházejí, aby se na konci naopak vzájemně prolnuly a hlavními se staly zápisky doktora. Velmi zajímavá je hlavní myšlenka knihy - jsou vzpomínky vždy tím, čím se zdají být?.... Hodnotím však pouze 3* a to proto, že mi vůbec nesedl autorův vypravěčský styl. Vadilo mi, že stěžejní dějové momenty neustále utápěl v okolním patosu. V popisu krajiny, krátkých filozofických úvahách, vzdělávacích odstavcích.... Neustále kličkoval, odváděl děj jinam. Občas důležité momenty ani pořádně nepopsal, nevysvětlil, takže čtenář musí stále domýšlet.
Proto první polovina knihy byla pro mě vcelku utrpení a málem jsem to i vzdala a knihu nedočetla. Poslední třetina kniha zase naopak nabrala vysoké tempo. Vcelku nevyvážené. Hodně depresivní Irsko.
Irsko nejsou jen zelené pahorky a zlatá whisky. Ponuré dějiny tohoto ostrovního státu měly vliv i na tragické osudy obyčejných lidí. Není to veselé čtení, ale literární cenu Costa Book Awards si právem zaslouží. I pro ten, porotou sice vytýkaný, melodramatický ale naprosto románový konec.
(SPOILER) Musím říct, že mi tato kniha dala zabrat. Je to zajímavý příběh s koncem z červené knihovny, ale styl psaní mě namáhal a často jsem se musela do čtení nutit. Možná, že jsem předtím četla fakt pecky, nevím.